ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1466.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1466/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 1. 2004 o dovolání obviněného K. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 8 To 214/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 T 21/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 42 T 21/2002, byl obviněný K. S. uznán vinným trestnými činy pojistného podvodu podle §250a odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit V. s. o. B. (nepřesně uvedeno V. s. o. B.), se sídlem v P., škodu ve výši 7.400,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 8 To 214/2003, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §250a odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Jinak zůstal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 nezměněn.
Obviněný K. S. podal prostřednictvím obhájce proti rozsudku Městského soudu v Praze v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřil je proti výroku o trestu a odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení ustanovení §23, §31, resp. §58 tr. zák., v důsledku čehož mu byl nesprávně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Vytkl, že soudy obou stupňů chybně přistoupily k hodnocení povahy předchozích odsouzení a nevyvodily odpovídající závěr z fikce neodsouzení v rámci úvah o jeho dosavadním způsobu života. Uvedl, že účel trestu by lépe splnilo uložení toliko výchovného trestu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky obviněného se netýkaly právního posouzení skutku, směřovaly výlučně proti druhu a výměře trestu uloženého mu napadeným rozsudkem. Námitky proti výroku o trestu nelze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale toliko prostřednictvím speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek to, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Obviněnému byl podle §250a odst. 2 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Trestní sazba odnětí svobody v ustanovení §250a odst. 2 tr. zák. činí až dvě léta a je tedy evidentní, že z hledisek dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze vytýkat, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu či trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 2 tr. zák., což obviněný ostatně ani nenamítl. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu však vytýkat nelze; nelze tedy ani namítat, že stanovení druhu a výměry trestu bylo důsledkem nesprávného vyhodnocení hledisek uvedených v ustanoveních §23 a §31 tr. zák., polehčujících okolností (§33 tr. zák.) a že uložený trest je trestem nepřiměřeně přísným, jak v podstatě učinil dovolatel.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková