ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.412.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 412/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2004 o dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 9 To 339/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 186/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 4. 2003, č. j. 6 T 186/2000-207, byl obviněný J. R. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Těchto trestných činů se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že dne 8. 12. 1999 v P. v hypermarketu C. odcizil jedno balení tužkových baterií v hodnotě 109,- Kč, další balení tužkových baterií v hodnotě 79,- Kč, holicí strojek v hodnotě 162,90 Kč, dvě balení holicích břitů v hodnotě 437,80 Kč, sluchátka v hodnotě 99,- Kč a brýle v hodnotě 179,- Kč, s tímto zbožím prošel pokladní zónou bez zaplacení, čímž aktivoval akustickou signalizaci, nedbal výzvy pracovníka ostrahy J. N. ke kontrole, vytáhl tlačnou dýku, kterou začal šermovat proti J. N., kterému způsobil řeznou ránu na pravém předloktí s dobou léčení od 8. 12. 1999 do 1. 1. 2000, poté se dal na útěk, a když byl zadržen dalšími pracovníky ostrahy hypermarketu a Z. N., za přítomnosti většího počtu zákazníků jim vulgárně nadával a kladl fyzický odpor.
Obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 2 T 278/2000, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 6 To 1041/2001. Kromě toho bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 9 To 339/2003, rozsudek okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných skutkových zjištěních uznal obviněného vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody shodně jako v rozsudku okresního soudu. Znovu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. H. dovolání, a to z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru obviněného v průběhu přípravného řízení a hlavního líčení nebylo prokázáno, že by se dopustil skutku, kterým byl uznán vinným. Obviněný je přesvědčen, že se mu naopak podařilo prokázat, že tlačnou dýku nevytáhl v průběhu incidentu on, nýbrž člen ostrahy hypermaketu a obviněný se mu ji pouze snažil vytrhnout z ruky. Obviněný namítá, že měl být sám dýkou pořezán, avšak jím navrhovaný důkaz zprávou jeho ošetřujícího lékaře nebyl soudem proveden. Dále namítá, že navrhoval zajištění stop na dýce, avšak bylo mu sděleno, že se ztratila. Podle obviněného není pravda ani to, že by ostraze nadával a kladl fyzický odpor, naopak to byl on, kdo byl ostrahou napaden, o čemž podle jeho názoru předložil soudu pádné důkazy. Má za to, že měl být obžaloby zproštěn, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky se omezovaly pouze na výhrady vůči způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů. Domáhal se v této souvislosti doplnění dokazování s tím, že na jeho podkladě by mělo dojít k přehodnocení již provedených důkazů, ke změně stávajících skutkových závěrů a teprve v návaznosti na to i k jinému pro něj příznivějšímu právnímu posouzení jinak zjištěného skutkového stavu. Námitky uplatněné obviněným tedy nenaplňovaly deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný z přípustných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr