ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.745.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 745/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2004 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, podaném v neprospěch obviněného T. O., , které podala proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 48/2004, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 106/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 48/2004, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 88 T 106/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze 16. 10. 2003, sp. zn. 88 T 106/2003, bylo podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c) a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného T. O. pro trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 7. 11. 2000 v B. v prodejně M. M. – B. C., uzavřel úvěrovou smlouvu č. se společností H. C. F., a. s., na základě které mu byl touto společností poskytnut úvěr ve výši 6.560,- Kč na koupi mobilního telefonu, kdy se zavázal poskytnutý úvěr splatit bankovním převodem na účet společnosti H. C. F. a. s., ve čtyřech pravidelných měsíčních splátkách, avšak při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl adresu trvalého bydliště, kde se nezdržoval, a svým podpisem na smlouvě stvrdil, že mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by mohly mít vliv na řádné plnění jeho závazků, a takto jednal přesto, že si byl vědom, že dluží V. z. p. ČR, okresní pojišťovně B. –v., částku ve výši 10.150,- Kč (vyměřeno platebními výměry č. a č. ze dne 10. 4. 2000) a dále České republice – O. s. V. částku 56.623,- Kč (dle rozhodnutí Okresního soudu Vyškov, sp. zn. 2 T 186/99, ze dne 11. 10. 1999 a sp. zn. 2 T 186/99, ze dne 23. 2. 2000) a věděl tedy, že je silně zadlužen a že splácení těchto pohledávek může být z jeho platu sráženo exekučně, svým jednáním způsobil poškozené společnosti H. C. F., a. s., B., , škodu ve výši 6.560,- Kč.
Městský soud v Brně dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti případu, kdy sice obviněný jednoznačně věděl, že má relativně vysoké splatné závazky vůči jiným subjektům, nelze z pouhého podpisu formuláře, jehož součástí bylo, že klient i ručitel prohlašují, že jim nejsou ke dni podpisu smlouvy známé žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na řádné plnění jejich závazků vyplývajících z této smlouvy, dovodit podvodný úmysl obviněného, a to ani ve formě úmyslu nepřímého. Vzhledem k relativně nízké výši úvěru, který měl být poskytnut na základě podepsané smlouvy a vzhledem k faktu, že obviněný byl v době sjednávané úvěrové smlouvy řádně zaměstnán, nelze bez dalšího dovodit jeho úmysl podvodně zamlčet důležité údaje. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že v průběhu jednání o úvěrové smlouvě obviněný musel uvést, zda má či nemá splatné závazky ve výši přesahující jeho příjmy či obdobné prohlášení. Z těchto skutečností došel soud prvního stupně k závěru, že okolnosti případu neumožňují dovodit ani nepřímý úmysl. Výrazná pochybnost o existenci subjektivní stránky ve spojení s relativně nízkým úvěrem, vedla soud prvního stupně k závěru, že ve shora uvedeném jednání není možné spatřovat trestný čin. Současně nezjistil žádné okolnosti, které by mohly vést k závěru, že je nutné věc postoupit jinému orgánu.
Proti citovanému usnesení podal státní zástupce stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 48/2004, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného T. O. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f), l) tr. ř., protože usnesením Krajského soudu Brně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., ačkoli byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání uvedla, že Krajský soud v Brně se zcela ztotožnil s důvody, pro něž soud prvního stupně trestní stíhání obviněného T. O. zastavil. Navíc soud rozhodující o stížnosti uvedl, že i z materiální stránky je stupeň nebezpečnosti jednání obviněného velmi nepatrný, a protože nebyla naplněna subjektivní stránka žalovaného trestného činu, akceptoval rozhodnutí Městského soudu v Brně.
Nejvyšší státní zástupkyně se domnívá, že způsob, jímž nalézací soud v dané věci posoudil subjektivní stránku jednání obviněného, nelze označit za správný. Totéž platí o závěru obou soudů o stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Ustanovení §250b odst. 1 tr. zák. poskytuje ochranu úvěrovým vztahům a působí ve směru posílení jistoty úvěrujících subjektů, aby mohly při poskytování úvěru vycházet ze spolehlivých podkladů, především ohledně solventnosti a solidnosti subjektu, jemuž úvěr poskytují, a to v zásadě bez ohledu na výši sjednaného úvěru. Trestnost nastává u toho pachatele, který při uzavírání úvěrové smlouvy uvede nepravdivý údaj nebo podstatný údaj zamlčí, přičemž obviněný T. O. se v daném případě zachoval obojím způsobem. Především úvěrujícímu subjektu záměrně nesdělil a ve smlouvě neuvedl aktuální kontaktní adresu, na níž se reálně zdržoval, nýbrž za ni označil pouze adresu svého formálního trvalého bydliště, kde se již řadu let nezdržoval a o níž mu bylo známo, že jej tam nebude možné zastihnout. Nejvyšší státní zástupkyně je názoru, že takové označení kontaktní adresy jako místa, kde se dotyčný reálně zdržuje a kde je možné mu doručit poštovní zásilky či jej osobně zastihnout, je nepochybně nepravdivým údajem, v jehož důsledku úvěrující subjekt nebude moci činit případné kroky k vymožení dlužných částek, které jí pachatel v rozporu se smlouvou o úvěru neuhradí. To se také stalo, protože kromě první částky ve výši 1.640,- Kč obviněný žádnou další splátku neuhradil.
Obviněný kromě toho zatajil podstatný údaj, který se dotýkal jeho solventnosti a reálné schopnosti splácet úvěr, který mu byl poskytnut. Úvěrovou smlouvu (č. l. 13 trestního spisu) podepsal dne 7. 11. 2000 v situaci, kdy byl jeho měsíční příjem zhruba 7.500,- Kč, ale kdy již bylo pravomocně rozhodnuto o jeho pohledávkách vůči V. z. p. a vůči českému státu v celkové částce téměř 67.000,- Kč, z nichž časově poslední byla exekučně vykonatelná dnem 13. 5. 2000. Pokud by úvěrující subjekt měl vědomost o takovémto předlužení obviněného, úvěr by mu neposkytl, protože byl prakticky nevymahatelný. Přitom je nerozhodné, jakou formu mělo prohlášení obviněného v úvěrové smlouvě o tom, že mu není známa žádná okolnost, která by mohla mít vliv na řádné plnění závazků, které mu z úvěrové smlouvy vznikají. Ve skutečnosti je navíc toto prohlášení včetně ujednání o možném vymáhání nedoplatků cestou exekuce na plat či jiné příjmy dlužníka umístěno těsně nad podpisem obviněného na smlouvě, a to nikoli nezřetelným či obtížně čitelným písmem.
Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že obou těchto skutečností, tedy jak odlišného místa reálného bydliště, tak v poměru k výdělkovým schopnostem vysokého zadlužení, si byl obviněný při uzavírání smlouvy nepochybně vědom a musel rovněž chápat jejich zásadní význam pro úvěrující subjekt. Pokud v této situaci uvedl do úvěrové smlouvy kontaktní adresu, která neodpovídala realitě, a zamlčel existenci svých poměrně značných splatných závazků, nutně si musel uvědomovat, že tímto chováním uvádí úvěrující subjekt v omyl pokud jde o podmínky, za nichž se úvěrová smlouva uzavírá, a že tak činí ve svůj prospěch. Jeho zavinění v podobě nepřímého úmyslu bylo tedy dáno.
Nejvyšší státní zástupkyně dále namítá, že se oba soudy při posuzování společenské nebezpečnosti činu zcela nepochopitelně vyhnuly kriminální minulosti obviněného T. O., prokázané opisem jeho trestního rejstříku na č. l. 42 – 44 trestního spisu. Podle něho obviněnému přitěžovala dvě předchozí odsouzení k nepodmíněným trestům pro majetkovou trestnou činnost; předmětného deliktu se evidentně dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu, ze spisu však není patrno, že by si nalézací soud vůbec vyžádal příslušné trestní spisy. Z tohoto pohledu bylo jeho rozhodnutí, zvláště pokud obviněný v přípravném řízení vůbec nevypovídal, přinejmenším ukvapené.
Veškeré úvahy o výši způsobené škody a jejím vlivu na společenskou nebezpečnost deliktu, o něž se opírá nalézací soud, považuje nejvyšší státní zástupkyně za irelevantní, neboť jak již bylo řečeno, skutková podstata trestného činu podle §250b odst. 1 tr. zák. neobsahuje znak způsobené škody. Pokud na tomto základě soud dospěl k závěru, že skutek popsaný v obžalobě není pro nedostatek společenské nebezpečnosti trestným činem [§172 odst. 1 písm. b) tr. ř.] a trestní stíhání obviněného T. O. zastavil, potom tak učinil, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny zákonem stanovené podmínky.
Stížnostní soud pak, přestože usnesení Městského soudu v Brně napadené stížností státního zástupce vykazovalo vadu zakládající dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., tuto vadu nenapravil a důvodně podaný řádný opravný prostředek proti němu zamítl. Podle názoru dovolatelky tím Krajský soud v Brně naplnil dovolací důvod definovaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. c) tr. ř., ačkoli byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému a s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 48/2004, jakož i jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 88 T 106/2003, a zrušil i další výroky na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Brně, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud projednal dovolání v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil obviněný, který se domnívá, že veškeré výhrady, které uplatnil dovolatel, již uvedl ve stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně. Obviněný proto poukazuje na odůvodnění rozhodnutí stížnostního soudu, z něhož vyplývá, že soud druhého stupně se všemi těmito námitkami zabýval a dostatečně se s nimi vypořádal. Podle názoru obviněného dovolatel uvádí stále stejné skutečnosti, zejména pokud jde o námitku nesprávnosti hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Tím je napadána výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Obviněný se proto domnívá, že dovolání je jednak neopodstatněné, ale také že bylo podáno z jiných důvodů, než které jsou uvedené v §265b tr. ř. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl. Současně obviněný vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud dovolání projednal v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.,] bylo podáno osobou oprávněnou – nejvyšší státní zástupkyní [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) a l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důvody pro odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání při přezkumné činnosti omezen zásadně jen na výroky, proti nimž bylo podáno dovolání, a v rámci takto omezeného rozsahu přezkumné povinnosti přezkoumává i řízení, které předcházelo napadené části rozhodnutí. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možné podat dovolání, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence anebo dotace. Za hrubě zkreslené údaje se považují takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro poskytnutí subvence anebo dotace, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy nebo v žádosti o poskytnutí subvence anebo dotace jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové údaje, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že úvěrová smlouva by nebyla uzavřena, subvence nebo dotace by nebyla poskytnuta, anebo by sice úvěrová smlouva byla uzavřena, či subvence nebo dotace byla poskytnuta, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin.
Právní závěr soudu prvního stupně o tom, že skutek popsaný ve výroku usnesení o zastavení trestního stíhání není trestným činem, podle názoru Nejvyššího soudu neodpovídá skutkovým zjištěním, která jsou v tomto výroku uvedená. Skutek ve výroku usnesení popsaný lze posoudit jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Z popisu skutku vyplývá, že obviněný uzavřel úvěrovou smlouvu, ve které uvedl adresu trvalého bydliště, kde se nezdržoval, a uzavřel ji za situace, kdy věděl, že má vysoké finanční závazky. Těchto skutečností si musel být obviněný vědom. Takové jednání vykazuje formální znaky výše uvedeného trestného činu.
Soud prvního stupně při hodnocení, zda lze z jednání obviněného dovodit jeho úmysl, hodnotil pouze skutečnost, zda obviněný zamlčel podstatné údaje, ale již vůbec nevzal v úvahu, že podstatné údaje zamlčí i ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy takové údaje, které by vedly k tomu, že by sice úvěrová smlouva byla uzavřena, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny.
V této souvislosti nelze přehlédnout skutečnost, že obviněný při uzavření úvěrové smlouvy nesdělil společnosti H. C. F., a. s., že má vysoké finanční závazky (celkem měl dluhy ve výši 66.773,- Kč), ačkoliv při podpisu smlouvy prohlásil, že mu „… nejsou ke dni podpisu této smlouvy známé žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na řádné plnění závazků vyplývající z této smlouvy…“ (č. l. 13 trestního spisu), což jsou bezesporu závažné informace, které by zřejmě vedly poškozenou společnost k tomu, že by úvěrovou smlouvu sice uzavřela, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro obviněného, nebo dokonce by ji za těchto podmínek vůbec neuzavřela.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že k trestní odpovědnosti za trestný čin podle §250b odst. 1 tr. zák., na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., není třeba, aby vznikla škoda, a to jak majetková, tak případně nemajetkové povahy. Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat, i když zpravidla tomu tak bude. Trestný podle §250b odst. 1 tr. zák. bude proto i pachatel, který např. uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který pak řádně splácí. V takových případech bude třeba náležitě zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost z hledisek uvedených v §3 odst. 2, 4 tr. zák. Nelze proto argumentovat při zdůvodnění, že není dán úmysl obviněného, nízkou výši úvěru, jak to učinil soud prvního i druhého stupně.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud soudy obou stupňů v této fázi trestního řízení dospěly k závěru, že jednání obviněného není trestným činem, tak nebyly pro takové rozhodnutí splněny podmínky, což je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., a proto Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 48/2004, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 88 T 106/2003, v celém rozsahu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Městský soud v Brně v dalším řízení provede důkazy, které jsou navrženy státním zástupcem k prokázání viny obviněného, připojí si spisy o jeho dřívějším odsouzení a řádně všechny provedené důkazy zhodnotí jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Soud prvního stupně v dosavadním řízení hodnotil důkazy, které před ním provedeny nebyly, což je v rozporu s ustanovením §2 odst. 12 tr. ř. Teprve po zhodnocení všech provedených důkazů zváží, zda těmito důkazy je prokázána vina obviněného. Neopomene přihlédnout k tomu, že objektem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. je zájem na ochraně sjednávaných úvěrových smluv.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal