ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.126.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 126/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2004 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 8 To 456/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 2 T 5/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30. 5. 2003, č. j. 2 T 5/2003?188, byl obviněný J. H. uznán vinným pod bodem 1 výroku jednak trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle §197a tr. zák. ve znění zák. č. 3/2002 Sb., jednak trestným činem výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2 pokusem trestného činu ublížení na zdraví dle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák.
Podle zjištění okresního soudu se skutku pod bodem 1 dopustil tím, že dne 5. 5. 2002 odpoledne v podnapilém stavu v restauraci S. H. v obci D. před zaměstnanci a hosty restaurace po dobu 10 minut hrubě neslušnými výrazy urážel číšnici E. M. a vyhrožoval jí, \"že ji zmlátí, že zmlátí její rodinu a že ji naučí, jak se má chovat\" a prohlásil o ní, že \"je polská píča\".
Skutku pod bodem 2 se dopustil tím, že dne 5. 5. 2002 po shora popsaném jednání napadl v blízkosti obecního úřadu D. svou těhotnou družku A. K. tak, že ji tloukl rukama do hlavy a obličeje, kopal ji do břicha a zad, tahal ji za vlasy a za ruku po zemi, čímž jmenované, která byla ve 27. týdnu těhotenství, způsobil zhmoždění obličeje, zlomení nosních kůstek a zhmoždění břicha, které si vyžádalo její hospitalizaci za účelem léčení až do 11. 5. 2002, neboť v důsledku tupé traumatizace břicha hrozil předčasný porod nedonošeného plodu a nitroděložní odúmrtí nenarozeného dítěte udušením v důsledku možného poranění placenty a poškození většiny důležitých orgánů s nutností dlouhodobé léčby i možných závažných trvalých následků.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 8 To 456/2003, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. B. dovolání. Uvedl v něm, že je podává z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolání směřoval proti výroku o vině i trestu.
V odůvodnění svého dovolání vyjádřil nesouhlas s právním hodnocením skutku pod bodem 1 a především pod bodem 2 rozsudku okresního soudu. Podle názoru dovolatele nebyly pro právní kvalifikaci jeho jednání jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví dle §8 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák. opatřeny žádné důkazy, neboť nebyl proveden žádný přímý důkaz a nepřímé důkazy netvořily uzavřený kruh, který by potvrzoval soudem uvedenou verzi a současně vylučoval verzi jinou.
Dovolatel má za to, že za takové důkazní situace měl soud postupovat v souladu se zásadou \"in dubio pro reo\", avšak v daném případě postupoval zcela opačně. Je přesvědčen, že v případě skutku pod bodem 2 měl být uznán vinným toliko trestným činem výtržnictví dle §202 odst. 1 tr. zák. Byly proto podle něj porušeny základní zásady trestního řízení. Závěrem dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru uplatnil obviněný v dovolání jen takové námitky, které směřují proti tomu, jak okresní a krajský soud hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Neuplatnil však žádnou námitku týkající se právní kvalifikace skutku. Jeho námitky proto podle ní nekorespondují s dovolacím důvodem stanoveným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ač obviněný formálně tento dovolací důvod deklaroval. Vzhledem k tomu navrhovala, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání dle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky se omezovaly pouze na výhrady vůči způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů, a domáhal se jejich přehodnocení, které by vedlo k jiným skutkovým zjištěním a teprve v návaznosti na to i k jinému právnímu posouzení. Důvod namítaný obžalovaným byl tedy fakticky jiný než důvod jím deklarovaný, neodpovídá však žádnému z důvodů dovolání přípustných dle §265b odst. 1 tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2004
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval :
JUDr. Robert Fremr