ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.847.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 847/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. září 2004 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 7 To 584/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 T 14/2000, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 7 To 584/2003, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 2 T 14/2000.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 2 T 14/2000, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 1. 4. 1998 v Jihlavě zneužil nezkušenosti při vyřizování majetkových záležitostí a důvěřivosti J. W., když podmínil poskytnutí půjčky J. W. ve výši 150.000,- Kč převodem jeho družstevního bytu v J., U H., o velikosti 3+1 – v tržní hodnotě nejméně 620.000,- Kč, na nezúčastněnou osobu J. K., přičemž následným převodem tohoto družstevního bytu dne 15. 10. 1998 získal finanční částku 400.000,- Kč. Obviněný byl za shora uvedený trestný čin odsouzen podle §253 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho a půl roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen nahradit poškozenému J. W., bytem J., H. K., škodu ve výši 250.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. W. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 7 To 584/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný P. K. dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud rozhodl o dovolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný v této souvislosti rozebírá nesprávnosti skutkových zjištění v rozhodnutí soudu prvního stupně, které již vytýkal v podaném dovolání. Neztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., tj., že důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění. Obviněný zdůrazňuje, že pokud by soud prvního stupně postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., musel by rozsudek soudu prvního stupně zrušit podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. a nikoliv odvolání obviněného zamítnout. Tento závěr dovozuje ze skutkových zjištění, které podrobně rozvádí v další části podaného dovolání.
V další části dovolání [při uplatněném dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] namítá nesprávné právní posouzení okolnosti skutkové povahy trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák. spočívající v „nezkušenosti“ poškozeného s vyřizováním majetkových záležitostí, resp. spočívající „v jeho tísni“. Podle názoru obviněného k naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle §253 tr. zák. nepostačuje pouhý hrubý nepoměr plnění, k němuž by se zavázal poškozený, oproti plnění, kterého by se mu mělo dostat od obviněného, ale je třeba zároveň dospět k přesvědčivému závěru o tom, že obviněný zneužil tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti poškozeného. Obviněný v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 7 Tz 226/2001, a s ohledem na právní závěry v něm uvedené akcentuje judikaturou odvolacího soudu podloženou potřebu rozlišovat případy, kdy jde na straně poškozeného o skutečnou tíseň, resp. nezkušenost, tedy kdy je naplněna skutková podstata trestného činu lichvy, od případů, kdy poškozený sám nedbá dostatečně ochrany a zajištění svých zájmů, jedná neopatrně, nepozorně, ledabyle, a to i v případě, kdy se jedná o značné finanční částky, jak tomu bylo s ohledem na zjištěné, shora uvedené skutkové okolnosti v této trestní věci.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 7 To 584/2003, a zároveň zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 2 T 14/2000. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že obviněného zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který se domnívá, že nalézací soud ani v náznaku neuvedl v tzv. skutkové větě ve výroku o vině skutkové zjištění týkající se znaku „zneužívaje něčí tísně“ na straně poškozeného a tomu odpovídající znak neuvedl ani ve větě právní. Za této situace nelze podle názoru státního zástupce při posuzování existence zákonných znaků trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. ř. vycházet z existence stavu tísně na straně poškozeného. Státní zástupce se domnívá, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu nelze učinit závěr o nezkušenosti obviněného. Pokud poškozený akceptoval návrhy obviněného, aniž by domýšlel možné důsledky a popř. věc s ohledem na právní složitost konzultoval s advokátem, šlo o jednání lehkomyslné a ledabylé ve vztahu k ochraně vlastních majetkových práv, nikoli však o projev nezkušenosti. V tomto směru státní zástupce poukazuje též na některé závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tz 226/2001, které řeší případ po skutkové stránce do určité míry obdobný. V závěru státní zástupce uvádí, že jednání obviněného P. K. v podobě, v jaké je popsáno v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí, bylo nepochybně nekorektní a popř. i nemorální, nevykazuje však všechny zákonné znaky trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák.
Námitky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje státní zástupce za důvodné. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 7 To 584/2003 a podle §265m odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný P. K. sice v mimořádném opravném prostředku poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že soud rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, avšak tato tvrzení vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty, které by odpovídaly důvodům uvedeným v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Naopak jeho konkrétní výtky v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Obviněný namítá, že soud prvního stupně nepostupoval správně podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a že tedy odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit s ohledem na ustanovení §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. Předmětem dovolacích námitek se tak staly výhrady primárně zaměřené proti správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení důkazů.
V §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jsou uvedeny alternativně dva samostatné dovolací důvody. Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V případě obviněného šlo o rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku. Protože obviněný uplatnil pouze dovolací důvod obsažený v první alternativě, dovolací soud se nezabýval důvodem, který je uvedený v alternativě druhé, protože vymezení dovolacího důvodu limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu (§265i odst. 3 tr. ř.).
Dovolací důvod obsažený v první alternativě přichází v úvahu pouze v případě, že řádný opravný prostředek, v tomto případě odvolání, byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, ačkoliv bylo podáno včas nebo sice po lhůtě k podání odvolání, ale jen v důsledku nesprávného poučení). Jde o situaci, kdy soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek zamítl. Smyslem tu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona provedeno být mělo.
Dovolací soud zjistil z protokolu o veřejném zasedání a z usnesení napadeného dovoláním (č. l. 215, 218 trestního spisu), že odvolání obviněného v odvolacím řízení nebylo Krajským soudem v Brně zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř., ale rozsudek byl na základě odvolání obviněného věcně přezkoumán v rozsahu uvedeném v §254 odst. 1 tr. ř. Po přezkoumání soud druhého stupně neshledal odvolání obviněného důvodným a zamítl je podle §256 tr. ř. Není proto dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který by přicházel v úvahu jen tehdy, pokud by krajský soud zamítl odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí. Obviněný v dovolání uvedl námitky, které nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a ani je nelze podřadit pod žádný jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Pokud by dovolání bylo podáno jen z tohoto důvodu, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Další část dovolání obviněného byla opřena o námitky, které lze podřadit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a protože Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány důvody pro odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání při přezkumné činnosti omezen zásadně jen na výroky, proti nimž bylo podáno dovolání, a v rámci takto omezeného rozsahu přezkumné povinnosti přezkoumává i řízení, které předcházelo napadené části rozhodnutí. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný se domnívá, že byla nesprávně posouzena podstatná okolnost skutkové povahy spočívající v nezkušenosti poškozeného s vyřizováním majetkových záležitostí, resp. v jeho tísni, což má vliv na naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák.
Trestný čin lichvy podle §253 odst. 1 tr. zák. je spáchán, jestliže pachatel zneužije něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo něčího rozrušení k tomu, aby pachateli nebo jinému bylo poskytnuto nebo slíbeno plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede (tzv. palichva). Tísní se rozumí mimořádně tíživá situace poškozeného, vyvolaná určitou i přechodnou naléhavou potřebou, jejíž uspokojení není v možnostech poškozeného. Nezkušenost spočívá např. v nedostatečné znalosti cen, nákupních možností, zpravidla ve spojení s důvěřivostí vůči pachateli. Jde tedy především o nezkušenost při vyřizování majetkových záležitostí. Ta může vyplývat z nezkušenosti v širším smyslu, resp. z nezkušenosti v určité oblasti lidské činnosti, která má dopad na majetkovou sféru člověka, např. při podnikání, při vyřizování osobních a rodinných záležitostí apod.
Právní závěr soudu prvního stupně obsažený ve výroku rozsudku v právní větě, „… že obviněný zneužívaje něčí nezkušenosti si nechal poskytnout plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru“, není podložen skutkovými zjištěními, neboť skutková věta pouze opisuje zákonný znak „zneužití nezkušenosti“, aniž by soudy konkrétně tento skutkový závěr plynoucí z důkazů rozvedly, když navíc z odůvodnění jejich rozhodnutí (str. 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, str. 2. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), vyplývá, že u poškozeného se mělo jednat i o stav tísně. Tomuto skutkovému zjištění neodpovídá právní posouzení skutku obsažené v právní větě, kde je uvedena pouze alternativa, že obviněný zneužil něčí nezkušenosti. Je zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]
Pokud soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění, že u poškozeného J. W. se jednalo o stav tísně, je toto v rozporu s jeho chováním, který ačkoliv dlužil na nájemném 50.000,- Kč, vypůjčil si od obviněného P. K. částku značně přesahující dluh na nájemném (o 100.000,- Kč), a po úhradě dlužného nájemného půjčil 100.000,- Kč svědkovi R. K. na velice nejistý a pochybný obchod, místo aby tyto peníze použil např. na splacení dlužného výživného. Z toho je zřejmé, že obviněný nebyl v mimořádně tíživé situaci, vyvolané určitou i přechodnou naléhavou potřebou, jejíž uspokojení nebylo v jeho možnostech.
Rovněž tak právní závěr soudu prvního stupně, se kterým se ztotožnil i soud odvolací, že obviněný zneužil nezkušenosti poškozeného J. W., neodpovídá skutkovému zjištění, vyplývajícího z jeho vlastní výpovědi, kterou učinil dne 18. 10. 1999 (č. l. 37), kde na otázku, „…když byt získal od rodičů převodem, zda věděl, co převod k němu znamená a zda se nebál při podpisu převodu bytu na pana K., že o byt přijde…“, uvedl, že se bál, ale, že mu všichni tvrdili, že mu byt vrátí. Z dohod, které jsou uvedené na č. l. 3A-3B trestního spisu, je zřejmé, že poškozený dne 12. 9. 1988 s rodiči uzavřel dohodu o předání a převzetí předmětného bytu a dne 31. 3. 1998 uzavřel se svou bývalou manželkou dohodu o skončení společného členství ke stejnému bytu. Z těchto zjištění vyplývá, že poškozený nebyl v tomto směru nezkušený, neboť již dvakrát řešil právní otázky týkající se uvedeného bytu a věděl tudíž, jaké následky má převod družstevního bytu. Pokud za uvedené situace, veden snahou si půjčit peníze nejenom na úhradu dlužného nájemného, ale i na nejistý obchod, o jehož podrobnostech nebyl vůbec informován, podepsal dohodu o převodu členských práv na svědka J. K. a tuto předložil stavebnímu družstvu, nešlo o jeho nezkušenost, kterou by obviněný zneužil, ale šlo o ledabylost, nepozornost a lehkomyslnost, kdy poškozený nevěnoval dostatečnou péči ochraně svých zájmů, přičemž měl i možnost si opatřit právní pomoc.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obviněný zneužil nezkušenosti poškozeného J. W. a nechal si poskytnout plnění, jehož hodnota byla k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, spočívá tento závěr na nesprávném právním hodnocení skutku, jak vyplývá z výše uvedeného. Nejvyšší soud zrušil proto podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 7 To 584/2003, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 2 T 14/2000, neboť byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jihlavě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Okresní soud v Jihlavě při novém závěru o vině přihlédne k výše uvedeným závěrům Nejvyššího stupně a znovu posoudí vinu obviněného P. K. V této souvislosti připomíná Nejvyšší soud zákonnou (ústavní) povinnost nižších soudů respektovat ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. Tato však platí jen tehdy, jestliže po případném doplnění dokazování nedojde k takové změně skutkových okolností, pro které právní názor vyslovený dovolacím soudem úplně nebo částečně by ztratil svůj skutkový podklad.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval :
JUDr. Jiří Šoukal