ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.262.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 262/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. dubna 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. D., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 10 To 285/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 659/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 1 T 659/2002, byl obviněný J. D. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s odděleně trestně stíhaným D. K. Za tento trestný čin byl obviněný J. D. odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 (čtyřista) hodin. Tímtéž rozsudkem bylo odsuzujícím výrokem rozhodnuto ohledně spoluobviněných P. B. a J. K. a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. V. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora uvedený rozsudek byl napaden odvoláními obviněného J. D. a spoluobviněného P. B., přičemž usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 10 To 285/2003, byla tato odvolání zamítnuta podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal řádně a včas dovolání toliko obviněný J. D., a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvádí, že není pravdou, že se s D. K. dohodl na tom, že spolu poškodí čerpací zařízení tak, aby mohl načerpat motorovou naftu. Pokud by byl soud přesvědčen o tom, že tomu tak bylo, musel by jeho jednání kvalifikovat jako účast na trestném činu zpronevěry dle §248 odst. 1 tr. zák. Obviněný si ani společně s D. K. svěřenou věc, tj. motorovou naftu, nepřisvojil, neboť mu ji D. K. vzhledem ke svým finančním potížím nabídl ke koupi za výhodnější cenu. Dle názoru obviněného jeho skutek naplňuje spíše všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví dle §251 tr. zák. Obviněný se domnívá, že soud pochybil i v tom, že se při určení výše škody spokojil pouze s jeho přiznáním a neprůkazným tvrzením H. D., která při prověřování stavu zásob zjistila manko ve stavu motorové nafty. Vzhledem k tomu, že měření jsou prováděna v poměrně velkých časových intervalech a v období mezi jednotlivými kontrolními měřeními se na čerpací stanici vystřídal větší počet zaměstnanců, je objektivně nemožné nepochybně stanovit, kolik který zaměstnanec motorové nafty odcizil. Obviněný upozorňuje na to, že v průběhu hlavního líčení nebyl proveden žádný důkaz nasvědčující tomu, že dne 26. 5. 2001 kolem 22:00 hod. natankoval 200 l motorové nafty, ani důkaz o tom, kolik motorové nafty vlastně odčerpal, s tím, že se soud spokojil pouze s tvrzením svědkyně H. D. a M. V. Podle obviněného je nepřípustné, aby soud při stanovení výše škody vycházel pouze z tvrzení těchto svědkyň, které mají postavení poškozených. Konečně obviněný vytýká soudům obou stupňů, že se ve svých rozhodnutích odvolávají na to, že se ke svému jednání přiznal; s ohledem na skutečnost, že prohlášení, že skutek spáchal, učinil před rozhodnutím soudu o schválení dohody o narovnání, došlo ze strany soudů k porušení ustanovení §314 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dle obviněného dán proto, že již v řízení před soudem prvního stupně byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se napadené usnesení odvolacího soudu zrušuje.
Podáním, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 27. 11. 2003, obviněný v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání konstatuje, že proklamovaný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je postaven na zpochybnění dovolatelova doznání i vypovídací hodnoty důkazů usvědčující povahy, jakož i na námitce neúplnosti objasnění věci a směřuje tedy k jinému než přisouzenému popisu skutkového děje. Žádná z dovolacích námitek obviněného nemá povahu kvalifikované hmotně právní námitky, a to ani námitka vztahující se ke způsobu určení výše způsobené škody, neboť se týká pouze otázky její důkazní podloženosti, aniž by byla zpochybněna správnost postupu při stanovení její výše v intencích §89 odst. 12 tr. zák.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku. Tím je míněn skutek, jak ho zjistil soud. Tento skutek je předmětem právního posouzení, přičemž jde o jeho hmotně právní posouzení. Právním posouzením skutku je ta část rozhodovací činnosti soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Z toho vyplývá, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, jimiž je soudu vytýkáno, že svá skutková zjištění nesprávně podřadil pod určité ustanovení trestního zákona, resp. že soudem zjištěný skutek nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. To znamená, že není možné uplatňovat námitky proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak při dokazovaní postupoval apod. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dvě námitky právní povahy, a to, že pokud by soud byl přesvědčen, že se s D. K. dohodl na společném poškození čerpacího zařízení, musel by jeho jednání kvalifikovat jako účastenství na trestném činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., neboť jimi přisvojená motorová nafta byla D. K. ve smyslu uvedeného ustanovení svěřena, a dále, že jeho jednání spíše naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák., a to přesto, že nafta byla čerpána přímo z podzemních nádrží a nebyla ve faktické moci D. K.
Podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou. Pachatel, který si na základě předchozí dohody přisvojuje cizí věci společně s osobou, jíž byly svěřeny, se těchto věcí ovšem nezmocňuje ve smyslu citovaného ustanovení §247 odst. 1 tr. zák. o trestném činu krádeže, ale účastní se na přisvojení svěřené věci, tedy na jednání, jež má povahu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Nejde však o spolupachatelství na tomto trestném činu, ale o některou z forem účastenství podle §10 odst. 1 tr. zák. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 1994, sp. zn. Tzn 61/93, publikovaný pod č. 26/1995 SbRt.). Účastenství v užším smyslu (§10 odst. 1 tr. zák.) je ovládáno zásadou akcesority účastenství na hlavním trestném činu, tzn. že trestní odpovědnost účastníka je až na výjimky závislá na trestní odpovědnosti hlavního pachatele.
Pachateli trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným, lze uložit trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest nebo trest propadnutí věci. Pachateli trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., a podle §10 odst. 2 tr. zák. také účastníku na tomto trestném činu, lze uložit stejný trest co do druhu i výměry. Ustanovení §248 odst. 1 tr. zák. sice navíc umožňuje u pachatele uložit také trest zákazu činnosti, který ale v daném případě u obviněného J. D. nepřichází v úvahu. Obviněný se tak v dovolání domáhá jiného právního posouzení skutku, a to podle §10 odst. 1 písm. c) k §248 odst. 1 tr. zák., který je stejně závažný a je ohrožen v podstatě stejným trestem jako trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. S ohledem na tuto skutečnost, přes určité rozdíly mezi spolupachatelstvím a účastenstvím, by projednání dovolání z hlediska této navržené právní kvalifikace nemohlo, ani v případě jejího uznání za správnou, zásadně ovlivnit postavení obviněného. Současně ani otázka, která by z hlediska této námitky měla být v dovolacím řízení řešena, není po právní stránce zásadního významu, protože je již v soudní praxi vyřešena a obecně nečiní potíže.
Totéž pak platí i ohledně namítané právní kvalifikace jednání obviněného jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák., za který pachateli hrozí stejně jako u trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest. Obviněný se tak v dovolání domáhá jiného právního posouzení skutku, kdy i v případě, že by dovolací soud shledal dovolání důvodným, v zásadě by se nijak podstatně nezměnilo jeho postavení, když z hlediska závažnosti všech tří trestných činů a možného uložení trestu by jeho situace byla stejná. Je tedy zcela zřejmé, že projednání dovolání v rozsahu uplatněných námitek by ve smyslu §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, protože skutek by i při změně právní kvalifikace nadále vykazoval znaky stejně závažného trestného činu jako je trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Současně ani otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, nemá po právní stránce zásadní význam, protože, přes ojedinělá pochybení v řešení této otázky, v rozhodovací činnosti soudů nevyvolává pochybnosti či větší potíže a je již také vyřešena judikaturou soudů.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., když námitky obviněného týkající se pochybení soudu při určení výše škody jsou toliko námitkami směřujícími proti postupu soudu při provádění důkazů a jejich hodnocení, které nejsou způsobilé uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplnit, a námitkou obviněného ohledně porušení ustanovení §314 tr. ř. Nejvyšší soud ČR není oprávněn se v rámci dovolacího řízení podle §265a a násl. tr. ř. zabývat.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš