ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.417.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 417/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 4. 2004 o dovolání obviněného J. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 2 To 214/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 4/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Š. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 2 To 214/2001, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 31 T 4/2000. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu. Odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal krajskému soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodovací činnosti soudu, při které soud podřazuje skutková zjištění, která učinil, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudem. Námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se tedy mohou vztahovat jen k tomu, že skutek, tak jak byl zjištěn soudem, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Mimo meze uvedeného dovolacího důvodu jsou námitky, které směřují proti tomu, jak soud zjistil skutkový stav, jak hodnotil provedené důkazy, jak postupoval při dokazování apod. Jinak řečeno, o dovolací důvod podle citovaného ustanovení jde jen v případě p r á v n í c h námitek proti kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, a nikoli v případě s k u t k o v ý c h námitek, které směřují primárně ke změně skutkových zjištění soudu a teprve v důsledku této změny sledují i jiné právní posouzení.
V posuzované věci byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §8 odst. 1 tr. zák., §148 odst. 1, 3 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997. Takto byl posouzen skutek spočívající v podstatě v tom, že obviněný jako podnikatel fyzická osoba a plátce daně z přidané hodnoty dne 20. 12. 1994 v úmyslu zkrátit stát na této dani a vylákat od státu neoprávněné vyplacení nadměrného odpočtu této daně podal u Finančního úřadu ve V. M. přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc listopad 1994, v němž s použitím fiktivních faktur předstíral koupi integrovaných obvodů od obchodní společnosti V., spol. s r. o., a jejich prodej obchodní společnosti A., Ltd., se sídlem na Ukrajině, a domáhal se vrácení nadměrného odpočtu ve výši 8.539.718,- Kč, přičemž zároveň chtěl zkrátit stát na vlastní daňové povinnosti o částku 146.117,- Kč.
Obviněný sice obecně namítl, že „chybí ... jak objektivní, tak subjektivní stránka trestného činu“, avšak tuto námitku nevztahoval ke skutkovému stavu zjištěnému soudem. Výhrady obviněného, z nichž uvedenou námitku vyvodil, byly naopak založeny na nesouhlasu se zjištěním soudu, že k uvedeným obchodním transakcím s integrovanými obvody ve skutečnosti nedošlo. Obviněný v dovolání tvrdil, že se jednalo o běžný obchodní případ, že postupoval podle uzavřené smlouvy a údajů, které mu byly sděleny druhou smluvní stranou, a že tomu svědčí i řádný vývoz zboží s příslušnými doklady od celního orgánu. Tím se obviněný snažil zvrátit s k u t k o v é zjištění soudu, že tu žádný nákup ani prodej integrovaných obvodů nebyl, resp. že byl pouze fingován. Zároveň tím obviněný usiloval o to, aby byly jinak hodnoceny důkazy, z nichž soud vycházel, zejména pokud soud považoval doklady předložené obviněným k daňovému přiznání za nepravdivé. Konkrétní podoba výtek, které obviněný učinil obsahem svého dovolání, tedy znamená polemiku se zjištěným skutkovým stavem, ale nikoli námitku proti právnímu posouzení skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho dovolání neodpovídá ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný také namítl, že soudy nesprávně posoudily hmotně právní skutečnosti vedoucí k uložení trestu a uložily nepřiměřeně přísný trest. Ani tato námitka nekoresponduje s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nepřiměřenost trestu vůbec není možné v dovolání namítat. Výrok o uložení trestu lze dovoláním napadat pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný v dovolání neuplatnil tento dovolací důvod. Lze jen poznamenat, že obviněnému byl podle §148 odst. 3 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997 uložen trest odnětí svobody na pět let se zařazením do věznice s dozorem, tedy přípustný druh trestu, a to ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Obviněný tedy formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které obsahově tento ani jiný zákonný dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec