ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.529.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 529/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. května 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. R., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 633/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 162/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 4 T 162/2000, byl obviněný P. R. uznán vinným trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1, 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §231 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 633/2000, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, které bylo předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dne 10. 5. 2004. V odůvodnění dovolání pouze stručně uvedl, že nesprávnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť ve skutečnosti, že se poškozená bála odemknout dveře domu a odejít, nelze spatřovat „bránění v užívání její osobní svobody odsouzeným“ ve smyslu §231 odst. 1 tr. zák. Žádně jiné způsoby „bránění“ ze strany odsouzeného než uzamčené dveře a strach z odsouzeného, ani samotná poškozená nikdy neuvedla. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení v celém rozsahu zrušeno.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že znak bránění v užívání osobní svobody byl dostatečným způsobem vyjádřen v části skutku, kde je uvedeno, že poškozené bránil hlídáním a uzamykáním dveří dům opustit. Způsob odůvodnění dovolání uplatněný dovolací důvod ale nenaplňuje a hmotně právní námitka je tak uplatněna jen formálně, protože použitý důvod dovolání není určen k nápravě vad ve skutkových zjištěních. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že jeho prostřednictvím lze namítat, že daný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný, nebo dané jednání není vůbec trestným činem, protože nenaplňuje všechny znaky dané skutkové podstaty. Námitky proti právnímu posouzení musí tedy vycházet ze znění skutku tak, jak byl soudem zjištěn a nemůžou být založeny na jiných skutkových závěrech. Pak totiž dovolání nezpochybňuje právní posouzení skutku, ale skutek, resp. skutková zjištění samotná, která byla ale pouze podkladem právního posouzení, jsou pro dovolací soud závazná a v dovolacím řízení nezpochybnitelná. Takovéto námitky zpochybňující právní posouzení skutku na jeho jiném průběhu uplatnil v dovolání také obviněný když tvrdí, že ve skutečnosti, že se poškozená bála odemknout dveře domu a odejít, nelze spatřovat bránění v užívání osobní svobody. Podle tvrzení obviněného tedy mohla poškozená kdykoliv odejít, kdyby se nebála odemknout dveře domu. Z tohoto svého skutkového tvrzení dovozuje pak nenaplnění znaku bránění v užívání osobní svobody ve smyslu §231 odst. 1 tr. zák. Obviněný tak v podstatě popírá, že poškozené bránil dům opustit nejen uzamykáním jeho dveří, ale také hlídáním, jak je to uvedeno ve skutkové větě rozsudku soudu I. stupně. Situace vzhledem k hlídání obviněného ale nebyla taková, že si poškozená kdykoliv mohla dům odemknout a volně odejít, jak se v podstatě snaží tvrdit obviněný. Takovéto tvrzení je v rozporu i s jeho vlastní výpovědí, kdy ve shodě s poškozenou uvedl, že na rozkaz R. B. měla být a také byla hlídána a po svém útěku byla také dostižena a přinucena k návratu (str. 3 usnesení odvolacího soudu).
Ač tedy obviněný formálně uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho skutkové námitky tento důvod nenaplňují a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš