ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1502.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1502/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 1. 2004 o dovolání obviněného M. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2003, sp. zn. 7 To 91/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 118/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2003, sp. zn. 7 To 91/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 4 T 118/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §206 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dvanáct měsíců.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že v týdeníku N. K., vycházejícím ve F.-M., v T. a okolí, ročníku 4, čísle 47, distribuovaném v pondělí dne 26. 11. 2001, nechal na straně 3 v rubrice „napsali nám“ uveřejnit článek pod nadpisem F. p. je „netvor“, ve kterém uvedl, že na policejní stanici OO P 2 ho vyslýchal pprap. R., jehož sprosté jednání a chování při výslechu se nedá jinak definovat, než že je to netvor s IQ prasete a nejnižší morálkou netvora převlečeného za policistu ČR, jenž mu vyhrožoval újmou na zdraví, pokud se nepřizná k údajné trestné činnosti, ačkoliv tyto skutečnosti uvedené v tisku nebyly pravdivé, což bylo potvrzeno prošetřením stížnosti obviněného na chování pprap. R. inspekčními orgány policie, přesto v čísle 49 stejného týdeníku, distribuovaném v pondělí dne 10. 12. 2001, nechal na straně 3 v rubrice „názory čtenářů“ uveřejnit článek, ve kterém útočil na pprap. R. slovy, že netvor jménem R. je v řadách policistů, a vyjádřil nespokojenost s vyřízením své stížnosti na jednání policisty, přitom nepravdivými údaji značnou měrou ohrozil vážnost pprap. R. R., policisty Obvodního oddělení Policie ČR F.-M., při výkonu jeho služby a kontaktu s vyslýchanými osobami.
Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl, že provedenými důkazy nebylo zjištěno, že by měl v úmyslu článek, ve vztahu k němuž nezpochybnil, že jej skutečně napsal, též v doslovném znění uveřejnit v tisku. Důkazy, o něž soudy obou stupňů opřely toto svoje zjištění, byly podle názoru dovolatele hodnoceny nesprávně. Uvedl, že redaktor N. článek uveřejnil, aniž by od něj ke zveřejnění článku dostal pokyn. Nedal-li výslovný pokyn k uveřejnění článku, nemohl podle něj pro absenci subjektivní stránky spáchat trestný čin pomluvy tiskem. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku zrušil a aby Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Frýdku-Místku a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. V podstatě namítl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že předmětný článek nechal uveřejnit v týdeníku N. K. Nesprávně byly v těchto souvislostech podle něj hodnoceny jeho výpověď, výpověď svědka V. N., redaktora týdeníku N. K., a též jeho vzkaz tomuto redaktorovi založený na č. l. 36 spisu. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že redaktoru V. N. výslovný pokyn k uveřejnění článku nedal a že redaktor tak učinil sám o své vůli, nezávisle na něm. Tato skutková verze vedla obviněného k závěru, že pro absenci subjektivní stránky ohledně znaku „spáchání činu tiskem“ nemohl být uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák.
Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Obviněný zaměřil dovolání v této části proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která jej označila jako osobu, jež „nechala uveřejnit článek“, a která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění.
Je tak evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1, 2 tr. zák. nedopustil. Obviněný upozornil na porušení procesního ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., jež upravuje postup orgánů činných v trestním řízení při hodnocení důkazů, porušení ustanovení hmotného práva při právním posouzení skutku, jak byl soudem zjištěn, však nenamítl. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.
Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková