ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.817.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 817/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2004 dovolání obviněného V. V., , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. K., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 7 To 23/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 170/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 12. 2003, sp. zn. 1 T 170/2001, byl obviněný V. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že pod nepravdivou záminkou zbudování půdní vestavby fy P., s. r. o., k pozdějšímu odprodeji těchto prostor v soukromém domě v P., , když vystupoval jako zástupce P., ač zde byl zaměstnán toliko jako stavbyvedoucí, postupně vylákal na poškozeném prof. Ing. K. H., finanční hotovost v celkové výši 665.000,- Kč, a to tak, že poté, kdy poškozenému uvedené půdní prostory ukázal, dne 19. 1. 1999 vylákal v P., v budově Č. s. zálohu ve výši 300.000,- Kč a poškozenému předal příjmový pokladní doklad č. opatřený razítkem fy P., dne 7. 5. 1999 vylákal na stejném místě částku ve výši 200.000,- Kč a poškozenému předal příjmový pokladní doklad číslo znějící na celkově poškozeným vydanou částku ve výši 500.000,- Kč, opatřený razítkem fy V., s. r. o., mezitím obžalovaný pod nepravdivou záminkou rozšíření půdních prostor vylákal na poškozeném částku 80.000,- Kč, kterou mu poškozený poslal na jeho účet dne 24. 3. 1999 a od května 1999 do srpna 1999 vylákal pod nepravdivými záminkami rozšíření půdní vestavby a předběžných výdajů s tím spojených další celkovou částku ve výši 85.000,- Kč, kterou poškozený předával osobně obžalovanému, když postupně po částkách 15.000,- Kč vybíral peníze z bankomatu, přičemž obžalovaný shora uvedené činil bez souhlasu a vědomí jak spolumajitelů firmy P., s. r. o., kterým žádné peníze nepředal, tak majitelky předmětného domu Ing. D. Ž., která nikdy s nikým o prodeji půdních prostor nejednala, na upomínky nereagoval, poškozenému se vyhýbal, peníze do dnešního dne nevrátil a způsobil tak poškozenému škodu v celkové výši 665.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost uhradit poškozenému prof. Ing. K. H., bytem P., škodu ve výši 665.000,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný V. V. odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 7 To 23/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněnému V. V. uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a čtyř měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 3 T 125/2002, který byl obviněnému doručen dne 2. 10. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na toto obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 16. 2. 2004 obviněnému V. V. a dne 17. 2. 2004 jeho tehdejší obhájkyni JUDr. J. M. a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 (viz č. l. 200 tr. spisu).
Obviněný V. V. podal proti konstatovanému rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím nově zvoleného obhájce Mgr. T. P. dne 14. 4. 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 1 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu mimořádného opravného prostředku je zřejmé, že směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku.
V odůvodnění dovolání obviněný konstatuje, že od počátku trestního stíhání vypovídal shodně a s jeho výpovědí ohledně provedení půdní vestavby jsou ve shodě všechny výpovědi obsažené ve spise. Namítá, že se jedná o občanskoprávní věc, nikoli o trestné jednání. Z těchto skutečností dovozuje, že soudem zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně posouzen, neboť soud použil nesprávný právní předpis. Podle jeho názoru věc měla být posouzena podle předpisů občanského práva, konkrétně podle ustanovení §631 a násl. občanského zákoníku. V této souvislosti uvádí, že nesprávným hmotně právním posouzením došlo k právním vadám rozhodnutí ve věci samé, přičemž se nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění dovolacím soudem. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, že se obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby v plném rozsahu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného V. V. dne 26. 4. 2004 s upozorněním, že se může k mimořádnému opravnému prostředku vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 1 NZo 366/2004, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovila názor, že dovolatelem uváděný důvod pro podání dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Argumenty uváděné v dovolání jsou navíc opakováním obhajoby obviněného z řádného opravného prostředku, s nimiž se druhoinstanční soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Podle státní zástupkyně bylo dovolání podáno z jiného důvodu než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného V. V. je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 2 tr. ř./.
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze též vytýkat jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
V řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je Nejvyšší soud povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad vymezených v ustanovení §265b tr. ř., a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Pro úplnost je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným V. V. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Mimořádný opravný prostředek dovolatel opírá o výtky týkající se hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a domáhá se jejich odlišného posouzení, neboť v rozporu se skutkovými zjištěními popsanými ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a rozvedenými v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů zdůrazňuje, že jeho výpověď ohledně provedení půdní vestavby je ve shodě s ostatními výpověďmi ve spise, přičemž v důsledku těchto okolností namítá občanskoprávní rozměr celého případu. Obviněný sice tvrdí, že soud mylně použil jiný právní předpis (trestní zákon), než měl správně použít (občanský zákoník), avšak tuto výtku staví na odlišných skutkových východiscích, než jaká vyplynula z dokazování před soudem prvého stupně a z nichž oba ve věci rozhodující soudy vycházely, byť konstatuje, že se nedomáhá změny ve zjištěném skutkovém stavu. Jak již bylo uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V posuzované věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný V. V. spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně. Tedy mimo jiné že pod nepravdivou záminkou zbudování půdní vestavby fy P., s. r. o., k pozdějšímu odprodeji těchto prostor v soukromém domě v P., když vystupoval jako zástupce P., ač zde byl zaměstnán toliko jako stavbyvedoucí, postupně vylákal na poškozeném prof. Ing. K. H. finanční hotovost v celkové výši 665.000,- Kč, přičemž tak činil bez souhlasu a vědomí jak spolumajitelů zmíněné firmy, kterým žádné peníze nepředal, tak i majitelky předmětného domu Ing. D. Ž., která nikdy s nikým o prodeji půdních prostor nejednala, na upomínky nereagoval, poškozenému se vyhýbal, peníze do dnešního dne nevrátil (doslovná citace skutku je uvedena v úvodu tohoto usnesení Nejvyššího soudu). V dovolání obviněný nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto v daném případě jde z jeho strany výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V posuzovaném mimořádném opravném prostředku obviněný V. V. sice citoval zákonný důvod k podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v něm obsažené vycházejí z důvodu jiného, a to založeného na dovolatelem namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání v ustanovení §265b tr. ř. uveden není a vznesené výtky nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. V této souvislosti nutno zdůraznit, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. je nutno v dovolání odkázat nejen na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného V. V. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. (přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku a řízení, které jim předcházelo), přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2004
Předseda senátu :
JUDr. Jiří H o r á k