ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.411.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 411/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. dubna 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného L. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 5 To 445/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, pod sp. zn. 101 T 280/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 14. 3. 2003, sp. zn. 101 T 280/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Za to byl podle §242 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 5 To 445/2003, bylo zamítnuto odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K uplatněnému dovolacímu důvodu obviněný uvedl, že dle jeho názoru soud postupoval v rozporu s ustanovením §5 odst. 2 tr. ř. (správně §2 odst. 5 tr. ř.), neboť jednak neprovedl osobní výslech poškozené nezletilé K. L. a jednak provedeným dokazováním nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že se předmětný skutek stal. Výslech nezletilé K. L. provedený v přípravném řízení před zahájením trestního stíhání nemohl být ani neodkladným, ani neopakovatelným úkonem, když z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 9. 2002 je zřejmé, že trestní stíhání bylo zahájeno zejména na základě trestního oznámení D. S., podaného vysvětlení O. L. a lékařské zprávy o vyšetření nezletilé. Obviněný v této souvislosti dále namítl, že v protokole o výslechu nezletilé K. L. není výslovně uvedeno, na základě jakých skutečností byl úkon považován za neodkladný (§160 odst. 4 tr. ř.), a že K. L. měla být vyslechnuta až po zahájení trestního stíhání podle §164 odst. 1 tr. ř. za přítomnosti jeho obhájce. Přestože obviněný opakovaně před soudem prvního i druhého stupně činil návrh na provedení výslechu nezletilé, soudy tento návrh vždy zamítly a v důsledku tohoto jejich nesprávného postupu došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci a ke zkrácení jeho práva na obhajobu. Obviněný vytkl soudu nesprávný postup při hodnocení důkazů, který měl za následek nesprávné právní posouzení věci s tím, že hodnocením některých prokázaných skutečností, a to konkrétně skutečnosti, že se nezletilá v uvedené době stále vyrovnávala se smrtí svého otce, se soud vůbec nezabýval, přestože se podle obviněného nezletilá mohla dne 24. 8. 2002 nacházet v takovém psychickém rozpoložení, že nelze vyloučit, že si pod vlivem svých emocí vše vymyslela, aby se tak „pomstila“ své matce. Obviněný dále namítl, že soud nepřiměřeně bagatelizoval důkazy svědčící v jeho prospěch, že tvrzení nezletilé, že telefonoval z pevné linky, je v rozporu s nulovým výpisem aktivních i pasivních hovorů, že se lze domnívat, že nezletilá při gynekologickém vyšetření vypověděla pravdu, když tvrdila, že jím nebyla osahávána, a že nebyl dán důvod k tomu, aby jeho návrhu na provedení výslechu nezletilé za přítomnosti jeho obhájce nebylo soudem vyhověno, když prvotní a jediný výslech poškozené jako jediný usvědčující důkaz nebyl neodkladným úkonem.
S ohledem na skutečnosti uvedené ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že usnesení odvolacího soudu se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Obviněný dále v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyslovil svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřila (§265h odst. 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. To v podstatě znamená, že se Nejvyšší soud ČR nemůže odchýlit od skutkového zjištění provedeného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tudíž nemohou mít námitky, které směřují do skutkového zjištění, hodnocení důkazů apod.
Z výše uvedeného je zřejmé, že na podkladě citovaného dovolacího důvodu se v rámci dovolacího řízení nelze domáhat postupu podle §2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti skutkového stavu, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Dovolací soud dále poznamenává, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se existence určitého dovolacího důvodu opírá, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a že tedy nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak vyplývá ze shora stručně uvedeného obsahu dovolání, obviněný svůj mimořádný opravný prostředek v podstatě založil na dvou okruzích námitek směřujících proti postupu soudu prvního i druhého stupně, kterými soudům vytýká, že zamítly jeho návrh na provedení výslechu poškozené nezletilé K. L. za přítomnosti jeho obhájce, přestože její jediný výslech učiněný před zahájením trestního stíhání nebyl podle názoru obviněného neodkladným úkonem ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 tr. ř., a dále, že nesprávně hodnotily důkazy. Dovolací soud je ovšem nucen konstatovat, že tyto námitky, tzn. námitky proti postupu soudu při provádění důkazů a tedy zjišťování skutkového stavu podle §2 odst. 5 tr. ř., námitky týkající se správnosti provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu (a tedy i porušení §160 odst. 4 či §158 odst. 8 a §158a tr. ř.) a námitky proti správnosti hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., nejsou způsobilé naplnit ani obviněným formálně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Jak již bylo shora uvedeno, o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze opřít toliko námitky proti správnosti hmotně právního posouzení, a nikoli o námitky směřující proti porušení procesně právních předpisů. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace skutku je nesprávná, tj. neuplatnil v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, která by naplnila uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud ČR dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud ČR učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš