ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.355.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 355/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. dubna 2004 k dovolání obviněného M. V., dříve R., roz. A., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 9 To 431/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 15/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 9 To 431/2003, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 1 T 15/2003, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 1. 2. 2003 v době kolem 00:30 hod. v P., D. č. 40, v chodbě domu přeřízl pilkou ocelové lanko, jímž bylo zajištěno jízdní kolo poškozeného L. R. k zábradlí, kolo si ponechal a naložil s ním nezjištěným způsobem. Za to byl podle §247 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 5 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Shora uvedeným usnesením Městského soudu v Praze bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v nenaplnění znaku \"vloupáním\" trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., když základní podmínkou jeho naplnění je vniknutí do uzavřeného prostoru s použitím síly nebo lsti, musí se jednat o prostor, do něhož je pachateli přístup za normálních okolností zapovězen a předmět útoku musí být uvnitř tohoto uzavřeného prostoru. Dům v němž mělo ke krádeži dojít a kde měl trvalé bydliště, se skládá z předního traktu, kde bydlel obviněný, a ze zadního traktu, kde bydlela jeho babička, kterou každý den navštěvoval. Každý z traktů má samostatný uzamykatelný vchod a obviněný měl klíč i od zadního traktu, kde na stejném patře jako babička, bydlel i poškozený a kde mělo dojít ke krádeži. Nemohl se proto vloupat do prostor, do nichž měl zcela neomezený přístup a samotné přeříznutí řetězu, kterým bylo kolo připevněno k zábradlí na chodbě domu, nelze považovat z vloupání. Protože bylo prokázáno, že škoda na odcizené věci činila 4.000,- Kč, tedy méně než činí hranice škody nikoli nepatrné podle §89 odst. 11 tr. zák., uvedený skutek není trestným činem a trestní stíhání mělo být již dříve zastaveno podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a Městskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný důvodně namítá absenci znaku \"vloupáním\" ve smyslu §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a právní i skutková věta si v tomto kvalifikačním znaku odporují. Zůstává však otázkou, jakým způsobem obviněný do zadního traktu domu pravidelně vstupoval při návštěvách babičky, zda za pomoci jemu za tím účelem svěřených klíčů, jak tvrdí pouze v dovolání, nebo zda mu babička vždy otvírala a za ním zavírala, jak tvrdí ve svém odporu ze dne 28. 3. 2003. Možnost vniknutí do uzavřeného objektu nedovoleným překonáním uzamčení objektu či jiné jistící překážky s použitím síly nebyla provedeným dokazováním vyloučena ani potvrzena, zvláště když v den odcizení kola docházelo ke stěhování svědka Ž. a je možné, že jinak uzamčený objekt zůstal nezajištěn. Tyto pochybnosti je třeba vyloučit dosud chybějící výpovědí babičky obviněného a svědka Ž. a vyloučit také možnost, že se obviněný do objektu dostal v době jeho zpřístupnění při stěhování svědka Ž. a pod záminkou, že jde navštívit babičku a tedy za pomocí lstivého jednání. Státní zástupkyně také poukázala na srovnatelný příklad jednání uvedený na č. l. 615 ve výkladu pod bodem 74. ve 4. vydání Komentovaného znění trestního zákona, kde je uvedeno, že odcizení jízdního kola přeštípnutím řetězu připevněného k zábradlí před samoobsluhou, nelze považovat za vloupání. Navrhla proto, aby podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. byla obě rozhodnutí soudů zrušena včetně rozhodnutí navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř., byla Obvodnímu soudu pro Prahu 7 věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, jakož i předcházející řízení a zjistil, že dovolání je důvodné.
Obligatorní formální znak skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným, je spáchání činu vloupáním. Podle §89 odst. 14 tr. zák. se vloupáním rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Základní podmínkou tohoto formálního znaku skutkové podstaty §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. je tedy vniknutí do uzavřeného prostoru některým z uvedených způsobů a toto jednání musí být obsaženo ve skutkové větě rozsudku. Jednání popsané v rozsudku soudu I. stupně ale žádnou takovouto skutečnost neobsahuje a jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, zjišťováním existence této podmínky se soud I. stupně vůbec nezabýval a nutnost její existence nepostřehl, když k právní kvalifikaci jednání obviněného přistoupil zcela formálně. Vyplývá to z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, kde v rozporu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. vůbec neuvedl jakými úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a omezil se pouze na konstatování, že jednání obviněného kvalifikoval shodně s návrhem na potrestání, tj. jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. Svoji přezkumnou povinnost podle §254 odst. 1 tr. ř. pak důsledně nesplnil ani soud odvolací, když uvedené pochybení nezjistil a nenapravil, byť jej obviněný v odvolání nenamítal.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu a přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k nedostatečnému objasnění věci z hlediska naplnění znaku \"vloupáním\" bude ale úkolem soudu I. stupně, aby před vydáním rozhodnutí ve věci řádně objasnil všechny okolnosti potřebné k posouzení existence tohoto formálního znaku, tj. zda k bytu poškozeného měl obviněný jako vnuk jeho sousedky volný přístup, ať už proto, že v dané době zadní trakt domu nebyl uzamčen, nebo mu byly jeho babičkou za účelem volného přístupu svěřeny klíče. Za tím účelem bude potřebné vyslechnout babičku obviněného a opětovně i svědka Ž., případně další osoby, jejichž výpověď by mohla přispět k objasnění věci. Na základě výsledků doplnění dokazování pak soud I. stupně zvou rozhodne ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš