ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1016.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1016/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 23. září 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné R. Š., které podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 9 To 481/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 14/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 3 T 14/2002, byla obviněná uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustila jednáním uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku. Za to byla podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti škodu ve výši 96.901,- Kč. Tímž rozsudkem byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby spoluobviněný L. Š.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 9 To 481/2003, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen ohledně L. Š. a nově bylo rozhodnuto pouze ohledně tohoto obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. Odvolání R. Š. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná R. Š. řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítá, že celé přípravné řízení bylo jednostranné, nebyly včas provedeny navržené důkazy a došlo tak k zmaření možnosti jejich provedení v současné době. Je přesvědčena, že její jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a žádné důkazy tomu ani nenasvědčují, když nebyl zjištěn ani motiv pro takovéto její jednání. Namítá, že zcela bez povšimnutí při hodnocení důkazů zůstala skutečnost, že dodací list měl v originále po celou dobu u sebe zástupce poškozené společnosti, tento dodací list není nijak ukončen takže s ním mohlo být manipulováno. Svědkyně K. a K., že logicky jako zaměstnankyně poškozené společnosti nebudou vypovídat v neprospěch zaměstnavatele, ale i tak neměl soud přehlédnout, že si stěží mohly s takovým odstupem času pamatovat bez nahlédnutí do dodacího listu, jaké zboží a hlavně v jakém množství měla převzít. Za podstatné považuje, že tuto listinu nikdy nepodepsala a zboží v daném množství nepřevzala. Z toho také dovozuje, že nebyla kvalifikovaným a nezvratným způsobem zjištěná skutečná škoda. Namítá tedy, že jednak nebyl prokázán úmysl dopustit se trestného činu zpronevěry, ale také žádným z provedených důkazů se nepodařilo prokázat naplnění formálních znaků tohoto trestného činu ani výše způsobené škody, kterou nelze stanovit jen z potvrzení poškozené společnosti. Zásadní pochybení vidí ve vyhodnocení svědeckých výpovědí svědků K., K. a K., přičemž konkrétně uvádí svoje výhrady k jejich výpovědím. U svědka P., který jednoznačně potvrdil, že zboží bylo řádně vráceno, pak považuje za nepodstatné, že nebyl schopen vymezit množství zboží. Svědecké výpovědi osob o které soud opřel své rozhodnutí o vině a stejně tak i dodací list, kde si poškozená společnost dopisovala libovolné údaje, že tedy nemůžou být důkazem o její vině. Závěrem proto uvedla, že při správném vyhodnocení důkazů měl soud konstatovat, že její vina nebyla prokázána a její obhajoba nebyla vyvrácena, takže přinejmenším za použití zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, měla být obžaloby zproštěna. Proto její jednání soud nesprávně právně posoudil, když nemá charakter trestného činu zpronevěry. Navrhla, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby byla dovolacím soudem v celém rozsahu zproštěna obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že pokud jde o její námitky ohledně neprovedení navržených důkazů, jejich chybného hodnocení soudy a nevěrohodnosti výpovědí svědkyň K. a K., stojí tyto námitky mimo rámec formálně uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku se musí vztahovat k tomu skutkovému stavu, který zjistil soud a nemohou být vázány na jiný skutkový stav, event. jeho změnu. Jedinou námitkou obsahově naplňující uplatněný důvod dovolání je tedy pouze námitka, že nebyla kvalifikovaným a nezvratným způsobem zjištěna skutečná škoda, která měla vzniknout poškozené společnosti, když se soudy obou stupňů spokojily s potvrzením poškozené společnosti a nevyžádaly si znalecký posudek. S poukazem na ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., podle kterého se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se daná věc v době a místě činu obvykle prodává, že ale nelze námitce obviněné ohledně výše škody přisvědčit, když soud I. stupně se této otázce pečlivě věnoval a v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě rozvedl proč i přes určité formální nedostatky považuje dodací listy za důkazy dostatečným způsobem objasňující skutečnou výši škody. Navrhla proto, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněnou uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, je dán tehdy jestliže skutek, zjištěný soudem v průběhu dokazování, byl nesprávně právně posouzen jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný, anebo tento skutek nenaplňuje všechny znaky žádného trestného činu a pachatel byl uznán vinným trestným činem za jednání, které trestným činem není. Již ze zákonného znění ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy zřejmé, že skutek zjištěný soudem nelze v dovolání napadat ze stejných důvodů jako v odvolání. Narozdíl od odvolání, ve kterém lze namítat porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, nebo vady které vyvolávají pochybnosti o úplnosti nebo správnosti skutkových zjištění /§258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř./, je dovolání jako mimořádný opravný prostředek v tomto směru omezeno na zásadní procesní nebo hmotně právní vady uvedené v §265b odst. 1 tr. ř. Mezi tyto vady ale nepatří nedostatky v úplnosti a správnosti skutkových zjištění, ale toliko nesprávné právní posouzení skutku, tj. případné nesprávnosti v jeho právní kvalifikaci. Namítá-li proto dovolatel nedostatky v procesu provádění a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., nejde o právní posouzení skutku, takovéto vady dovolací důvod nemůžou naplnit a jde proto o dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Tak je tomu i v této trestní věci, kdy dovolatelka sice uplatnila zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale její konkrétní námitky směřují nikoli proti právnímu posouzení skutku, ale proti neúplnosti dokazování a hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Dovolatelka sice namítá, že její jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a že se nepodařilo prokázat naplnění formálních znaků tohoto trestného činu, ale tyto námitky nejsou založeny na tvrzení, že skutek uvedený ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně tyto znaky nenaplňuje, ale na tvrzení, že se tohoto jednání nedopustila. Tvrdí-li dovolatelka, že zboží v daném množství nepřevzala, resp. že zboží bylo vráceno a společnosti žádná škoda nevznikla, nenapadá tím právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale popírá správnost skutkového zjištění soudu I. stupně, že v uvedených dnech převzala k přímému prodeji zboží v celkové hodnotě 96.901,- Kč a po ukončení dohody o obchodním zastoupení, ani po výzvě k navrácení převzatého zboží či peněz za jeho prodej, tak neučinila, čímž společnosti K. S. & F., s. r. o., způsobila škodu v uvedené výši. Dovolatelka se tedy námitkami, že nebyly provedeny všechny dostupné důkazy, že soud neměl uvěřit a vycházet z výpovědí svědků K., K. a K., protože jejich výpovědi jsou nepřesné a nepřesvědčivé, že soud rovněž neměl vycházet z dodacího listu a potvrzení poškozené organizace, ale měl opatřit znalecký posudek k výši škody a naopak měl vycházet z výpovědi svědka P., který jednoznačně potvrdil řádné vrácení zboží, v podstatě domáhá zásadní změny skutkových zjištění. Dovolatelka tedy výslovně namítá, že při správném vyhodnocení důkazů měl soud konstatovat, že její vina nebyla prokázána a její obhajoba nebyla vyvrácena, takže podle zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného měla být obžaloby zproštěna. Uvedená zásada se používá právě při zjišťování skutkového stavu a nikoli při právním posouzení skutku.
Nejvyšší soud se přitom neztotožnil s názorem nejvyšší státní zástupkyně, že námitka obviněné ohledně zjištění výše způsobené škody je námitkou právní, tj. naplňující uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná totiž nevznáší hmotně právní námitku, že výše škody byla zjištěna v rozporu s ustanovením §89 odst. 2 tr. zák., ale nesprávné zjištění výše škody zakládá na námitce, že zboží v daném množství nepřevzala a žádná škoda nevznikla. Dále pak v tomto směru namítá, že soud neměl vycházet z cenových údajů, které byly dodatečně dopsány poškozenou společností, ale měl opatřit znalecký posudek, který stanoví cenu obvyklou. Tím obviněná zpochybňuje dodací listy jako důkazy, které vzal soud I. stupně za věrohodné. Při stanovení výše škody v jednoduchých případech, jako byl tento, není vyloučeno, aby důkazem o výši škody byly doklady od poškozeného. Odborné vyjádření nebo dokonce znalecký posudek je potřebný v případech, kdy stanovení ceny věci je obtížné například s ohledem na její stáří, opotřebení, apod. V daném případě se ale jednalo o věci nové.
Z uvedeného vyplývá, že ač obviněná formálně uplatnila zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. její konkrétní dovolací námitky tento dovolací důvod nenaplňují, protože nesměřují přímo proti právnímu posouzení skutku ale proti správnosti samotných skutkových zjištění, na základě jejichž změny se domáhá i jiného hmotně právního posouzení. Protože dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., bylo dovolání obviněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš