Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.09.2004, sp. zn. 7 Tdo 1015/2004 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1015.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1015.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1015/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 9. 2004 o dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 8 To 160/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 124/2001 takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ve dovolání obviněného J. P. odmítá . Odůvodnění: Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 8 To 160/2003, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a dále o odvolání obviněného L. P. proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 8 T 124/2001. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím tomu, že Krajský soud v Plzni ponechal v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech beze změny výrok o jeho vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil ohledně něho rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karlových Varech nové projednání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud shledal, že obviněný J. P. podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění, která učinil soud, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci uvedeného dovolacího důvodu tedy je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Jinak řečeno, cestou dovolání lze vytýkat jen p r á v n í vady ve vztahu k právní kvalifikaci skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem, a nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny v tom, jak soud zjistil skutkový stav, a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení. V posuzované věci byl předmětem právního posouzení skutek, který podle zjištění soudů spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. P. poté, co si nezjištěným způsobem opatřil metamfetamin (pervitin), který je zařazen do seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., poskytoval za úplatu tuto látku M. H., M. M., V. D. a další osobě, která podle §55 odst. 2 tr. ř. vystupovala jako tzv. utajený svědek pod jménem J. H. V takto zjištěném skutku soudy spatřovaly znaky trestného činu nedovolené výroby držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., které spočívají v tom že pachatel „neoprávněně prodá psychotropní látku“. V podaném dovolání obviněný J. P. neuplatnil žádnou námitku ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., to znamená námitku, že by uvedený skutek nenaplňoval zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a že by tento skutek byl po hmotně právní stránce nesprávné kvalifikován. Obviněný uplatnil velmi obsáhlé a podrobně zpracované námitky, které směřovaly v celém rozsahu výlučně jen proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak hodnotily provedené důkazy a jak při provádění důkazů postupovaly, a proti tomu, že neprovedly některé další důkazy v souladu s jeho návrhy. Těžištěm námitek obviněného byly jeho výhrady proti výpovědím svědků M. H., M. M., V. D. a J. H. a proti tomu, že soudy považovaly tyto výpovědi za věrohodné a opřely o ně svá skutková zjištění. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ho pojal jako komplex s k u t k o v ý c h námitek s cílem zvrátit to, jak soudy zjistily skutkový stav, a dosáhnout změny ve skutkových zjištění soudů. Lze uzavřít, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, ale uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. Takové dovolání není způsobilé být podkladem pro meritorní přezkoumání napadeného rozsudku a předcházejícího řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 5 tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. P. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. září 2004 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/23/2004
Spisová značka:7 Tdo 1015/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1015.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20