Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.04.2004, sp. zn. 7 Tdo 413/2004 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.413.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.413.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 413/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2004 o dovolání obviněného T. P. V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 6 To 526/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 106/2003 takto: Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. V. odmítá . Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 21. 8. 2003, č. j. 1 T 106/2003-61, byl obviněný T. P. V. uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. Podle zjištění okresního soudu se tohoto trestného činu dopustil tím, že dne 13. 6. 2003 v obci B., okres D., na tržnici před hotelem B. měl v prodejním stánku vystaveny a k prodeji určeny textilní výrobky označené firemními známkami A. a N. (výrok obsahuje jejich přesný výčet), které byly na výrobcích umístěny bez souhlasu oprávněných výrobců, a šlo o padělky originálních výrobků, přičemž se jednalo o firemní známky, které požívají v České republice statut ochranných známek dle zákona č. 137/1995 Sb., a při kontrolním nákupu obviněný prodal 1 kus sportovní tašky „A.“ a 1 kus sportovní tašky „N.“. Obviněnému byl uložen trest zákazu pobytu na okrese D. v trvání dvou roků. Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 6 To 526/2003, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. K. dovolání, aniž by uvedl, o který důvod stanovený v §265b tr. ř. se dovolání opírá. Dovolání směřoval „především do výroku o trestu“. V odvolání namítal, že si nebyl vědom porušení předpisů, nebyl vlastníkem stánku, pouze vypomáhal příteli. Uložený trest zákazu pobytu pokládá za nepřiměřeně tvrdý. Podle obviněného jde fakticky o trest vyhoštění, který neodpovídá stupni společenské nebezpečnosti jednání, jehož se dopustil. Za adekvátnější by považoval uložení trestu obecně prospěšných prací, anebo mělo být podle jeho námitek vyhověno jeho návrhu na schválení narovnání. Z těchto důvodů navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru dovolání obviněného postrádá náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., neboť obviněný výslovně nedeklaroval žádný z důvodů dovolání přípustných podle §265b odst. 1 tr. ř. a ani námitky obsažené v dovolání žádný z těchto důvodů nenaplňují. Proto navrhovala, aby odvolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Dále se zabýval tím, zda dovolání splňuje zákonem stanovené náležitosti. Podle §265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265 odst. 2 tr. ř., o které se opírá. Dovolání obviněného T. P. V. však postrádalo uvedení konkrétního dovolacího důvodu s odkazem na příslušné ustanovení. Předsedkyně senátu Okresního soudu v Domažlicích v souladu s pokynem Nejvyššího soudu vyzvala podle §265h odst. 1 tr. ř. obviněného a jeho obhájce k odstranění této vady ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanovila, a upozornila je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Výzva byla jak obhájci, tak obviněnému řádně doručena, ale vada dovolání v určené lhůtě odstraněna nebyla. IV. Za této situace Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. dubna 2004 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec Vypracoval: JUDr. Robert Fremr

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/21/2004
Spisová značka:7 Tdo 413/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.413.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20