ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.374.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 374/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 4. 2004 o dovolání, které podal obviněný L. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 1 To 54/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 5/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. F. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 1 To 54/03, jímž bylo rozhodnuto mimo jiné o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 4 T 5/2003. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině spolupachatelstvím trestného činu loupeže podle §9 odst. 2 tr. zák., §234 odst. 1, 3 tr. zák. a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázal na důvody dovolání stanovené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném procesně právním i nesprávném hmotně právním posouzení skutku a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Namítl, že ani přes návrhy obviněného se soudy nezabývaly okolností, kterou bylo možno kvalifikovat jako okolnost vylučující trestnost, a že neprovedly důkazy potřebné k jejímu objasnění a rozhodly na podkladě nevěrohodné výpovědi spoluobviněného. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. byl posouzen skutek spočívající v podstatě v tom, že obviněný L. F. se spoluobviněnými I. M. a E. D. po předchozí dohodě v úmyslu zmocnit se peněz obchodní společnosti T., a. s., za použití zbraně a maskování s cílem zastrašení pracovníků společnosti a v očekávání, že tito pracovníci pod vlivem bezprostřední hrozby vydají bez odporu finanční hotovost nacházející se v trezoru společnosti, dne 30. 4. 2003 kolem 23:25 hodin po prostříhání pletiva vnikli obvinění I. M. a E. D. do areálu zvaného V. v O. n. L., E. 306, zazvonili u vchodových dveří a poté, co jim zaměstnanec společnosti A. K. otevřel, vstoupili do chodby, kde obviněný I. M. namířenou pistolí přinutil A. K. otevřít kovovou mříž oddělující chodbu od kanceláří, vstoupili do kanceláří společnosti, kde donutili zaměstnance M. B., R. Č., S. S. a D. M. pod hrozbou namířené pistole k ulehnutí na zem, přičemž je obviněný E. D. hlídal a obviněný I. M. vstoupil do trezorové místnosti, zmocnil se tam uložené hotovosti ve výši 7.259.700,- Kč, pak oba z budovy odešli zpět před areál, kde na ně podle předchozí dohody čekal obviněný L. F. s osobním automobilem, do něhož nastoupili a jímž z místa odjeli.
Podle námitek, které obviněný L. F. uplatnil v dovolání, mělo být jako okolnost vylučující u něho trestnost považováno to, že poté, co byl v době čekání na spoluobviněné ve vozidle kontrolován policejní hlídkou, ihned volal mobilním telefonem obviněnému I. M., aby s obviněným E. D. od dalšího jednání upustili, a když zůstal tento telefonát bez odezvy, poslal mobilním telefonem obviněnému I. M. textovou zprávu (SMS), ve které doslova uvedl „kontrolovala mě policie, končím“.
Namítnou okolnost v žádném případě nelze považovat za okolnost, která by vylučovala trestnost jednání, jehož se obviněný L. F. dopustil. To, co obviněný v dovolání namítl, je v evidentním rozporu s tím, jak celá akce objektivně podle zjištění soudů proběhla. Poté, co obvinění I. M. a E. D. opustili objekt, kde se zmocnili peněz, jel jim obviněný L. F. naproti, odvezl je do P., znovu se vrátil do O. n. L. před objekt zvaný V., aby v případě potřeby měl alibi, druhý den se telefonicky spojil s obviněným I. M., dověděl se od něho, jaký podíl z uloupených peněz na každého z obviněných připadá a že u něho jde o částku 2.400.000,- Kč, převzal od obviněného I. M. peníze v krabici od autorádia a potom si je dal do kufříku, který si za tím účelem koupil. Tato zjištění vyplývají z výpovědí, které učinil sám obviněný L. F., a koresponduje s nimi skutečnost, že obviněný L. F. policii vydal peníze v částce 2.249.500,- Kč s tím, že pocházejí z loupeže v obchodní společnosti T., a. s.
Je tedy zřejmé, že obviněný L. F. ve všech stadiích provedení činu, a to od společného příjezdu k objektu, kde se peníze nacházely, až po rozdělení výtěžku a převzetí té jeho části, která na něho připadla, jednal v intencích dohody s ostatními spoluobviněnými, nijak se od společně naplánované a provedené akce nedistancoval a naopak se zúčastnil jejího dokončení tím, že spoluobviněné s uloupenými penězi odvezl z místa činu do P.
Za tohoto stavu je jasné, že případné další dokazování za účelem bližšího objasnění okolností a obsahu telefonátů a textových zpráv (SMS) mezi obviněnými L. F. a I. M. nemohlo vést k závěrům, které by výrok o vině obviněného L. F. mohly jakkoli zpochybnit z hlediska právního posouzení skutku jako spolupachatelství trestného činu loupeže podle §9 odst. 2 tr. zák., §234 odst. 1, 3 tr. zák.
Obviněný L. F. namítanou okolnost spojoval také s otázkou trestu. Je však třeba poznamenat, že dovolání proti výroku o trestu se může opírat jen o důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněný tento dovolací důvod neuplatnil a nebyl k tomu ani podklad, protože obviněný byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. a v rámci sazby trestu odnětí svobody v rozpětí od deseti let do patnácti let mu byl tento trest uložen podle §234 odst. 3 tr. zák. ve výměře jedenácti roků se zařazením do věznice s ostrahou. Šlo tedy o přípustný druh trestu a jeho výměru spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Otázka přiměřenosti trestu, pokud jde o hlediska stanovená v §31 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a o účel trestu podle §23 odst. 1 tr. zák., není předmětem žádného z dovolacích důvodů, a to ani důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud obviněný L. F. své námitky o tom, že chtěl ukončit svou účast na společném činu, spojoval s otázkou přiměřenosti trestu, který mu byl uložen, jsou tyto námitky jako dovolací důvod bezpředmětné.
Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je evidentní, že námitky obviněného nemohly zvrátit právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v posuzované věci nejde již proto, že odvolání obviněného jako řádný opravný prostředek nebylo zamítnuto ani odmítnuto, ale odvolací soud z jeho podnětu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o způsobu výkonu trestu a sám ve věci v této otázce znovu rozhodl. Pokud obviněný v dovolání odkázal na tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle které je dovolacím důvodem zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, je třeba konstatovat, že se na posuzovaný případ nevztahuje, neboť odvolání obviněného nebylo zamítnuto ani odmítnuto z p r o c e s n í c h důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo podle §253 odst. 3 tr. ř., tedy bez meritorního přezkumu podle §254 odst. 1 tr. ř. Na podkladě odvolání obviněného byl rozsudek soudu prvního stupně meritorně přezkoumán odvolacím soudem podle §254 odst. 1 tr. ř., takže obviněnému nebyl odepřen přístup k druhé instanci, což jinak je podstatou dovolacího důvodu podle té části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na kterou obviněný v dovolání odkázal.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve skutečnosti rozlišuje ještě jeden dovolací důvod, jímž je zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoli v předcházejícím řízení byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže však obviněný zjevně neopodstatněně namítal dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., logicky z toho plyne, že jeho dovolání je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť dovolací důvod podle citované části tohoto ustanovení se může uplatnit jedině ve spojení s některým dalším dovolacím důvodem.
Zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec