ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.508.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 508/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2004 o dovolání obviněných D. H. a M. P., proti rozsudku Vrchního soudu Olomouci ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 3 To 164/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 13/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 45 T 13/2001, byli obvinění D. H. a M. P. uznáni vinnými jednak trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák.
Těchto trestných činů se podle zjištění krajského soudu dopustili spolu s dalšími deseti obviněnými tím, že ačkoli znali účinek heroinu (3,6 - diacetylmorfinu), který je uveden jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Úmluvy o omamných látkách, v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů v úplném znění účinném od 1. 1. 1999, na lidský organismus, přesto nejméně od června roku 2000 do 3. 10. 2000 ve svém trvalém bydlišti, ale i na dalších místech v O., H. a F.-M. nakupovali od sebe navzájem, ale i od dalších blíže nezjištěných osob, heroin pro vlastní potřebu, a tento nabízeli, prodávali, prodej zprostředkovávali a zdarma poskytovali i dalším blíže nezjištěným osobám a to za částku 800 až 1.200,- Kč za 1 gram drogy.
Obviněnému D. H. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému M. P. byl uložen úhrnný trest v trvání tří a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest propadnutí mobilního telefonu zn. Nokia 5110.
Obviněný M. P. byl rozsudkem současně podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba obvinění a v jejich neprospěch i krajský státní zástupce v Ostravě. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 3 To 164/2002, odvolání obou obviněných i krajského státního zástupce zamítl jako nedůvodná podle §256 tr. ř.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný M. P. v dovolání zpracovaném jeho obhájcem JUDr. M. H. uvedl, že je podává z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí vrchního soudu podle jeho názoru spočívá v nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Oběma soudů vytýkal, že jej měly zkrátit na jeho právech, neboť rozhodovaly na základě důkazů, jejichž použitelnost považuje dovolatel za spornou. Podle jeho názoru ze záznamu o telefonních rozhovorech s P. P., V. Č. a D. H. lze dovozovat jen to, že spolu byli v kontaktu, ale nikoli že by důvodem jejich telefonátů byly obchody s heroinem, neboť o této omamné látce se v žádném z telefonátů nehovoří. Pokud by tedy záznam o odposlechu telefonátů byl vůbec jako důkaz použitelný, neplyne z něj podle názoru dovolatele nic, co by umožňovalo činit závěr o jeho vině. Odvolací soud se dle názoru obviněného dopustil navíc dalšího pochybení tím, že se nezabýval otázkou, zda po zásadní změně popisu skutku ve výroku rozsudku krajského soudu zůstala zachována totožnost skutku ve vztahu ke skutku, pro který mu bylo sděleno obvinění. Z těchto důvodů proto obviněný považuje výrok o vině i trestu za předčasný a odůvodnění rozhodnutí obou soudů hodnotí jako nepřezkoumatelné. Závěrem dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud ohledně něho rozsudek vrchního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný D. H. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. H. M. rovněž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu spočívá podle něj na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání cituje ust. §220 tr. ř. a dovozuje, že podkladem pro rozhodnutí může být jednak popis skutku v žalobním návrhu, jednak skutkový podklad zjištěný po provedeném dokazování, a to při zachování totožnosti skutku. Zjištěné jednání obviněného a jeho následek však musí porušovat či ohrožovat zájmy chráněné trestním zákonem. Podle dovolatele soudy pochybily tím, že nesprávně vyhodnotily, zda skutková zjištění vztahující se k jeho osobě naplňují nejen formální znaky trestného činu, ale zda vykazují i takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, aby tím byla naplněna materiální podmínka. Navíc jednočinný souběh trestných činů, kterými byl uznán vinným, byl podle mínění dovolatele v daném případě vyloučen v důsledku faktické konzumpce, což se mělo odrazit nejen ve výroku o trestu, ale mělo mít vliv i na rozhodnutí o trestu. Závěrem dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl, že se obžaloby v plném rozsahu zprošťuje.
Nejvyšší státní zástupkyně se v souladu s ust. §265h odst. 2 tr. ř. k oběma podaným dovoláním písemně vyjádřila.
Dovolání obviněného M. P. hodnotí tak, že své námitky opírá pouze o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů, ale nevytýká napadenému rozhodnutí žádnou konkrétní vadu spočívající v nesprávném právním posouzení zjištěných skutkových okolností. Nejvyšší státní zástupkyně považuje právní posouzení jednání obviněného, jakož i způsob, jakým bylo vyjádřeno ve výroku a odůvodnění rozhodnutí soudů, za správné. Za neopodstatněné považuje i námitky vztahující se k otázce zachování totožnosti skutku. Podle jejího názoru uplatněné námitky obviněného M. P. nenaplňují deklarovaný dovolací důvod. Proto navrhla, aby jeho dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněného D. H., zaujala Nejvyšší státní zástupkyně stejné stanovisko k jeho námitkám vztahujícím se k totožnosti skutku. V tomto směru podle ní napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou. Naproti tomu považuje za opodstatněnou námitku dovolatele poukazující na vyloučení souběhu trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestného činu šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. Podle jejího názoru proto vrchní soud pochybil, pokud k odvolání obviněného tuto vadu rozsudku krajského soudu nenapravil. Z tohoto důvodu navrhovala, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudky obou soudů ohledně obviněného D. H. a podle §265k odst. 1 tr. ř. věty třetí tr. ř. i ohledně ostatních obviněných, jichž se předmětný výrok o vině dotýká, aby dále zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím skutek, jak byl zjištěn soudem, takže v rámci tohoto důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
K dovolání obviněného M. P.
Námitky uplatněné v dovolání obviněného M. P. svým obsahem deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňovaly. Obviněný polemizoval s tím, z kterých důkazů vyšly soudy při formování svých skutkových závěrů a s tím, jak tyto důkazy hodnotily. Takové námitky však směřují proti skutkovým zjištěním soudu, neboť obviněný se domáhal jejich přehodnocení a teprve na jeho podkladě i změny právního posouzení skutku. K těmto námitkám Nejvyšší soud při rozhodování nemohl přihlížet, neboť nenaplňovaly deklarovaný, ani jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Stejně tak námitka obviněného M. P., že se soud nezabýval jeho výhradou, že nebyla dodržena totožnost skutku ve vztahu k obvinění, které mu bylo sděleno, nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jejím prostřednictvím totiž obviněný namítal nikoli nesprávné hmotně právní posouzení skutku, nýbrž porušení procesních ustanovení, a sice §176 odst. 2 tr. ř. (obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stání), resp. §220 odst. 1 tr. ř. (soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu).
Dovolání obviněného M. P. bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolání obviněného D. H.
Obviněný dílem uplatnil shodné námitky jako obviněný M. P., neboť vytýkal oběma soudům nesprávné vyhodnocení provedených důkazů a porušení ust. §220 odst. 1 tr. ř. o totožnosti skutku. V tomto ohledu dospěl dovolací soud ke stejným závěrům jako v případě obviněného M. P., tj. že jde o námitky, které svým obsahem nenaplňují deklarovaný dovolací důvod, přičemž v podrobnostech lze odkázat na argumentaci uvedenou ve vztahu k dovolání obviněného M. P.
Další námitky obviněného D. H. deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňovaly a Nejvyšší soud se jimi proto věcně zabýval. Jde jednak o námitku, že jednání obviněného popsané ve výroku rozsudku nenaplňuje formální i materiální znaky příslušné skutkové podstaty a že z důvodu tzv. faktické konzumpce nemělo být jeho jednání posouzeno též jako trestný čin šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák.
Tyto námitky spolu úzce souvisí, takže o nich lze pojednat společně. Podle závěru krajského soudu naplnil obviněný D. H. znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolení výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. tím, že neoprávněně nabízel, zprostředkoval a prodal jinému omamnou látku, a znaky skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. naplnil tím, že podporoval jiného ve zneužívání jiné návykové látky než alkoholu.
Nejvyšší soud sdílí závěr o naplnění znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Tento závěr koresponduje se skutkovým zjištěním obsaženým ve výroku rozsudku krajského soudu, podle něhož obviněný v období od června roku 2000 do 3. 10. 2000 spolu s dalšími obviněnými nabízel, prodával a zprostředkoval prodej heroinu jednak ve svém trvalém bydlišti, jednak na dalších místech v O., H. a ve F.-M., a rovněž tito obvinění nakupovali heroin od sebe navzájem a zdarma poskytovali i dalším nezjištěným osobám.
Naplnění materiálního znaku předpokládá, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je vyšší než nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.). Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je přitom v souladu s ust. §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Ze zjištění obsažených ve výroku rozsudku krajského soudu, ale i z jeho odůvodnění jednoznačně vyplývá, že stupeň společenské nebezpečnosti tohoto trestného činu, jimž byl obviněný D. H. uznán vinným, byl vysoký. To lze dovodit již ze skutečnosti, že obviněný distribuoval heroin, tedy drogu, která je řazena mezi tzv. tvrdé drogy s vysokou mírou způsobilosti vyvolat návyk a nejzávažnějšími účinky pro zdraví jeho potenciálních uživatelů. I když množství heroinu, které obviněný distribuoval, nebylo jednoznačně kvantifikováno, šlo prokazatelně o distribuci drogy většímu počtu osob, prováděnou opakovaně po dobu nejméně čtyř měsíců, ukončenou až zásahem policie. Obviněný jako konzument heroinu si přitom musel být sám dobře vědom důsledků jeho zneužívání pro zdraví osob, kterým heroin distribuoval, jakož i vysokého rizika vytvoření návyku na jeho užívání. Námitku absence formálních a materiálních znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst.1 tr. zák. proto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou.
Naproti tomu důvodnou shledal námitku proti posouzení zjištěného skutku též jako trestného činu šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák., byť z jiného důvodu, než který uplatnil dovolatel.
Tzv. faktická konzumpce, která vylučuje jednočinný souběh trestných činů, není definována přímo v trestním zákoně. Jde o pojem trestněprávní nauky, který má ale praktický důsledek pro aplikaci zákona a je proto definován v judikatuře (viz např. č. 42/1979-I, č. 10/1987-II Sb. rozh. tr.). Faktická konzumpce je naplněna tehdy, pokud jeden trestný čin je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem nebo vedlejším, málo významným produktem základního trestného činu. Předpoklady faktické konzumpce jsou tak vytvořeny faktickým průběhem činu a nelze je dovozovat z poměrů skutkových podstat sbíhajících se trestných činů nebo jejich trestních sankcí.
O tzv. faktické konzumpci však lze uvažovat jen v případě, že jednočinný souběh trestných činů je vůbec možný. V projednávaném případě byl jednočinný souběh zmíněných trestných činů vyloučen z důvodů tzv. subsidiarity. Dva trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným, jsou totiž v poměru subsidiarity, neboť obě ustanovení jsou určena k ochraně týchž společenských vztahů, přičemž účelem ust. §188a odst. 1 tr. zák. jako ustanovení subsidiárního je pouze doplnit ochranu těchto vztahů, kterou primárně poskytuje ust. §187 odst. 1 tr. zák., proti méně nebezpečným útokům téhož druhu. V posuzovaném případě bylo podporování jiného ve zneužívání jiné návykové látky jako naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. spatřováno v prodeji, opatření jinému a zprostředkování psychotropní látky, tedy v jednání, které bylo zcela obsaženo ve znacích skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. V opačném případě by prakticky každé jednání naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. muselo bez dalšího současně naplňovat i znaky skutkové podstaty trestného činu podle §188a odst. 1 tr. zák. To zjevně nebylo úmyslem zákonodárce při zařazení novelizovaného ust. §188a odst. 1 tr. zák., neboť z důvodové zprávy k novele je patrno, že toto ustanovení má směřovat především proti popularizaci užívání drog. Nejvyšší soud proto uzavřel, že správně měl být zjištěný skutek posouzen toliko jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud se na podkladě tohoto závěru zabýval v souladu s ust. §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, resp. zda jde o otázku po právní stránce zásadního významu, neboť jen při splnění alespoň jedné z těchto podmínek by dovolání muselo být projednáno.
K závěru o zásadním ovlivnění postavení obviněného by bylo možno dospět, jestliže by rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí po něm následující, podstatně změnilo situaci obviněného v jeho prospěch, avšak o takovou situaci zcela zřejmě nešlo. Obviněnému byl uložen úhrnný trest podle §35 odst. 1 tr. zák. v trvání tří a půl roku odnětí svobody a trest propadnutí mobilního telefonu v rámci výrazně přísnější trestní sazby trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., na který zákon stanoví trest odnětí svobody na jeden rok až pět let. Z odůvodnění rozsudku zřetelně plyne, že krajský soud právnímu posouzení podle §188a odst. 1 tr. zák. v porovnání s dominantní kvalifikací jednání obviněného podle §187 odst. 1 tr. zák. nepřikládal větší význam při úvahách o výši uloženého trestu. Jinými slovy lze spolehlivě uzavřít, že při případném novém ukládání trestu obviněnému jen za trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. by zcela zřejmě nebyly dány důvody pro jeho podstatnější zmírnění.
Právní názor o vyloučení jednočinného souběhu trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. z důvodu subsidiarity byl již Nejvyšším soudem opakovaně vysloven, takže nejde o otázku zásadního právního významu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného D. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, není po stránce právní zásadního významu.
V souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovoláních obou obviněných v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr