ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.736.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 736/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. července 2004 o dovolání obviněného F. O., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2003, č. j. 5 To 200/2003-309, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 23/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2002, č. j. 29 T 23/2002-273, byl obviněný F. O. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle §247 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně mu byl podle §53 odst. 1 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,-- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného F. O. zrušil ve výroku o trestu a rozsudkem ze dne 21. 5. 2003, č. j. 5 To 200/2003-309, podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §247 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Dovolání obviněný zaměřil výhradně do výroku o trestu. Je toho názoru, že soud prvního stupně správně použil příslušné hmotně právní ustanovení trestního zákona a uložil trest odpovídající nejen zákonné trestní sazbě, ale i smyslu a účelu trestu, jak má na mysli ustanovení §31 tr. zák. Naproti tomu trest uložený soudem odvolacím se mu jeví vzhledem k okolnostem případu jako nepřiměřeně přísný, odporující zásadám uvedeným §31 tr. zák. Domnívá se, že výchovný trest uložený soudem prvního stupně postačuje k jeho nápravě a bude pro něj výrazným varováním do budoucna, aby se jakékoliv trestné činnosti nedopouštěl. V rámci těchto výhrad odkázal obviněný na dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 To 200/2003 a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby ve věci podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání obviněného uvedla, že ve vztahu k výroku o uložení trestu přichází v úvahu jen dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že tento dovolací důvod připouští podat dovolání pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Ani tento dovolací důvod nelze naplnit námitkami, že uložený trest je nepřiměřený, příliš přísný a nevystihující dostatečně okolnosti svědčící ve prospěch obviněného. Domnívá se, že kdyby výrokem o trestu byla porušena ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trest a §31 odst. 1, 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, dovolací důvod by nebyl naplněn, pokud byl uložen přípustný druh trestu a pokud jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby. Uvedené námitky nelze uplatnit ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je zřejmé, že použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je formálně tvrzen, nikoliv však materiálně odůvodněn. Z těchto důvodů státní zástupkyně v závěrečném petitu navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělila souhlas k projednání věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), přičemž zákonem stanovená lhůta k podání dovolání byla zachována (§265e odst. 1, 3 tr. ř).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolatel jednak musí v dovolání odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak uvedený dovolací důvod musí podpořit takovými námitkami, aby jejich obsah bylo možno pod konkrétní dovolací důvod podřadit.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán důvod dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak trestního, tak i jiných právních odvětví. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Především je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů či doplnění dokazování.
Teoreticky lze připustit, že jiné hmotně právní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu. Nicméně při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno brát zřetel také k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkové systematice ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto kontextu lze především odkázat na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, stejně jako z uspořádání dovolacích důvodů v §265b tr. ř., je tedy zřejmé, že zákonodárce otázku trestu vymezil úzce právě proto, aby v rámci jiného dovolacího důvodu nebyly namítány skutečnosti spojené s ukládáním trestu, zejména pak v souvislosti s §23 tr. zák. nebo §31 tr. zák.
Lze shrnout, že výrok o trestu není možné napadat z toho důvodu, že trest není přiměřený hlediskům stanoveným v §31 odst. 1 tr. zák. nebo účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. Dovolání proti výroku o trestu lze opřít jedině o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. uložení takového druhu trestu, který není přípustný, nebo uložení přípustného druhu trestu mimo trestní sazbu. To ovšem obviněný v dovolání nenamítal a nepřicházelo to ani v úvahu, protože podle §247 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, tj. v rámci zákonné trestní sazby za tento trestný čin, která činí dvě léta až osm let.
Ačkoli obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky, které tento ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann