ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.393.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 393/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. května 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. B., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2003, sp. zn. 1 To 52/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 6/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 1 T 6/2003, byl obviněný uznán vinným trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za to byl podle §241 odst. 3 a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto odsuzujícím výrokem ohledně spoluobviněného mladistvého J. B. a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. B. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný J. B., spoluobviněný mladistvý J. B., poškozená M. B. a původně i krajský státní zástupce, jehož odvolání bylo intervenujícím státním zástupcem vzato zpět. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2003, sp. zn. 1 To 52/03, byla všechna podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuta a podle §250 odst. 4 tr. ř. bylo vzato na vědomí zpětvzetí odvolání státního zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal řádně a včas dovolání toliko obviněný J. B. st., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný své dovolání založil na námitce, že soudy obou stupňů po nesprávně provedeném hodnocení důkazů dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutků a že s ohledem na zjištění vyplývající z důkazů provedených v celém řízení měly jeho jednání posoudit jako týrání svěřené osoby podle §215 odst. 2 písm. b) tr. zák. K této námitce uvedl, že svou dceru M. B. sice nepřiměřeně trestal, ale nikdy se vůči ní nedopustil jednání, které by mohlo být považováno za sexuální týrání či které by mohlo mít sexuální motiv. Obviněný popřel, že by se svou dcerou měl pohlavní styk, a zdůraznil, že s výjimkou výpovědi své nezletilé dcery proti němu není žádných relevantních důkazů svědčících o opaku a že ani znalec nenašel v jeho povaze deviantních rysů. Usvědčující výpovědi poškozené i J. B. ml. vůči jeho osobě jsou účelové, neboť bylo prokázáno a ze strany B. ml. i doznáno, že si tento sám na poškozené vynucoval pohlavní styk. Obviněný je přesvědčen, že poškozená vypovídala nepravdivě pod vlivem okolností, zejména pod vlivem tlaku ze strany svého bratra. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu zrušil a za podmínek uvedených v ustanovení §265l tr. ř. mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel pouze zdánlivě napadá právní hodnocení skutku tím, že navrhuje odlišnou právní kvalifikaci, neboť základ dovolatelovy argumentace spočívá ve zpochybňování základních skutkových zjištění soudu vlastním hodnocením důkazní situace, a teprve na tomto základě buduje svou námitku proti právnímu hodnocení skutku. Proto obviněným shromážděné argumenty nepodporují ani jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný ze zákonných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce se domnívá, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, a proto v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a vyjádřil souhlas s tím, aby jím navrhované, popř. jiné rozhodnutí Nejvyšší soud ČR učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud ČR v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů.
Jak již bylo shora uvedeno, obviněný J. B. st. své dovolání založil na námitce, \"že soudy obou stupňů … po nesprávně provedeném hodnocení důkazů dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutků\" s tím, že \"s ohledem na zjištění vyplývající z důkazů provedených v celém řízení\" měly jeho jednání posuzovat jako týrání svěřené osoby podle §215 odst. 2 písm. b) tr. zák. Již z formulace této základní námitky obviněného vyplývá, že obviněný svým mimořádným opravným prostředkem primárně zpochybňuje správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., na základě tohoto zpochybnění napadá i učiněná skutková zjištění a až na základě jejich změny zpochybňuje i hmotně právní posouzení. Svůj mimořádný opravný prostředek tak opřel o námitky skutkové povahy, které po obsahové stránce nejsou způsobilé uplatněný dovolací důvod naplnit, protože ve své podstatě popírají, že by se obviněný dopustil jednání tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně.
V této souvislosti Nejvyšší soud ČR považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další (třetí) instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
S ohledem na shora uvedené, kdy bylo dovolacím soudem zjištěno, že obviněný uplatnil námitky, které nejsou způsobilé jím formálně deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově naplnit, Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš