ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.719.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 719/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2004 o dovolání obviněného P. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 2 To 99/2003, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 21/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 54 T 21/2001, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a byl odsouzen podle §250 odst. 4 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti vykonávané na podkladě živnostenského zákona na dobu pěti let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 15. 8. 2002, sp. zn. 15 T 479/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným M. B. zaplatit na náhradu škody poškozeným společnostem M., a. s., IČ, se sídlem O., peněžní částku ve výši 1.819.750,- Kč, I., a. s., IČ , se sídlem v O., peněžní částku ve výši 1.470.286,90 Kč a firmě J. K., O., IČ, se sídlem P., peněžní částku ve výši 1.771.912,50 Kč, všem do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla firma Ing. R. F., F., O., IČ, se sídlem v O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného M. B.
Proti rozsudku podali odvolání obviněný a krajský státní zástupce.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 2 To 99/2003, byl z podnětu obou odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zákazu činnosti, který byl uložen obviněnému P. H. a ve výroku o náhradě škody týkající se téhož obviněného. Podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud nové rozhodnutí a obviněnému P. H. uložil podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. K., bytem O., odkázán se svým nárokem na náhradu škody, a to v části týkající se obviněného P. H., na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného nezměněn.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný P. H. dovoláním, které podal prostřednictvím obhájce z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Jednání, jenž bylo ohledně jeho osoby kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., považuje za zcela legitimní, protože šlo o závazky odpovídající obchodněprávním i občanskoprávním vztahům. Rovněž namítá, že byla nesprávně stanovena výše škody. Z těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že s námitkami obviněného se již zevrubně zabývaly soudy obou stupňů. S jejich závěry se ztotožňuje a považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Podle jeho názoru však bylo dovolání podáno opožděně, jak vyplývá ze zjištění Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby rozhodnutí bylo učiněno za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání splňuje všechny formální a obsahové náležitosti. Zjistil, že bylo podáno obviněným, prostřednictvím obhájce a u příslušného soudu, tedy v těmto směrech v souladu se zákonem (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2, §265e odst. 1 tr. ř.). Dále však Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. musí být dovolání podáno do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Jde-li o lhůtu, která je stanovena podle týdnů, měsíců nebo let, končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy nastala událost určující počátek lhůty (§60 odst. 2 tr. ř.). Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. ř.). Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nebližší příští pracovní den.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 54 T 21/2001, Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2003, 2 To 99/2003, byl doručen obviněnému dne 11. 2. 2004 a jeho obhájkyni dne 25. 1. 2004 (č. l. 920v tr. spisu). Lhůta dvou měsíců začala běžet od 11. 2. 2004 a skončila dne 11. 4. 2004, což byla neděle a následující den 12. 4. 2004 byl rovněž den pracovního klidu (pondělí velikonoční), takže poslední den lhůty, kdy obviněný mohl podat dovolání, připadl na nejbližší příští pracovní den, kterým bylo úterý dne 13. 4. 2004. Z prezentačního razítka (č. l. 949 tr. spisu) vyplývá, že dovolání bylo obhájkyní podáno přímo u soudu prvého stupně dne 15. 4. 2004.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty dvou měsíců stanovené zákonem v §265e odst. 1 tr. ř., přičemž podle §265e odst. 4 tr. ř. není navrácení lhůty k podání dovolání přípustné. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného P. H. odmítl, neboť bylo podáno opožděně a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal