ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.884.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 884/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2004 dovolání obviněného K. W., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 6 To 245/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 135/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 25 T 135/2000, byl obviněný K. W. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 27. 2. 2000 v přesně nezjištěné době kolem 05.00 hod. až 05.40 hod. v Ch., na parkovišti před blokem domu čp., jako řidič vozidla taxislužby po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl zákazníka – poškozeného P. B., tím způsobem, že ho jedenkrát udeřil baseballovou pálkou do hlavy v oblasti pravé očnice a přiléhající střední části obličeje a způsobil mu tak otřes mozku, hlubokou tržnou ránu v pravém obočí, zlomeniny nosních kůstek oboustranně s posunutím zlomených částí, vylomení části tenké kostní lamely ze střední stěny pravé očnice, pohmoždění pravého oka s následným omezením vidění ve smyslu jednostranné slepoty a další poranění s následnou dobou léčení nejméně do 14. 6. 2000. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků, přičemž nad obviněným byl vysloven dohled. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit P. B., částku 34.012,50 Kč.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný K. W. a v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 6 To 245/2002, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 25 T 135/2000. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a za skutek, který zůstal v napadeném rozsudku nezměněn, obviněného K. W. odsoudil podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon trestu jej zařadil do věznice s dozorem. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Vůči uvedenému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 25 T 135/2000, podal obviněný K. W. prostřednictvím obhájce dovolání, kterým napadl všechny výroky těchto rozhodnutí, přičemž mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněný namítl, že se nedopustil jednání, jenž je mu kladeno za vinu a pro které byl odsouzen. Nikdy nepopíral, že mezi ním a poškozeným P. B. proběhl konflikt, kdy jako taxikář jmenovaného vezl na udanou adresu, přičemž se slovně střetli, když odmítl uhradit vyčištění vozidla, které v důsledku své opilosti znečistil. Dále konstatoval: „Nemohu než uvádět to, co jsem viděl, a to že poškozený upadl a v důsledku tohoto pádu krvácel. Nevím však zda nedošlo k dalšímu tentokrát k fyzickému konfliktu mezi poškozeným a mně neznámou osobou, protože poté P. B. odešel a mezi jeho odchodem z místa naší hádky a příchodem do nedaleko vzdáleného bytu je časový rozdíl nejméně 45 minut. Poukazuji také na to, že P. B. byl silně opilý a odmítl vyčkat na místě příjezdu sanitky, kterou jsem po jeho pádu přivolal. O této skutečnosti dokonce ani u soudu nemluvil, protože v důsledku opilosti si na ni ani nepamatuje. Sanitka však prokazatelně přijela a s jejím řidičem jsme ještě poškozeného hledali. Nepamatuje-li si poškozený takovou zásadní věc, je zjevné, že si nepamatuje ani to, jak k jeho zranění došlo. Pokud by proběhlo takovým způsobem, jak je mi kladeno za vinu, zajisté by pospíchal co nejdříve domů vyhledat pomoc, zavolat lékaře a případně policii.“ V této souvislosti obviněný poukázal na výpověď bývalé manželky poškozeného a svědkyně V., které tuto časovou disproporci mezi odchodem poškozeného z parkoviště a příchodem domů potvrzují. Zdůraznil, že nebyl vyslechnut svědek J. K., jenž potvrzoval jeho výpověď (byl přítomen dohadování o vyčištění vozidla, viděl, že vozidlo je znečištěno, sám uklidňoval poškozeného a rovněž potvrzoval, že mezi K. W. a poškozeným žádný fyzický konflikt nebyl). Také byl svědkem, jak obviněný přes centrálu volá o pomoc pro poškozeného, který upadl a uhodil se. Podle dovolatele bylo neprovedením tohoto důkazu značně zkráceno jeho právo na obhajobu.
Obviněný rovněž uvedl, že soudy obou stupňů přehlédly zjevnou okolnost, a to že výpověď poškozeného byla v průběhu času stále zpřesňována a stále více zahrnovala podrobnosti směřující proti jeho osobě (v prvé výpovědi konstatoval, že si nepamatuje okolnosti svého napadení). Podle mínění dovolatele je podivné, jak tato výpověď postupně nabírala konkrétních forem, zřejmě pod vlivem započatého vyšetřování (je samozřejmé, že když poškozený byl seznámen s trestním stíháním K. W., bylo mu jasné, jak se to stalo). Skutečnost, že před tím nevěděl nic, považovaly soudy obou stupňů za věc zanedbatelnou, kterou není třeba se zabývat. Ani zjevně nepravdivé tvrzení I. B., otce poškozeného, který uvedl, že syn jej o zranění a mechanismu jeho vzniku informoval v době, kdy P. B. uváděl, že si nic nepamatuje, nevzbudilo při rozhodování soudů nejmenší pochybnost. V uvedeném směru byla nesprávně posuzována i výpověď Z. B., manželky poškozeného.
Závěrem dovolání obviněný vyjádřil podiv nad některými formulacemi v rozsudku krajského soudu (nepřiznání se k trestnému činu a neprojevení nejmenší lítosti). Podle jeho názoru spis nebyl pozorně čten, neboť když v přípravném řízení navštívil poškozeného z ryze lidských důvodů v nemocnici, bylo mu to přičteno k tíži, jako by se tím v podstatě k činu kladeného mu za vinu přiznal. V této souvislosti vznesl otázku, jak měl na dále projevovat lítost nad něčím, co nespáchal. Zdůraznil, že se upřímně bál, aby jej silně podnapilý poškozený neobvinil, že před jeho pádem na obrubník do něj strčil. Dovolatele ale nenapadlo, že bude obviněn z jeho napadení baseballovou pálkou. Obviněný zopakoval svoji nevinu a navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadených rozsudků soudů obou stupňů. Dále, aby tyto rozsudky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Chomutově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je mimořádný opravný prostředek vybudován na stěžejní dovolatelově výtce, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil (obviněný v zásadě zopakoval obsah své obhajoby promítnuté i do odvolacích námitek a založené na prosazení vlastní verze skutkového děje, poukázal na silnou podnapilost poškozeného, zpochybnil jeho paměťové schopnosti k mechanismu vzniku jeho zranění a zdůraznil časovou disproporci mezi jeho odchodem z parkoviště a jeho příchodem domů, dovolává se svědectví J. K. a zpochybňuje tvrzení manželky a otce poškozeného). Státní zástupkyně uvedla, že uplatněná dovolací argumentace se zcela míjí s věcným naplněním formálně deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř., neboť je výhradně založena na zpochybnění přisouzených skutkových zjištění. Přitom závěru o nekvalifikovanosti podaného dovolání navíc svědčí i požadavek dovolatele na přezkum všech rozsudečných výroků, kterým vybočil z rámce procesních možností dovolacího řízení. Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného K. W. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvého stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným K. W. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech uvádí, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil, popisuje svoji verzi události, přičemž tvrdí neúplnost dokazování (absenci výslechu J. K.) a vadné hodnocení důkazů (výpovědí poškozeného P. B., jeho otce I. B. a manželky Z. B.). Rovněž nesouhlasí s některými formulacemi v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Všechny tyto uplatněné výhrady jsou ale primárně námitkami ohledně zjištěného skutkového stavu věci, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně dovolatel dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Obviněný nenamítá, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl vadně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Současně zákon v §265a odst. 4 tr. ř. stanoví, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě nebyl ve skutečnosti uplatněn dovolací důvod, který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze strany obviněného jde výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiný zákonem stanovený dovolací důvod. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného K. W. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku), přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu :
JUDr. Jiří H o r á k