ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.864.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 864/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. srpna 2004 o dovolání obviněného MUDr. P. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 8 To 451/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 85/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný MUDr. P. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 2 T 85/2002, uznán vinným pokusem trestného činu útoku na veřejného činitele podle §8 odst. 1 tr. zák. k §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a byl odsouzen podle §155 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti řídit všechna motorová vozidla na dobu pěti let.
Proti rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 8 To 451/2002, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil Městský soud v Praze sám rozhodnutí, kterým obviněného uznal vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchal tak, že dne 2. 8. 2001 kolem 00.45 hodin v P. na křižovatce ulic V. a P. v podnapilém stavu usnul za volantem svého osobního vozidla, byl proto hlídkou městské policie ve složení R. T., V. Z. a R. K., požádán o předložení osobních dokladů a dokladů od vozidla, na což reagoval hrubými vulgárními výrazy pronášenými na jejich adresu, nastoupil do vozidla a rozjel se proti V. Z., který stál před vozidlem a nestačil uskočit, nárazem byl vymrštěn na kapotu vozidla a utrpěl tak pohmoždění měkkých tkání levé paže a pravého bérce s drobnou oděrkou a krevní výron v levé čelní krajině s drobnou oděrkou. Obviněný byl odsouzen podle §155 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. (nesprávně je uvedeno podle §45 odst. 1 tr. zák.) uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou roků.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítá, že z výpovědí svědků strážníků M. p. P. R. K., R. T. a V. Z. nevyplynul skutkový děj, který je uvedený ve výroku o vině soudu prvního stupně. Výpovědi těchto svědků, které jsou spolu s výpovědí obviněného klíčovým důkazem k posouzení jeho viny, jsou podle jeho názoru v podstatných okolnostech a skutečnostech vzájemně ve velkých rozporech a samy o sobě i ve svém souhrnu nemohou svědčit o vině obviněného. Domnívá se, že tyto rozpory se ještě více prohloubily po té, co byli u veřejného zasedání před odvolacím soudem vyslechnuti svědci R. K. a R. T. Namítá, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu a to subjektivní stránky, ať ve formě úmyslu přímém či nepřímém. Naopak z provedeného dokazování v hlavním líčení vyplynuly výrazné pochybnosti o tom, že obviněný úmyslně rozjel svůj automobil v úmyslu tímto napadnout poškozeného V. Z. Nemohl být proto ani srozuměn s tím, že k něčemu takovému dojde, protože, jak uvedl svědek R. K. u hlavního líčení, v době rozjezdu automobilu obviněný spal s hlavou položenou na volantu.
Dále se obviněný v dovolání zabývá znaleckými posudky z oboru dopravy a poukazuje na to, že závěry znaleckého posudku, zpracovaného znalcem Ing. P. K., který on předložil v odvolacím řízení, fakticky potvrdil i Ing. P. H., znalec přibraný v přípravném řízení.
Pokud za této důkazní situace Městský soud v Praze uzavřel dokazování a zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a znovu rozhodl o vině obviněného s tím, že změnil právní kvalifikaci na trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., ani tato právní kvalifikace nevyplývá z provedených důkazů ve veřejném zasedání a ze skutkových zjištění učiněných z těchto důkazů. Obviněný je přesvědčen, že pokud by oba soudy vycházely skutečně z právně relevantních výpovědí svědků, z výpovědi obviněného a ze znaleckých posudků, musel by Městský soud v Praze dospět k závěru, že v daném případě se nejedná o trestný čin, ale jedná se o přestupek, za který však již byl odsouzený uznán vinným Magistrátem města Prahy.
Na základě shora uvedených skutečností obviněný navrhl, aby dovolací soud z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 8 To 451/2002, a přikázal věc Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se ke dni konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného MUDr. P. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení. Z uvedeného je zřejmé, že v posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný MUDr. P. K. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10.
Pokud obviněný v dovolání uvádí „…když by oba soudy vycházely skutečně z právně relevantních výpovědí svědků v hlavním líčení a veřejném zasedání, z výpovědí obžalovaného a ze znaleckých posudků, musel by Městský soud v Praze dojít k závěru, že v daném případě se nejedná o trestný čin, ale o přestupek…“, je zřejmé že obviněný MUDr. P. K. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů, s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. I z dalšího obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky směřující proti skutkovým zjištěním. Jde o námitky obviněného, že z výpovědí svědků strážníků M. p. P. R. K., R. T. a V. Z. nevyplynul skutkový děj, který je uveden ve výroku soudu prvního stupně o vině a že mezi provedenými důkazy jsou v podstatných okolnostech a skutečnostech velké rozpory. Stejnou povahu má i námitka, že nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu a to subjektivní stránky, ať ve formě úmyslu přímém či nepřímém a námitka vztahující se ke znaleckým posudkům.
Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný MUDr. P. K. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal