ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.725.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 725/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2004 dovolání S. Š., které podala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 13 To 355/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání S. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 22 T 29/2003, byla S. Š. uložena podle §66 odst. 1 tr. ř. pořádková pokuta ve výši 5.000,- Kč. Soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v podrobnostech uvedl, že jmenovaná se jako svědkyně bez řádné omluvy opakovaně nedostavila k hlavnímu líčení ve věci obviněného JUDr. B. Š., ačkoliv byla vždy včas a řádně předvolána.
S. Š. podala proti zmíněnému rozhodnutí okresního soudu stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 13 To 355/2003, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Proti konstatovanému rozhodnutí stížnostního soudu podala S. Š. prostřednictvím JUDr. B. Š. dne 15. 12. 2003 na poštu podání označené jako dovolání, které bylo adresováno a doručeno Okresnímu soudu v Pardubicích dne 17. 12. 2003.
Mimořádný opravný prostředek S. Š. zaměřila proti citovanému usnesení soudu druhého stupně a opřela ho o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího přesvědčení rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí usnesení, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové usnesení.
V odůvodnění svého podání dovolatelka konstatovala, že se jako svědkyně řádně, písemně a dostatečně omluvila a uvedla důvodné překážky svého nedostavení se ke svědecké výpovědi. Rovněž upozornila, že neporušila žádný příkaz ani výzvu podle ustanovení o pořádkové pokutě. Dále namítla, že pořádkovou pokutu neuložil předseda senátu, který jako jediný je ze zákona oprávněn v daném případě předmětné rozhodnutí vydat. Zdůraznila, že došlo i k porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil citovaná usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 písm. a) až h) platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z citovaného ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti každému pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky - jde o rozhodnutí soudu, které je pravomocné, tj. stalo se konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci nabylo v řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští. Zároveň se musí jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř.
Z provedeného výkladu je zcela zřejmé, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 13 To 355/2003, kterým byla stížnost S. Š. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta, nelze podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon podání mimořádného opravného prostředku –dovolání připouští.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání S. Š. jako nepřípustné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo), přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud navíc dodává, že podle ustanovení §265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat jen nejvyšší státní zástupce a obviněný, přičemž obviněný tak může učinit v souladu s §265d odst. 2 věta první tr. ř. pouze prostřednictvím obhájce. Osobou neoprávněnou k podání dovolání je každá jiná osoba než nejvyšší státní zástupce a obviněný. Pouze je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obviněného za něho v jeho prospěch dovolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce (§265d odst. 2 věta poslední tr. ř.). S. Š., která v trestní věci vystupuje v postavení svědkyně, není osobou oprávněnou k podání dovolání, a proto i v případě, že by dovolání splňovalo podmínky přípustnosti ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák