ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1137.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 1137/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. října 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. Š., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2004, sp. zn. 3 To 121/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 74 T 145/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 2 roky se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena také povinnost zaplatit poškozené H. z. p. škodu ve výši 6.565,- Kč.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2004, sp. zn. 3 To 121/2004, bylo odvolání obviněného, které podal proti rozsudku soudu I. stupně, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítá, že zjištění skutkového stavu soudem I. stupně je vadné a z pohledu práva hmotného i důvodem pro nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Pochybení soudů nižších stupňů spatřuje v chybném dovození existence subjektivní stránky trestného činu, když soudem učiněná skutková zjištění nemají podklad v provedeném dokazování. K tomu konkrétně namítá, že lékaři byla zjištěna bodná rána délky 8 cm ve stěně břišní, ale soud toto zjištění lékaře nepojal do skutkových zjištění a konstruoval zavinění na základě zjištění, že se jednalo o zranění uvedené ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, tj. o bodnou ránu o hloubce 8 cm. Takovýto postup, že vedl k chybnému právnímu posouzení skutku. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno a postupováno podle §265k tr. ř. a následujících.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitka o nenaplnění zákonných znaků trestného činu podle §222 odst. 1 tr. zák. včetně odpovídající formy zavinění, nemůže obstát. Obviněný útočil proti poškozené takovým nástrojem (nožem) do dutiny břišní, že si musel být vědom, že v důsledku takového útoku může dojít ke způsobení těžké újmy na zdraví a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn. Na takové srozumění lze spolehlivě usuzovat z povahy použitého nástroje, z intenzity útoku a ze způsobu jeho provedení. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, v neveřejném zasedání.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje dovolateli namítat nesprávnost právního posouzení skutku (o jiné nesprávné hmotně právní posouzení v daném případě nejde, ač to obviněný formálně v dovolání uvádí, ale konkrétně v tomto směru nic nenamítá a pouze nesprávně zaměňuje tyto pojmy). V rámci nesprávného právního posouzení skutku lze proto zejména namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný nebo, že dané jednání nevykazuje všechny zákonné znaky určitého trestného činu. Takovouto námitkou by obecně byla i námitka obviněného o neexistenci subjektivní stránky pokusu trestného činu podle §222 odst. 1 tr. zák., tj. neexistence úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví poškozené. Jak ale vyplývá z obsahu dovolání, obviněný neexistenci zavinění ve formě úmyslu staví na nesprávném skutkovém zjištění soudu, konkrétně pak na tvrzení, že poškozené způsobil bodnou ránu délky 8 cm a nikoli hloubky 8 cm ve stěně břišní, což soud nepojal do skutkových zjištění a proto došlo k chybnému právnímu posouzení skutku. Obviněný se tedy primárně domáhá změny skutkového zjištění, že poškozené způsobil ve stěně břišní toliko bodnou ránu délky 8 cm a nikoli hloubky 8 cm a následně na této změně skutkových zjištění staví i námitku o neexistenci úmyslné formy zavinění /§4 písm. b) tr. zák./. Již z povahy této námitky vyplývá, že jde o námitku skutkovou a nikoli hmotně právní a tedy o námitku, která uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže naplnit, protože pro dovolací soud jsou skutková zjištění soudu I. stupně, resp. soudu odvolacího závazná, nemůže je měnit a může je posuzovat pouze z hlediska správnosti jejich hmotně právního posouzení.
Navíc a nad rámec dovolání je nutno uvést, že námitky obviněného nemůžou obstát ani z dalšího důvodu, protože jeho tvrzení o nesprávném skutkovém zjištění se nezakládá na pravdě. Je sice skutečností, že ve výroku rozsudku soudu I. stupně je uvedena bodná rána \"o hloubce 8 cm\" a ve znaleckém posudku \"bodný kanál délky 8 cm\" (č. l. 53 tr. sp.). V chorobopisu (č. l. 52 tr. sp.) o zranění poškozené je zase uvedeno, že byl zjištěn \"bodný kanál hloubky 8 cm\". Z uvedeného je zřejmé, že jak v případě bodné rány o hloubce 8 cm, tak i v případech bodného kanálu o délce, resp. hloubce 8 cm, jde o zranění naprosto stejné, které je pouze specifikováno za použití různých slov, která však mají v daném případě stejný význam (hloubka, délka).
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš