ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.828.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 828/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2004 o dovolání obviněného J. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 5 To 301/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 93/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. G. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 3 T 93/2002, uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., protože dne 25. 2. 2002 v době od 3.30 hod. v P., ulici M. u domu č. p. vnikl společně s odděleně stíhaným J. S. po násilném stažení výplně okna pravých předních dveří do osobního motorového vozidla zn. P. P., bílé barvy, SPZ, v úmyslu odcizit nářadí ke škodě společnosti O. P. s.r.o. se sídlem P., N. F., IČ:, což se mu však nepodařilo. Byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 1 T 63/2002, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný také zproštěn obžaloby pro skutky, které jsou popsány ve zprošťujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný J. G. odvolání, které směřovalo pouze do odsuzující části výroku rozsudku.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 5 To 301/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a se zřetelem na ustanovení §37a tr. zák. byl zrušen i trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 2 T 153/2002, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §259 odst. 3 písm b) tr. ř. Městský soud v Praze rozhodl znovu tak, že obviněný J. G. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., které spáchal tak, že
1. dne 9. 2. 2002 kolem 17.30 hodin ve společnosti J. S. a R. B. vykopnutím a vyháčkováním dveří se vloupal do bytu v Ch. ul. č. a ke škodě D. R. odcizil tři skříňky v hodnotě 3.800,- Kč s tím, že poškozením vstupních dveří a rozštípáním dřeva u pravého křídla v okolí zámku a poškozením laku kolem něj vznikla správcovské firmě D. se sídlem B., P., škoda ve výši 1.100,- Kč,
2. dne 25. 2. 2002 v době od 3.30 hod. v P., ulici M. u domu č. p. vnikl společně s odděleně stíhaným J. S. po násilném stažení výplně okna pravých předních dveří do osobního motorového vozidla zn. Peugeot Partner, bílé barvy, SPZ, v úmyslu odcizit nářadí ke škodě společnosti O. P. s.r.o. se sídlem P., N. F., IČ:, což se mu však nepodařilo.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy
- maření úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 6 T 93/2000,
- krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 1 T 63/2002,
- zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. 33 T 108/2002,
byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák., za použití §37a a §35 odst. 2 tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Současně byly zrušeny výroky o trestu z trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 1 T 63/2002, Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 6 T 93/2000 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. 33 T 108/2002, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit poškozené firmě D., v. o. s., se sídlem v P., B., částku 1.100,-Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato firma se zbytek svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný J. G. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný tvrdí, že odvolací soud rozhodl zcela nesprávně, pokud zrušil všechny výroky o trestu a napravil pochybení soudů prvního stupně. Tím, že uložil společný a souhrnný trest odnětí svobody, neboť odvolání podal jen obviněný a nikoliv státní zástupce, rozhodl odvolací soud v rozporu se zásadou zákazu reformatio in peius, neboť mu byl soudem druhého stupně uložen společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, zatímco Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně ve svém rozsudku uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle názoru obviněného se jedná o rozhodnutí nesprávné, neboť postupem odvolacího soudu nelze napravit pochybení soudů prvního stupně, když se odvolal jedině obviněný a jen do výroku o trestu. V souladu s platnými zásadami trestního práva by mu neměl být uložen trest přísnější než ten, který mu byl uložen v rozsudku soudu prvního stupně. Je tak podle obviněného zřejmé, že se jedná o rozhodnutí, které je zcela v rozporu se zásadou zákazu reformatio in peius a proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 5 To 301/2003, zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru způsob odůvodnění dovolání zvolenému, ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř., věcně neodpovídá. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by námitky obviněného korespondovaly, pokud by dovolatel namítal, že soudy nesprávně posoudily otázku souhrnnosti k jiným trestným činům ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., nebo otázku pokračujícího trestného činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. Tedy pokud by šlo primárně o posouzení hmotně právní otázky, zda mezi trestnými činy je vztah souběhu nebo recidivy, nebo zda se jedná o jeden či dva trestné činy (skutky). Způsob rozhodnutí o trestu, vytýkaný dovolatelem, je už jen důsledkem tohoto hmotně právního posouzení. Státní zástupce se domnívá, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. G. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný J. G. sice opřel své dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, ale z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti uloženému trestu, resp. proti tomu, že odvolací soud rozhodl nesprávně, pokud zrušil všechny výroky o trestu a uložil společný a souhrnný trest a neměl mu být uložen trest přísnější než ten, který mu byl uložen v rozsudku soudu prvního stupně.
V případě porušení zákazu reformatio in peius vyjádřené v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. by se nejednalo o nesprávné právní posouzení, ale o procesní vadu, kterou nelze uplatňovat ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani v rámci jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. ř. Jiné námitky, které by vytýkaly nesprávný postup při posouzení otázky souhrnnosti a pokračování, které by bylo možné považovat za hmotně právní otázky, obviněný ve svém dovolání neuplatnil.
Pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze dovoláním napadat uložený trest, co do druhu a jeho výměry, a to pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ani o jeden z těchto případů u obviněného nešlo, protože obviněnému byl uložen trest odnětí svobody, který trestní zákon u tohoto trestného činu připouští. Trestní sazba u trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., podle kterého byl obviněnému uložen souhrnný a společný trest, činí šest měsíců až tři roky. Nejsou pochybnosti o tom, že trest odnětí svobody v trvání dvou roků je trestem, který byl obviněnému uložen v rámci této sazby. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nemůže být pouhá nepřiměřenost trestu, spočívající v nepodmíněnosti trestu odnětí svobody, ať již pociťovaného jako mírného nebo přísného, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby.
Ze skutkových zjištění, která jsou uvedena ve výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 5 To 301/2003, a v jeho odůvodnění je zřejmé, že mezi trestnými činy, kterými byl tímto rozsudkem obviněný uznán vinným a trestnými činy, kterými byl uznán vinným trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 4 (sp. zn. 6 T 93/2000, sp. zn. 33 T 108/2002) a Obvodního soudu pro Prahu 5 (sp. zn. 1 T 63/2002), nebyl vyhlášen žádný odsuzující rozsudek týkající se obviněného J. G., takže všechny tyto trestné činy jsou ve vztahu souhrnnosti a proto dospěl Městský soud v Praze ke správnému závěru, že za všechny tyto trestné činy je nutno uložit souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. se všemi důsledky vyplývajícími z tohoto ustanovení. Pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. 3 T 93/2002, je součástí pokračujícího jednání se skutkem, kterým byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2002, sp. zn. 2 T 153/2002, který byl kvalifikován jako trestný krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze (strana 5). Za této situace přicházel v úvahu i postup podle §37a tr. zák., jehož důsledkem je uložení i společného trestu.
Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal