ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.213.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 213/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 2. 2004 o dovolání obviněného V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 12 To 190/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 348/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 12 To 190/2003, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 2 T 348/2002. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím všem výrokům rozsudku, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními Okresního soudu v Trutnově, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové. Vytkl, že soudy nesprávným způsobem vyhodnotily provedené důkazy a že proto z jejich strany došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Poukázal na to, že soudy vycházely z doznání obviněného v přípravném řízení, ačkoli toto doznání bylo v rozporu s ustanovením §92 odst. 1 tr. ř. vynuceno nátlakem. Zpochybnil i další důkazy, jimiž byly odborné vyjádření a věcné důkazy z místa činu. Namítl, že soudy se nedostatečně vypořádaly s otázkou jeho duševního stavu a neopatřily si v tomto ohledu revizní znalecký posudek. Své výhrady proti rozhodnutím obou soudů obviněný shrnul tak, že tato rozhodnutí odporují ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a že provedené důkazy nebyly dostatečné pro závěr, že se trestné činnosti dopustil. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Trutnově nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodovací činnosti soudu, při které soud pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona, podřazuje skutkový stav, který zjistil. Z hlediska uvažovaného dovolacího důvodu je podstatné, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak by zjištěn soudem. To znamená, že v rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, že jde o jiný trestný čin, případně že nejde o žádný trestný čin. Mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu jsou námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, proti způsobu, jakým soud hodnotil důkazy, proti postupu soudu při provádění důkazů, proti rozsahu provedeného dokazování apod. Tyto námitky s netýkají aplikace h m o t n é h o práva, ale mají vztah o otázce dodržení p r o c e s n í c h ustanovení, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Jinak řečeno, pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spadají jen právní námitky týkající se aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem, nikoli skutkové námitky, které jsou jen polemikou s tím, jak soud zjistil skutkový stav.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dále trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a konečně trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Těchto trestných činů se podle zjištění Okresního soudu v Trutnově, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové, dopustil v podstatě tím, že v době od 24. 2. 2001 do 15. 12. 2001 na různých místech okresu T. a okresu Ch. v jedenácti případech odvrtal vložky zámku veřejných telefonních automatů, odcizil z nich hotovost v celkové výši 38.897,- Kč, poškozením zámku způsobil na zařízení telefonních automatů škodu v celkové výši 18.042,- Kč a zároveň způsobil vyřazení veřejných telefonních přístrojů z provozu, přičemž ve třech dalších případech se o odvrtání vložky zámku veřejných telefonních automatů pokusil, ale odvrtat zámky se mu nepodařilo.
Dovolání obviněného bylo v celém rozsahu založeno výhradně jen na skutkových námitkách. Těmito námitkami se obviněný snažil zvrátit skutková zjištění soudů, pokud jde o závěr, že právě on je pachatelem skutku. Proti právnímu posouzení skutkového stavu, tak jak ho zjistily soudy, žádné námitky neuplatnil. Námitky, které se týkaly jeho duševního stavu a tedy otázky příčetnosti, obviněný uplatnil rovněž jako skutkové námitky směřující proti tomu, co soudy zjistily ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a nikoli jako právní námitky, jejichž obsahem by bylo to, že tato zjištění z hmotně právního hlediska opodstatňují závěr o vyloučení jeho příčetnosti. Pojetím svého dovolání se tak obviněný ocitl zcela mimo rámec zákonného dovolacího důvodu. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale dovolání ve skutečnosti opřel o námitky, které obsahově tomuto ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec