ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.886.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 886/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. srpna 2004 o dovolání obviněného O. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 55 To 164/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 1142/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 4 T 1142/2002, byli obvinění O. K. a D. T. uznáni vinnými trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustili tím, že v přesně nezjištěné době dne 20. 11. 2001 od přesně nezjištěných osob převzali obžalovaný D. T. automobil zn. VW Transporter MPZ v hodnotě 366.730,- Kč a obžalovaný O. K. automobil zn. VW Passat TDI MPZ v hodnotě 622.730,- Kč, u kterých byly vypáčeny zámky předních dveří, kde v zámku zapalování byl u VW Transporter zaražen kovový výkovek se šestihranem a u VW Passat došlo k vytržení plastového krytu přístrojové desky a poškození spínací skříňky, přičemž s ohledem na charakter poškození vozidel a okolnosti jejich převzetí si museli být vědomi, že vozidla byl odcizena, přesto je převáželi ve směru z P. do B., ovšem po cestě byli zadrženi hlídkou PČR a vozidla byl zajištěna a vrácena.
Za tento trestný čin byl obviněný O. K. odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný O. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 55 To 164/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku. Obviněný se rovněž domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti shora citovanému rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, takže zamítnutí shora citovaného odvolání podle §256 tr. ř. nebylo důvodné.
Obviněný dále namítal, že před soudem prvního ani druhého stupně nebyli vyslechnuti svědci navržení obhajobou, a to S. S., P. M. a M. Ch. V tomto postupu shledává obviněný závažné pochybení v jeho právu na obhajobu, a to i s ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku nerozvedl, proč nevyhověl tomuto návrhu na doplnění dokazování.
Podle obviněného nelze považovat za prokázané, že s ohledem na charakter poškození vozidla VW Transporter a na okolnosti jeho převzetí, musel vědět, že toto vozidlo bylo odcizeno, zejména když nebylo v řízením před soudem ničím prokázáno, že by věděl o jakémkoli poškození vozidla před tím, než jej zastavila hlídka silniční policie. Tuto skutečnost nelze dovodit ani z jeho výpovědi z přípravného řízení. Ani skutečnost, že v tomto vozidle byly nalezeny kusy SPZ původně patřící vozidlu VW Transporter neprokazuje, že s druhým obviněným D. T. jednal po vzájemné dohodě. Nelze proto dovodit závěr soudu prvního stupně o tom, že oba obvinění jednali společně. Z těchto důvodů byly podle názoru obviněného porušeny i základní zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř., neboť v tomto trestním řízení nebyly provedeny všechny potřebné důkazy a hodnoceny způsobem tomu odpovídajícím jednotlivě i v jejich souhrnu tak, aby skutkový stav věci zjištěný soudem nevzbuzoval žádné pochybnosti, a aby byl zjištěn v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí.
Obviněný je názoru, že na základě neúplného skutkového stavu věci, kdy nebyly provedeny obhajobou navržené důkazy shora uvedené, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože vina obviněného nebyla jednoznačně prokázána a soudy měly v pochybnostech postupovat podle zásady „in dubio pro reo“.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 55 To 164/2003, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která se domnívá, že z takto odůvodněného dovolání je zřejmé, že dovolatel cestou použité dovolací argumentace zpochybnil rozsah provedeného dokazování, redukovaného o jím navržené a v jeho prospěch vyznívající důkazy a v této souvislosti obecně namítl vadný způsob takto opatřeného skutkového stavu věci. Takové dovolací výtky nemohou právní předpoklad nesprávnosti právního posouzení dovolatelova jednání věcně naplnit, a proto k nim nelze přihlížet.
Státní zástupkyně se domnívá, že pokud obviněný v části dovolání namítá nedostatek zavinění, které by zahrnulo jeho vědomost, že šlo o odcizený automobil, jde o námitku, která odpovídá dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je však přesvědčena, že z jednání obviněného a z okolností, za kterých byl trestný spáchán, lze jeho úmysl dovodit. Ze stejných skutečností lze dojít i k závěru, že oba obvinění jednali jako spolupachatelé.
Podle názoru státní zástupkyně je tedy zřejmé, že nejsou dány jakékoliv pochyby minimálně o tom, že obvinění od nezjištěných osob za přisouzených okolností vědomě převzali evidentně násilně odcizená a tedy trestným činem jiných osob získaná vozidla ve smyslu §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., která jejich převozem do místa určení odstraňovali z dosahu možného odhalení a tedy je ukrývali. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného O. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného O. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou-obviněným prostřednictvím obhájce [265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný v dovolání poukazuje na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť se domnívá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Trestní řád však v tomto ustanovení vymezuje jiný dovolací důvod, podle kterého lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný zřejmě přehlédl, že dovolací důvod, který v dovolání uplatnil, byl dříve uvedený pod písm. k), ale novelou trestního řádu č. 200/2002 Sb., byl zařazen pod písm. l).
Z obsahu dovolání však vyplývá, že obviněný měl zřejmě namysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. podle kterého dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod uvedený v písmenech a) až k) tr. ř.
V §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jsou uvedeny alternativně dva samostatné dovolací důvody. Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V případě obviněného šlo o rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku. Protože obviněný uplatnil pouze dovolací důvod obsažený v první alternativě, dovolací soud se nezabýval důvodem, který je uvedený v alternativě druhé, protože vymezení dovolacího důvodu limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu (§265i odst. 3 tr. ř.).
Dovolací důvod obsažený v první alternativě přichází v úvahu pouze v případě, že řádný opravný prostředek, v tomto případě odvolání, byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, ačkoliv bylo podáno včas nebo sice po lhůtě k podání odvolání, ale jen v důsledku nesprávného poučení). Jde o situaci, kdy soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek zamítl. Smyslem tu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona provedeno být mělo.
Dovolací soud zjistil z protokolu o veřejném zasedání a z usnesení napadeného dovoláním (č. l. 311, 315 trestního spisu), že odvolání obviněného v odvolacím řízení nebylo Krajským soudem v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř., ale rozsudek byl na základě odvolání obviněného věcně přezkoumán v rozsahu uvedeném v §254 odst. 1 tr. ř. Po přezkoumání soud druhého stupně neshledal odvolání obviněného důvodným a zamítl je podle §256 tr. ř. Není proto dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který by přicházel v úvahu jen tehdy, pokud by krajský soud zamítl odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí. Obviněný v dovolání uvedl námitky, které nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a ani je nelze podřadit pod žádný jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Prostřednictvím ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze napadat i rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., jestliže byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhý alternativní důvod) a tudíž lze uplatnit prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což také obviněný učinil.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.) Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný O. K. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Okresního soudu v České Lípě.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný O. K. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že nebyli vyslechnuti svědci S. S., P. M. a M. Ch., že nelze považovat za prokázané, že věděl o odcizení a že nebylo prokázané spolupachatelství. Není pochyb o tom, že jde o námitky směřující proti skutkovým zjištěním, O tom svědčí i souhrnný závěr dovolání, ve kterém obviněný konstatuje, že na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, kdy nebyly provedeny obhajobou navržené důkazy, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.
Obviněný O. K. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, ve snaze dosáhnout jiného závěru o vině, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Pokud obviněný namítal, že byly porušeny i základní zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř., neboť v trestním řízení nebyly provedeny všechny potřebné důkazy a hodnoceny způsobem tomu odpovídajícím jednotlivě i v jejich souhrnu tak, aby skutkový stav věci zjištěný soudem nevzbuzoval žádné pochybnosti, a aby byl zjištěn v rozsahu, který je nebytný pro rozhodnutí, k tomu považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. ř. Jestliže tedy obviněný O. K. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišné verze skutkového stavu, resp. z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které obviněný neuplatnil, resp. uplatnil, ale způsobem, který dovolacímu důvodu neodpovídal [§265b odst. 1 písm. l) tr. ř.; viz výše].
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného O. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo), přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal