ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.376.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 376/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2004 o dovolání obviněného L. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 55 To 300/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 401/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. 5. 2003, č. j. 4 T 401/2001-273, byl obviněný L. M. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Podle zjištění okresního soudu se tohoto trestného činu dopustil tím, že dne 19. 12. 2000 kolem 19:00 hodin v D., v L. ulici č. 458, převlečen do uniformy policisty udeřil pěstí do obličeje P. J., vyhrožoval mu zbraní, kterou mu přiložil k břichu, požadoval po něm peníze a poté mu odcizil 5.000,- Kč, mobilní telefon zn. Nokia 3210 v hodnotě 4.950,- Kč, 20 kusů CD disků v hodnotě 8.650,- Kč, pánskou peněženku v hodnotě 20,- Kč a košík v hodnotě 50,- Kč.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 55 To 300/2003, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. dovolání. Uvedl v něm, že je podává z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný vyzdvihoval, že původně byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn. Teprve až po opakování výslechů svědka P. J. a jeho přítelkyně R. P. (v dovolání se zřejmě omylem uvádí jméno svědkyně I. J.) byl uznán vinným. Podle obviněného však tito svědci upravili své výpovědi tak, aby odpovídaly vývoji situace, avšak nekorespondovaly s výpověďmi dalších svědků. Obviněný proto zastává názor, že ani po doplnění dokazování se důkazní situace nezměnila, pochybnosti o jeho vině přetrvávaly, takže podle něj měl být opětovně obžaloby zproštěn. Zdůrazňoval svou obhajobu, podle níž nebyl v inkriminované době na místě činu, přičemž jeho postava, vzhled i způsob slovní komunikace neodpovídaly popisu pachatele, který podal poškozený. Z provedených důkazů vyvodily podle mínění obviněného oba soudy nesprávné závěry, neboť pokud by posuzovaly důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu, jak jim to ukládá ust. §2 odst. 6 tr. ř., musely by jej podle jeho názoru obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. zprostit.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud v souladu s ust. §265m odst. 1 tr. ř. sám rozsudkem rozhodl, že se obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. v celém rozsahu zprošťuje, a pokud by pro takový procesní postup nebyly splněny podmínky, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do data neveřejného zasedání k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky se omezovaly pouze na výhrady vůči způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů, domáhal se jejich přehodnocení, které by podle něj mělo vést k jiným skutkovým zjištěním a teprve v návaznosti na to i k jinému právnímu posouzení, konkrétně k závěru, že je namístě jej obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. zprostit. Námitky uplatněné obviněným však polemizovaly pouze se skutkovým stavem zjištěným soudem, nenaplňovaly tedy deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný z přípustných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr