ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1485.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1485/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 1. 2004 o dovolání obviněné J. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 8 To 287/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 67/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněné J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná J. L. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2003, sp. zn. 8 To 287/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 15 T 67/2002. Tímto rozsudkem byla uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenu podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti W. O. ČR, s. r. o., B., škodu ve výši 236.569,- Kč. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině, trestu a o náhradě škody též ohledně spoluobviněné L. N.
Podle zjištění okresního soudu se obviněná J. L. trestného činu dopustila tím, že v období od 1. 7. 2001 do 15. 7. 2001 v H., jako servírka v baru a obsluha hracích přístrojů v provozovně P. b. neodváděla na své směně zaměstnavateli tržbu z výherních hracích přístrojů a tržbu z baru, jak bylo její povinností, a utržené peníze použila pro svoji potřebu, čímž obchodní společnosti W. O. ČR, s. r. o., B. 95, B., způsobila škodu ve výši nejméně 236.569,- Kč.
Obviněná podala dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody a odkázala v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítla, že soudy nesprávně posoudily skutek, jak byl jimi zjištěn, jako trestný čin zpronevěry s odůvodněním, že je zcela nerozhodné, zda neodváděla řádně tržby z výherních hracích přístrojů či zda sama na výherních hracích přístrojích hrála bez vkladu. Upozornila, že pokud by byl finanční vklad do hry na výherních hracích přístrojích pouze fiktivní, nelze hovořit o přisvojení si cizí věci. Za takových okolností by šlo podle ní o dluh ze hry, v důsledku čehož by mohla být vyvozována její odpovědnost toliko v rovině občanskoprávní, resp. pracovněprávní, nikoliv trestněprávní. Ke spáchání trestného činu zpronevěry by mohlo podle ní dojít pouze tím, že by svému zaměstnavateli neodvedla peníze, které byly do hry na výherních hracích přístrojích fakticky vloženy. Protože ale soudy bezpečně nezjistily, jakou měrou se na celkové výši škody podílelo jednání, jež by vykazovalo znaky trestného činu zpronevěry, jsou podle jejího přesvědčení i závažné pochybnosti o tom, zda vůbec byl tento trestný čin spáchán. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby ji zprostil obžaloby, poněvadž skutek není trestným činem.
Nejvyšší soud shledal, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky obviněné lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné všechny zákonné znaky uvedeného trestného činu. Skutková část výroku o vině tohoto rozsudku ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje skutková zjištění, která mají vyjádřit vedle následku, tj. škody nikoli malé na majetku poškozeného, především takové jednání obviněné, jež má mít povahu přisvojení si cizí věci, která jí byla svěřena. Podle zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel v napadeném usnesení i odvolací soud, byla škoda ve výši nejméně 236.569,- Kč způsobena tím, že obviněná poškozenému, svému zaměstnavateli, řádně neodváděla tržbu z výherních hracích přístrojů a tržbu z baru a utržené peníze, tedy věci, které jí byly svěřeny, použila pro svoji potřebu. Tržba z výherních hracích přístrojů, mající povahu cizí věc, která byla obviněné svěřena, byla podle závěrů soudů představována jednak fakticky vloženými peněžními prostředky do hry, jednak též fiktivními vklady, které umožnily obviněné či dalším osobám hru na výherních hracích přístrojích.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda lze jako cizí věc, která byla obviněné svěřena, posoudit tzv. fiktivní vklady do hry a zda případné pochybení v této právní otázce může mít vliv na správnost právního závěru o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Předmětem útoku trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. je cizí věc, která byla pachateli svěřena. O cizí svěřenou věc půjde tehdy, je-li mu odevzdána do faktické moci, tj. do držení, s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. Jako zpronevěru je možno hodnotit jen přisvojení si cizích svěřených věcí, nikoli jiných majetkových hodnot. Jako svěřenou cizí věc ve smyslu těchto kritérií soudy obou stupňů označily peněžní prostředky, které představovaly tržbu z baru a dále tržbu z výherních hracích přístrojů; tržba z výherních hracích přístrojů byla dále členěna na tržbu, kterou tvořily fakticky vložené peněží prostředky do hry, a dále na tzv. fiktivní vklady, které umožnily obviněné či dalším osobám hru na výherních hracích přístrojích, aniž by peněžní prostředky byly reálně do hry vloženy. Obviněná nezpochybnila, že povahu svěřené cizí věci mají peněžní prostředky představované tržbou z baru a fakticky vložené peněžní prostředky do hry na výherních hracích přístrojích. Uvedla však, že tzv. fiktivní vklad do hry na výherních hracích přístrojích nemůže být posouzen jako svěřená cizí věc ve smyslu zákonného znaku trestného činu zpronevěry. Tato námitka je důvodná.
Soudy zjistily, že výherní hrací přístroje bylo možno použít dvojím způsobem. Buď bylo možno přímo do nich vložit papírové bankovky a s tímto vkladem hrát, nebo bylo možno příslušnou peněžní částku, odpovídající vkladu do hry, zaplatit obviněné, která učinila potřebný zásah do technického zařízení hracího přístroje. Obviněná však podle zjištění soudů učinila zásah do technického zařízení hracího přístroje, aniž by reálně disponovala peněžní částkou, odpovídající nastavenému vkladu do hry, a umožnila tak hru sobě, případně dalším osobám. Soudy vyvodily, že z hlediska trestní odpovědnosti za trestný čin zpronevěry je nerozhodné, zda škoda vznikla tím, že obviněná neodvedla peněžní prostředky, které byly do hry na výherních hracích přístrojích skutečně vloženy, či tzv. fiktivní peněžní vklady, které umožnily hru jí nebo dalším osobám. Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku v této souvislosti uvedl, že to není rozhodné proto, že jí byly svěřeny jak finanční prostředky získané provozem výherních hracích přístrojů, tak i samotné výherní hrací přístroje; krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení doplnil, že ať již ke schodku došlo jakýmkoli způsobem, osobou odpovědnou za chod výherních hracích přístrojů byla obviněná.
S tímto názorem soudů se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Nelze souhlasit s úvahou, že v tomto konkrétním případě je nerozhodné, jakým způsobem došlo ke vzniku škody. Obviněná opodstatněně namítla, že tzv. fiktivní vklad do hry nemůže být pokládán za svěřenou cizí věc, poněvadž nejde o \"věc\". Byla-li proto uskutečněna hra na výherních hracích přístrojích, aniž byly peněžní prostředky skutečně vloženy do přístroje či předány obsluze herny a posléze odevzdány majiteli výherních hracích přístrojů, čímž mu byla způsobena škoda, nemohlo se jednat o škodu způsobenou v důsledku přisvojení si cizí svěřené věci. Argumenty, že obviněná byla osobou, jež byla odpovědná za chod výherních hracích přístrojů, a že jí byly svěřeny i samotné výherní hrací přístroje, jsou nepřiléhavé; výherní hrací přístroje předmětem útoku v posuzovaném případě nebyly. Tím, že obviněná neodvedla svému zaměstnavateli peněžní prostředky představující tzv. fiktivní vklady do hry na výherních hracích přístrojích, nemohla se dopustit trestného činu zpronevěry, poněvadž fiktivní vklady do hry nemají povahu jí svěřené cizí věci. Z toho však nevyplývá, že lze za škodu způsobenou majiteli výherních hracích přístrojů neoprávněnou hrou vyvozovat odpovědnost obviněné toliko v rovině občanskoprávní, resp. pracovněprávní, jak se dovolatelka domnívá.
Podstata posuzovaného jednání obviněné spočívala v zásadě v tom, že jako obsluha výherních hracích přístrojů neoprávněně zasáhla do jejich technického zařízení tak, že fingovala úhradu vkladu nastavením jeho výše, a to v úmyslu umožnit hru sobě či jiným osobám, aniž by skutečně došlo k úhradě vkladu (ať už před započetím hry, nebo později). Uskutečnění hry bez zaplacení vkladu ze strany toho, kdo do přístroje neoprávněně zasáhl, či ze strany toho, komu byla takto hra umožněna, vede ke vzniku škody na cizím majetku a současně i k obohacení osoby, která hru uskutečnila. Je zřejmé, že toto její jednání by bylo lze subsumovat pod skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., poněvadž obviněná tak ke škodě cizího majetku obohatila sebe nebo jiného jednáním podvodné povahy (uvedla někoho v omyl), byla-li by tak způsobena na cizím majetku alespoň škoda nikoli nepatrná (k tomu viz č.16/2002 Sb. rozh. tr.).
Třebaže za stávající situace nelze učinit spolehlivý závěr o tom, jaká část celkové výše škody je představována škodou vzniklou v důsledku jednání, jež vykazuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., a jak velká je škoda, která je následkem jednání, jež by bylo lze podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., neboť soudy tímto směrem svoji pozornost nesoustředily, neznačí to, že by existovaly důvodné pochybnosti o tom, že skutek obviněné vykazuje znaky trestného činu, jak uvádí obviněná v dovolání. Celková výše škody činí podle zjištění soudů nejméně 236.569,- Kč. Zákonným znakem trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a shodně i trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. je škoda nikoli nepatrná, jíž se ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující nejméně 5.000,- Kč. Zákonným znakem trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 2 tr. zák. a shodně též trestného činu podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák. je škoda nikoli malá, jíž se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. Další kvalifikační znak trestných činů zpronevěry a podvodu, který se vztahuje ke škodě, je uveden v §248 odst. 3 písm. c) tr. zák. a §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. Je jím značná škoda, jíž se rozumí škoda dosahující nejméně 500.000,- Kč. Znamená to, že škoda 236.569,- Kč představuje škodu nikoli malou, pro niž je v dané kategorii trestných činů rozhodný interval od nejméně 25.000,- Kč až do škody odpovídající značné škodě (tj. dosahující nejméně 500.000,- Kč). Současně z toho též plyne, že ať je vzhledem k uvažovaným formám jednání obviněné rozložení celkové výše škody, jak byla zjištěna soudy, jakékoliv, skutek by při respektování zákazu reformace in peius vždy mohl být posouzen buď jako trestný činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., nebo jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Logicky je pro obviněnou nejpříznivější úvaha o rovnoměrném rozdělení škody mezi obě možné formy jednání; škoda by však v obou uvažovaných rovinách přesáhla 100.000,- Kč a je tedy evidentní, že by šlo o škodu nikoli malou. Nelze si ani teoreticky představit jinou možnou variantu, při níž by pro posouzení trestní odpovědnosti obviněné bylo možno uvažovat o jiné (nižší) výši škody než právě té, která představuje škodu nikoli malou.
I kdyby tedy Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné důvodným, je zcela zřejmé, že projednání dovolání v rozsahu a z důvodů v něm uvedených by nemohlo zásadně ovlivnit její postavení. I při změně ve stanovení výše škody, ke které by případně došlo v souladu s dovolacími námitkami obviněné, by totiž skutek nadále vykazoval buď znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., nebo trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a eventuální snížení výše škody by nemohlo zásadně ovlivnit ani závěry rozhodné pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Trest odnětí svobody byl obviněné vyměřen na samé dolní hranici zákonné trestní sazby §248 odst. 2 tr. zák., která je shodná s trestní sazbou §250 odst. 2 tr. zák., a jeho výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou na dolní hranici zákonného rozpětí §59 odst. 1 tr. zák. Současně je evidentní, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce význam, který by bylo lze označit jako zásadní, neboť nejde o otázku, jejíž řešení by v rozhodovací činnosti soudů vyvolávalo pochybnosti či větší obtíže.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková