ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.800.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 800/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2004 o dovolání, které podal obviněný pprap.T. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 6 To 18/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 246/2002, takto:
Podle §265 i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. 4 T 246/2002, byl obviněný T. V. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1. tr. zák., kterého se dopustil tím, že poté co dne 30. 7. 2002 v 15.07 hod. telefonicky kontaktoval poškozeného L. N., na jeho mobilní telefon, si s tímto domluvil schůzku téhož dne v odpoledních hodinách u motorestu U. na silnici v okrese Ch., kde poškozeného pod pohrůžkou trestního stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví, jehož se měl dopustit poškozený L. N. u motorestu U. na silnici v okrese Ch., způsobením dopravní nehody, při níž utrpěl obžalovaný zranění, kdy nutil k poskytnutí finanční částky 15.000,- Kč poškozeného, kdy na ochotě poškozeného zaplatit tuto částku závisela hrozba jeho trestního stíhání ve vztahu k délce pracovní neschopnosti obžalovaného, kdy na základě dalších telefonických hovorů mezi poškozeným a obžalovaným došlo k upřesnění částky na 10.000,- Kč a k jejímu předání poškozeným N. obžalovanému dne 23. 8. 2003 kolem 11.00 hod. u motorestu U., okr. Ch., kdy po převzetí částky 10.000,- Kč byl obžalovaný s touto částkou zadržen policií.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný T. V. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 6 To 18/2004, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se domnívá, že rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Obviněný tvrdí, že závěry soudů obou stupňů jsou nesprávné, protože poškozenému L. N. nevyhrožoval trestním stíháním pro trestný čin ublížení na zdraví a nenutil jej k poskytnutí finanční částky 15.000,- Kč. Trvá na tom, že jeho jednání vždy směřovalo jen k mimosoudnímu vyřešení náhrady škody. Podle jeho názoru soud skutek nesprávně posuzuje jako trestný čin vydírání, protože své rozhodnutí opírá o řadu důkazů, které se samotným údajným vydíráním nemají nic společného. Výpověď poškozeného L. N. prokazující údajné vydírání, není podporována žádným jiným důkazem. Obviněný má rovněž výhrady k věrohodnosti poškozeného, která je ovlivněna jeho osobním zainteresováním na celé věci. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. 4 T 246/2002, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. 6 To 18/2004, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který se domnívá, že v případě obviněného T. V. uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel podle něj nenamítá vadnost právního posouzení skutku, tak jak byl zjištěn napadeným rozhodnutím, ale poukazuje na to, že nebyly řádně zhodnoceny provedené důkazy, zejména výpovědi svědků R. D., P. V., T. K. a poškozeného L. N., o níž soud opřel svá skutková zjištění. Dovolatel se takto v rámci označeného dovolacího důvodu domáhá revize zjištěného skutkového stavu. Není proto pochyb o tom, že obviněný dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), nikoliv hmotně právním základě. Státní zástupce je toho názoru, že námitky obviněného pod uvedený dovolací důvod nespadají. Z těchto jen stručně uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného T. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění, včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným T. V. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný vytýká soudům vady v hodnocení provedených důkazů, neboť tvrdí, že závěry soudů obou stupňů nejsou správné, protože L. N. nevyhrožoval trestním stíháním a nenutil jej k poskytnutí finanční částky 15.000,- Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že uplatněné námitky směřují primárně vůči stabilizovanému skutkovému zjištění ve věci, přičemž ve vytýkaných procesních vadách až následně dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení jeho jednání jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Jak již bylo výše uvedeno, samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný T. V. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy mimo jiné, že poškozeného pod pohrůžkou trestního stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví, jehož se měl dopustit poškozený L. N. způsobením dopravní nehody, při níž utrpěl obžalovaný zranění, nutil k poskytnutí finanční částky 15.000,- Kč poškozeného, kdy na ochotě poškozeného zaplatit tuto částku závisela hrozba jeho trestního stíhání ve vztahu k délce pracovní neschopnosti obžalovaného. V dovolání obviněný nenamítá, že by tento skutek byl nesprávně právně posouzen nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním ve věci, z nichž Okresní soud v Chomutově a následně i odvolací soud učinil právní závěr, že zmíněným jednáním obviněný naplnil všechny zákonné znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec tohoto zákonného dovolacího důvodu a nelze je podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno zdůraznit, že dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného T. V. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal