ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.92.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 92/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. února 2004 o dovolání obviněného D. Š., t. č. ve výkonu trestu ve V. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 7 To 238/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 78/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. Š. byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 4 T 78/2002, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z České republiky na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný D. Š. zavázán nahradit škodu společně a nerozdílně s dalšími obviněnými v rozsahu, který je uveden ve výroku o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně. Podle §226 písm. c) tr. řádu byl obviněný zproštěn obžaloby ze skutků, které jsou uvedeny pod body 1, 2, 4, 6 - 8 zprošťujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve kterých obžaloba spatřovala součást pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. Proti rozsudku podal obviněný D. Š. odvolání, o kterém rozhodl rozsudkem Krajský soud v Ostravě dne 8. 7. 2003, sp. zn. 7 To 238/2003, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 7 To 238/2003, napadl obviněný D. Š. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání obviněného směřovalo do odsuzujícího výroku o vině a do výroku o trestu. Obviněný se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je přesvědčen, že v průběhu hlavního líčení nebylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že spáchal uvedený trestný čin. Obviněný odkázal v tomto směru na podané odvolání, ve kterém provedl podrobný rozbor hodnocení důkazů. Rovněž se domáhal provedení důkazů, kterými se soudy odmítly zabývat. Tyto důkazy by mohly podle jeho názoru objektivně potvrdit či vyvrátit závěry soudu prvního stupně. Obviněný také namítal nesprávnost rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud dospěl k závěru, že v řízení před soudem prvního stupně byla provedena úplná a správná skutková zjištění, že provedené důkazy soud prvního stupně správně vyhodnotil, a že není třeba provádět další důkazy navržené obviněným. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 7 To 238/2003, v části, která se ho týká, z důvodů uvedených v „§265b odst. 1 písm. b), g) tr. řádu“, a přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, které podal obviněný D. Š., uvedla, že obviněný opřel veškerou svou argumentaci jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká zjištění z důkazů vyvodily, případně které důkazy bylo potřeba podle obviněného ještě provést, aby byl řádně zjištěn skutkový stav věci. Podle názoru státní zástupkyně obviněný neuplatnil žádnou právní námitku, která by se týkala kvalifikace skutku, který byl zjištěn Okresním soudem ve Vsetíně a ze kterého vycházel v odvolacím řízení i Krajský soud v Ostravě. Pokud obviněný v návaznosti na své skutkové námitky vytkl, že soudy posoudily skutek nesprávně po právní stránce, nejde o právní námitku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože tato námitka není vázána ke skutkovému stavu zjištěného soudem prvního stupně, ale k jinému skutkovému stavu. Obviněný podle názoru státní zástupkyně svým dovoláním sledoval změnu skutkových zjištění. Státní zástupkyně je přesvědčena, že revize skutkových zjištění nekoresponduje se zvoleným dovolacím důvodem. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání, které podal obviněný D. Š., odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo soudem rozhodnuto ve druhém stupni a dovoláním napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, ve smyslu písm. h) odst. 2 §265a tr. řádu. Dovolání bylo podáno včas, prostřednictvím obhájce, a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně, a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný D. Š. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný D. Š. opřel dovolání o námitky vytýkající soudům nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že v průběhu hlavního líčení nebylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že skutky, kterými byl uznán vinným, spáchal, že nebyly provedeny důkazy, které již navrhoval v odvolání a které by mohly podle jeho názoru objektivně potvrdit či vyvrátit závěry soudu prvního i druhého stupně.
Obviněný D. Š. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, které se staly podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný D. Š. přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud se nezabýval návrhem obviněného učiněného v jeho závěrečném návrhu, že má být napadené rozhodnutí zrušeno i z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, který lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, protože tento dovolací důvod nebyl řádným způsobem zdůvodněn a z celého obsahu dovolání je zřejmé, že dovolání obviněného bylo podáno pouze z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal