ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.971.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 971/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2004 dovolání obviněné V. S., které podala proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2004, sp. zn. 11 To 336/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 83/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 2 T 83/2002, byla obviněná V. S. uznána vinnou trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že jako soukromá podnikatelka vystupující pod obchodním jménem V. S.– R., IČO, v sídle své firmy v H., J., okres J., ani jinde nejméně v období od 1. 1. 2001 do 20. 7. 2001, tedy do doby, kdy byl prohlášen na její firmu konkurz Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 48 K 36/2001, nevedla účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu majetku nebo k jejich kontrole, ač k tomu byla podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, povinna. Za tento trestný čin a za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jímž byla obviněná uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 5. 2001, č. j. 1 T 28/2001-344, byla odsouzena podle §147 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné jako podmínka pro osvědčení stanovena povinnost zaplatit ve zkušební době podle svých možností škodu způsobenou trestným činem podle §147 odst. 1 tr. zák. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 5. 2001, č. j. 1 T 28/2001-344, jakož i další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněná V. S. a v její neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jičíně.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2004, sp. zn. 11 To 336/2003, bylo o podaných odvoláních rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen v celém výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněné V. S. za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, uložil podle §125 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let.
II. Odvolání obviněné bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 19. 4. 2004 Okresnímu státnímu zastupitelství v Jičíně a obhájci obviněné JUDr. M. K. a dne 3. 5. 2004 obviněné V. S. Proti všem výrokům citovaných rozsudků soudů obou stupňů podala obviněná V. S. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce dne 30. 6. 2004 u Okresního soudu v Jičíně dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. [protože odůvodnění dovolání neobsahuje žádnou argumentaci vztahující se k posledně zmíněnému dovolacímu důvodu, je zřejmé, že obviněná měla na mysli dovolací důvod dříve vymezený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností ode dne 24. 5. 2002, v novém znění stanovený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.; zmíněný nedostatek Nejvyšší soud považuje za formální pochybení, které nemá na rozhodnutí o dovolání žádný vliv].
V kontextu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná předeslala, že o údajných nesrovnalostech v účetnictví se dozvěděla až v průběhu trestního stíhání, které bylo iniciováno z podnětu správkyně konkursní podstaty Ing. H. (dále jen „správkyně“). Namítla, že tvrzení jmenované, která podala trestní oznámení z důvodu, že obviněná nereagovala na výzvy k součinnosti, není pravdivé. Správkyně ji vůbec nekontaktovala. Pokud by tomu tak bylo, mohla by vyvodit důsledky z pracovní nekázně své zaměstnankyně paní O., která podklady pro účely daňového přiznání měla v pracovní náplni. Dovolatelka konstatovala, že konkursnímu řízení předcházela daňová kontrola za rok 2000 a 2001 provedená Finančním úřadem v H., k jejímuž projednání nebyla přizvána a neměla tudíž možnost odstranit vady uváděné tímto orgánem. Navíc nebyly předloženy karty HIM ani uplatněné odpisy za rok 2000. Sama správkyně v korespondenci uvedla, že inventární majetek byl veden a odepisován. V této souvislosti obviněná zdůraznila, že má k dispozici kopii počítačového výtisku z února 2001 o přehledu investičního majetku, pohledávek a závazků, neuhrazených přijatých faktur za rok 2001, pohledávek zaměstnanců k firmě a kopii knihy inventárního majetku s ručně psanými poznámkami paní O., což podle jejího názoru vylučuje tvrzení správkyně, že inventární majetek nebyl veden. Rovněž při jednání soudu v Liberci ve věci č. j. 26 C 275/2002 paní O. potvrdila, že knihu pohledávek v roce 2001 vyplňovala.
Dále dovolatelka zpochybnila způsob předání účetnictví, neboť bylo provedeno v její nepřítomnosti bez předávacího protokolu a vyjádřila nesouhlas s provedením prohlídky jejího bytu správkyní bez souhlasu a v nepřítomnosti obviněné. Paní O. byly správkyni předány veškeré účetní doklady uložené v kanceláři, aniž by obviněná věděla, co bylo z účetnictví skutečně předáno a jaké doklady správkyně převzala. V uvedeném směru upozornila, že v korespondenci správkyně jsou značné rozpory. Také její tvrzení, že obviněná jí nepředala žádné účetní doklady, se nezakládá na pravdě. Podotkla, že doklady předané správkyni dne 16. 8. 2001 nemohly být, a to vzhledem k vyhlášení konkursu, obviněnou zaúčtovány. Konstatovala, že účetnictví bylo vedeno přinejmenším ještě v březnu 2001 a paní O. mělo být vedeno i v dalších měsících. Jak tato svědkyně potvrdila, veškeré účetnictví šlo přes ni, doklady zakládala do šanonů, jednala s úřady a prováděla mzdy zaměstnanců. Obviněná rovněž uvedla, že v roce 2001 se v její firmě již neobjevila žádná aktiva, pouze byla dva měsíce před prohlášením konkursu realizována zakázka v K. V., přičemž náklady zmíněné zakázky byly hrazeny ze zálohy od firmy T., přičemž tyto doklady správkyni předala. V této souvislosti uvedla: „V podstatě mi bylo znemožněno provedení mimořádné účetní závěrky, neboť v době prohlášení konkursu jsem realizovala tuto zakázku v K. V., kdy na včasném dokončení prací záviselo provedení kolaudace stavby“. Přes skutečnost, že zisk ze zakázky byl vnesen do majetku konkursní podstaty, správkyně tvrdí, že obviněná neoprávněně pokračovala v zakázce a vydala minimálně 47.942, 50 Kč ze zálohy přijaté na jinou zakázku, ačkoliv je z fakturace zřejmé a ověřitelné, že se jednalo o totožnou zakázku. V uvedeném směru dovolatelka konstatovala, že soupis majetku, pohledávek a závazků do schůzky se správkyní dne 16. 9. 2001 nepřipravila z důvodu, že již neměla přístup do kanceláře a provozoven, přičemž předpokládala, že soupis bude proveden společně. Druhý termín schůzky určila správkyně na 21. 9. 2001 a obviněná připravila soupis majetku v bytě, soupis majetku firmy a pohledávek provedla pouze z hlavy, na co si vzpomněla, jelikož se domnívala, že součinností správkyně bude doplněn. Na třetí schůzce dne 28. 9. 2001 byl zkontrolován byt a obě provozovny, kde si správkyně sepsala výrobní čísla a označení strojů. Ostatní majetek, zásoby a dokončená výroba před konkursem se ten den nesepisovaly a domnívá se, že ani později k soupisu nedošlo, přičemž žádala, aby nesrovnalosti byly odstraněny. Dovolatelka vyjádřila přesvědčení, že nedostatky nebyly zaviněny její nedbalostí, neboť zaměstnávala sekretářku, která měla za úkol vést účetnictví a připravovat je pro daňovou poradkyni. Uzavřela, že se soudy obou stupňů důsledně nevypořádaly s jejími uplatněnými námitkami, které od počátku uváděla a podrobně rozepsala v podání, jenž je přiloženo jako součást dovolání podaného obhájcem. Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná spatřuje ve skutkových zjištěních učiněných ve věci, která považuje za nesprávná a neprokazující, že by se dopustila jednání, které je jí kladeno za vinu. Podle jejího názoru nelze následně skutek, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, po právní stránce kvalifikovat jako trestný čin.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná uvedla: „Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo moje odvolání zamítnuto, vychází rovněž z vady spočívající v nesprávném právním posouzení tohoto skutku“. Dovolatelka je přesvědčena, že o dovolání bylo rozhodnuto, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle jejího mínění měl být vzhledem k výše popsaným pochybnostem o spáchání trestného činu podle §125 odst. 1 tr. zák. zrušen v rámci odvolacího řízení rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí nebo měla být obžaloby zproštěna.
Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 2 T 83/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2004, sp. zn. 11 To 336/2003, dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a její osobu zprostil obžaloby. Jak již bylo výše zmíněno obviněná V. S. učinila rovněž vlastnoruční podání, které označila jako „podání dovolání“.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obviněná v dovolání rozvádí již opakovanou obhajobu o skutečném průběhu přisouzeného jednání a jeho podrobnějších okolnostech, jakož i zpochybňuje vypovídací hodnotu a kvalitu důkazních podkladů, na základě kterých byla uznána vinnou. Na těchto výtkách dovolatelka založila svůj závěr o nesprávnosti opatřených skutkových zjištění, která podle jejího mínění nemohou prokazovat, že se dopustila jednání kladeného jí za vinu. Svoji dovolací argumentaci tak postavila na námitkách předpokládajících zásah do přisouzených skutkových zjištění, která však v dovolacím řízení není přípustné jakkoliv měnit. Dovolací námitky obviněné proto neodpovídají dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a ani žádnému z dalších důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. S poukazem na tyto skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné V. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce [§265d odst. 2 věta první tr. ř.], nelze přihlížet k vlastnímu podání obviněné V. S. ve věci, byť se v mimořádném opravném prostředku podaném prostřednictvím obhájce uvádí, že je jeho součástí. Podle názoru Nejvyššího soudu ve zmíněném ustanovení zákon nepochybně předpokládá zcela jinou součinnost obhájce při podání dovolání, než je pouhý odkaz na písemné podání, které sama obviněná vypracovala.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu předně spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak opravný prostředek namísto toho zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. Pokud ale odvolací soud konal odvolací řízení a řádný opravný prostředek zamítl podle §256 tr. ř. po provedeném přezkumu podle hledisek zakotvených v §254 tr. ř., nelze zmíněný dovolací důvod aplikovat, neboť odvolací soud může zamítnout odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání konaného o tomto odvolání, kdy odvolání sice splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. ř, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Z trestního spisu a napadeného rozsudku vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku obviněné V. S. (o odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uplatnila důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ohledně zjištěného skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
V řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je Nejvyšší soud povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad vymezených v ustanovení §265b tr. ř., a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Pro úplnost je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnou V. S. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněná v podrobnostech namítá, že se soud dostatečně nevypořádal s její obhajobou a v uvedeném směru opětovně uvádí svou vlastní verzi skutkového děje, v souvislosti s čímž brojí proti nesprávnému postupu odvolacího soudu v rámci přezkumného řízení. Tyto výtky jsou ale primárně námitkami ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněná dovozuje nesprávné právní posouzení daného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V posuzované věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněná V. S. spáchala skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz citace v úvodu tohoto usnesení) a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněná nenamítá, že by uvedený skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde ze strany dovolatelky výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další zákonem taxativně uvedený dovolací důvod.
V posuzovaném dovolání obviněná V. S. sice citovala zákonné důvody k jeho podání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v dovolání obsažené vycházejí z důvodu jiného, založeného na dovolatelkou namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. ř. uveden není. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné V. S. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výroky dovoláním napadeného rozhodnutí a řízení, které jim předcházelo), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k