ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.47.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 47/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. ledna 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Š., které podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 3 To 595/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 166/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 3 To 595/2003, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného, které podal proti odsuzující části rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 5. 2003, sp. zn. 1 T 166/2002.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že byla porušena ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Namítá, že soudy nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nevěnovaly stejnou péči okolnostem svědčícím v jeho prospěch jako okolnostem svědčícím v jeho neprospěch, neuvážily všechny okolnosti případu a více zdůraznily okolnosti jemu nepříznivé. Soudům vytýká, že zdůrazňují rozpory v jeho výpovědích, případně jeho manželky, rozpory ve výpovědích ho usvědčujících ale zcela přehlíží. V podrobném rozboru zejména výpovědí poškozené poukazuje na rozpory mezi nimi a provádí vlastní hodnocení těchto důkazů s tím, že usvědčující výpověď poškozené považuje za velmi nevěrohodnou. Naopak rozpory mezi jeho výpovědí a výpovědí jeho manželky považuje obviněný za nepodstatné a vysvětlitelné. Soudu I. stupně tedy vytýká, že pokud by postupoval podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., musel by dojít k závěru, že se žalovaného jednání nedopustil nebo to alespoň nebylo prokázáno a v nejhorším případě měl být s ohledem na důvodné pochybnosti zproštěn obžaloby. Stejné pochybení pak vytýká i soudu odvolacímu, který znovu nevyslechl nejdůležitější svědky ač tak byl podle jeho názoru povinen učinit. Za procesní podmínku /zřejmě podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ pak považuje také postup v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., který podle jeho názoru nebyl dodržen. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu I. stupně v odsuzující části zrušeno a soudu I. stupně přikázáno věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout, případně aby byl dovolacím soudem podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném prováním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto důvodu lze tedy zejména namítat, že daný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný, anebo dané jednání nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Nelze proto namítat, že daný skutek byl zjištěn nesprávně, že se vůbec nestal nebo jej nespáchal obviněný, protože tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale proti správnosti skutkových zjištění samotných. Samotná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná, pro dovolací soud závazná a tento je v rozsahu dovolacích námitek posuzuje toliko z hlediska, zda naplňují všechny namítané zákonné znaky skutkové podstaty daného trestného činu. Dovolání není dalším odvoláním, ale mimořádným opravným prostředkem sloužícím pouze k nápravě těch závažných procesních nebo hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Mezi tyto vady ale nedostatky ve zjištění skutkového stavu nepatří. Protože ale námitky obviněného se týkají výhradně správnosti zjištěného skutkového stavu a nikoliv jeho právního posouzení, nemůžou tyto uplatněný dovolací důvod (ale ani žádný jiný) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit a dovolání tak v tomto směru bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Další obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V rámci první alternativy toho dovolacího důvodu obviněný nesplnění procesních podmínek spatřuje v tom, že soud II. stupně rovněž nepostupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tato námitka ale uvedený dovolací důvod nenaplňuje. Procesními podmínkami jsou přitom míněny pouze podmínky za nichž může odvolací soud odvolání zamítnout nebo odmítnout postupem podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., tj. z tzv. formálních důvodů, aniž z podnětu odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně meritorně přezkoumá. To se však v dané věci nestalo, protože odvolání obviněného bylo po provedeném veřejném zasedání zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné až poté, co odvolací soud napadený rozsudek meritorně přezkoumal v rozsahu podle §254 tr. ř. Nebyl-li naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemůže být pak ve věci dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě a je proto zřejmé, že námitky obviněného uvedené v dovolání žádný z uplatněných dovolacích důvodů nenaplňují. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. když zjistil, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš