ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.758.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 758/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. června 2004 o dovolání obviněného ing. J. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2001, č. j. 2 To 74/2001-1605, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 11/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný ing. J. R. byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2001, č. j. 2 To 74/2001-1605, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997 a odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997, k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let. Odvolacím soudem bylo také rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2001, č. j. 2 To 74/2001-1605, jímž odvolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2000, č. j. 2 T 11/2000-1367, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil, a sám nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. jak shora uvedeno, byl obviněnému ing. J. R. doručen dne 7. 2. 2003 a jeho obhájci JUDr. T. Š. dne 4. 2. 2003.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 26. 2. 2002 u Krajského soudu v Brně dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek bylo nově do trestního řádu začleněno novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zákon č. 265/2001 Sb.). Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V době do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí napadnout pouze stížností pro porušení zákona nebo návrhem na povolení obnovy řízení. Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Pro shora uvedený závěr, tj. že dovolání lze podat jen proti rozhodnutím, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002 svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 298/02).
Z výše uvedeného pak vyplývá, že dovoláním bylo napadeno usnesení, které nabylo právní moci dne 19. 6. 2001, tudíž proti němu nelze podat dovolání, neboť tento nový mimořádný opravný prostředek byl zaveden do trestního řádu až s účinností od 1. 1. 2002.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a jemu předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann