ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.819.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 819/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. srpna 2004 o dovolání obviněného R. S., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 6 To 34/2004, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 154/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 8 T 154/2003, byl obviněný R. S., uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., jehož se dopustil jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněným R. H. tak, že dne 4. 8. 2003 kolem 16.00 hodin přiběhl obžalovaný S. na zahradu rodinného domku č. v obci K., okr. T., kde přiložil jeho majitelce Z. P., nůž ke krku s tím, že jí podřeže za ty benga, co na něj zavolala, následně ji odvedl ke dveřím domu, které jí přikázal odemknout, načež ji zatlačil do obývacího pokoje a držel jí nůž na břiše a pak na krku do té doby, než obžalovaný H., který za nimi vstoupil dovnitř, odcizil z místnosti šicí stroj zn. Singer v hodnotě 800,-Kč. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §234 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. vysloven trest propadnutí věci, a to jednoho kusu zavíracího nože s pojistkou a kováním a motivem dravce na rukojeti z majetku obviněného. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno ochranné opatření, a to zabrání jednoho kusu kapesního zavíracího nože s plastovou rukojetí, šedomodré barvy s motivem kotvy též z majetku obviněného. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Z. P., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný R. S. odvolání.
Usnesením Krajského soud v Plzni ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 6 To 34/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen rozsudek Okresního soudu v Tachově ve výroku o ochranném opatření a ve výroku o odkazu poškozené Z. P. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesení odvolacího soudu obviněný R. S. napadl dovoláním podaným prostřednictvím obhájce z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť se domnívá, že již prvoinstančním rozsudkem byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutí o vině a trestu v rozsudku soudu prvního stupně i proti usnesení krajského soudu, protože tento vady v těchto výrocích podle obviněného nenapravil. Domnívá se, že soud při svém rozhodování vzal v úvahu za prokázané pouze skutečnosti, které svědčily proti obviněnému, svoje rozhodnutí opřel pouze o důkazy, které svědčily v jeho neprospěch a nevzal v úvahu charakteristiky poškozené a svědků, jakož i hodnocení spolupachatele R. H. Podle jeho názoru se soud dostatečně nezabýval obsahem jednotlivých důkazů a neprovedl důkazy, které navrhoval k prokázání své neviny. Jde zejména o rekonstrukci na místě činu a konfrontaci mezi poškozenou a svědky. Podle obviněného nebyly také vysvětleny dostatečně všechny rozpory, které se ve věci vyskytly. Jedná se zejména o rozpor, na kterou část těla měl obviněný mířit nožem a odkud měl přijít. Obviněný od počátku popírá, že spáchal trestné činy, které jsou mu kladeny za vinu a trvá na tom, že dne 4. 8. 2003 nebyl v domě ani na zahradě u poškozené Z. P. Zde byl naposledy v pátek dne 1. 8. 2003. Dne 4. 8. 2003 byl do 17.00 hod. před prodejnou v K., kde popíjel pivo a proto nemohl být v 16.00 hod. na zahradě rodinného domu č. p., což by mohla potvrdit prodavačka této prodejny. Obviněný také trvá na tom, že žádnou, ani konkludentní dohodu, se spolupachatelem R. H. neuzavřel. Je přesvědčen, že celou věc si vymyslela svědkyně J. B., aby se mu pomstila, protože ji odmítl nadále finančně zabezpečovat.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni věc k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že dovolání obviněného je založeno výhradně na námitkách, jimiž se tento snaží dosáhnout změny skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně, se kterým se ztotožnil i odvolací soud. Takto pojatým dovoláním se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice ohledně deklarovaného dovolacího důvodu formálně namítá vadnou právní kvalifikaci skutku, ale v tom smyslu, že je nevinen a skutku se nedopustil. Nevychází tedy ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem, ale fakticky dovoláním tato skutková zjištění napadá. Státní zástupkyně se proto domnívá, že obviněný dovolání založil v celém rozsahu na námitkách, které obsahově dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. nenaplňují, protože vytýkané skutkové vady zákon jako dovolací důvod nepřipouští.
Státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněnou námitku lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný R. S. uplatnil dovolací důvod uvedený v druhé alternativě, protože je přesvědčen, že v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Především je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. To v podstatě znamená, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoliv námitky procesního charakteru se nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.
Třebaže obviněný v dovolání konstatuje nesprávné právní posouzení skutku, je zřejmé, že tímto tvrzením pouze uvozuje námitky, které mají základ ve skutkovém zjištění. Obviněný shledává podstatu nedostatků v provedeném dokazování a následném hodnocení důkazů, v čemž nelze spatřovat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. nesprávné právní posouzení. Popírá, že spáchal trestné činy, které jsou mu kladeny za vinu, s provedenými důkazy polemizuje a dokazování považuje za neúplné. Takto pojatá dovolací námitka uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však není primárně založena na skutkovém stavu zjištěném soudem prvního stupně, se kterým se ztotožnil i odvolací soud, nýbrž je založena na jiném skutkovém zjištění, kterého se obviněný domáhá. Obviněný v dovolání nevznesl žádnou námitku, která by se týkala právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Z pohledu dovolacího důvodu vymezeného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto dovolací námitky nemohly obstát. Dovolání založené na takových námitkách tomuto zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené nebyl podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněn důvod, který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal