ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.530.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 530/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2004 o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 11 To 514/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 49/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 2 T 49/2003, byl obviněný R. S. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák.
Těchto trestných činů se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že dne 22. 12. 2002 kolem 04:00 hodin v L. n. S. při jízdě po silnici č. II/130 na mostě přes S. jako řidič nákladního automobilu Mitsubishi RZ ABA 78-.. v rozporu s ust. §4 písm. a), b), §5 odst. 2 písm. b) a §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích nepřizpůsobil svoje chování a rychlost jízdy okolnostem, vlastnostem vozidla, povětrnostním podmínkám a svým schopnostem, zejména skutečnosti, že před jízdou pil alkoholické nápoje, a měl v době jízdy nejméně 1,58 g/kg alkoholu v krvi, na namrzlé vozovce řízení nezvládl a ve smyku vjel na chodník, kde automobil narazil do J. H., která utrpěla otevřenou zlomeninu kyčelní kosti, zlomeninu pánve s porušením kruhu pánve, vykloubení křížokyčelního kloubu, zlomeniny obou ramen, stydké kosti vlevo, zlomeninu trnových výběžků a příčných výběžků obratlů a tržné rány s následnou vážnou poruchou zdraví dosud trvající, přičemž nemožnost chůze u ní trvala po dobu jednoho měsíce, chůze pomocí berlí do 27. 2. 2003, a nejsou vyloučeny ani trvalé následky; dále narazil do L. M., která utrpěla zhmoždění levého boku s následnou pracovní neschopností do 15. 1. 2003.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků, a trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků. Kromě toho bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
Odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 11 To 514/2003, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. H. dovolání, a to proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť podle obviněného bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, a dále z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle dovolatele spočívá rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku .
V úvodu odůvodnění dovolání obviněný namítal, že podle jeho názoru odvolací soud nepostupoval v souladu s trestním řádem, neboť nehodnotil všechny důkazy a pominul některá skutková zjištění. V tomto směru krajskému soudu vytýkal, že vycházel z výpovědi svědka L. T., ač šlo o osobu, která byla sama podezřelá ze zavinění dopravní nehody, takže jeho výpověď podle názoru obviněného nelze považovat za věrohodnou. Nesprávnost postupu krajského soudu spatřuje i v tom, že pominul či zlehčoval význam důkazů, které podle mínění obviněného svědčily v jeho prospěch, konkrétně výpověď svědka L. A., výpověď samotného obviněného, jakož i zprávu SMS zaslanou svědkem L. T. Důkazní situace podle názoru obviněného nebyla zdaleka jednoznačná, neboť proti sobě stály výpovědi dvou přímých účastníků nehody, kteří se navzájem označovali za pachatele. Soud uvěřil jednomu z nich, aniž by měl podle přesvědčení obviněného pro takový závěr dostatečnou oporu v provedených důkazech. Obviněný má za to, že sice byla prokázána jeho účast na nehodě, avšak pouze v postavení spolucestujícího, nikoli řidiče. Podle obviněného proto nemohl naplnit skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Závěrem dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby o věci znovu jednal a rozhodl, případně aby jej Nejvyšší soud sám podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru obviněný v dovolání polemizuje pouze se skutkovými zjištěními soudu a teprve až následně z údajných skutkových nedostatků dovozuje nesprávné právní posouzení skutku. Tím však podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný materiálně nenaplnil deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak podle ní vyplývá, že dovolatel uplatňuje jako dovolací důvod první alternativu uvedenou ve zmíněném ustanovení, přestože je zřejmé, že připojené argumenty tomuto důvodu neodpovídají, neboť obviněnému přístup k druhé instanci zamezen nebyl, a fakt, že jeho odvolání bylo zamítnuto, uplatněný dovolací důvod nenaplňuje. Protože v předcházejícím řízení nebyl dán žádný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., nemůže být podle nejvyšší státní zástupkyně naplněna ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto v závěru svého vyjádření navrhovala, aby dovolání obviněného R. S. bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil konkrétní námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky se omezovaly pouze na výhrady vůči způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů. Domáhal se jejich přehodnocení, které by vedlo ke změně skutkových závěrů, a teprve v návaznosti na to i k jinému pro něj příznivějšímu právnímu posouzení. Námitky uplatněné obviněným tedy nenaplňovaly deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný z přípustných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., zmíněné ustanovení obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Obviněný v dovolání odkázal na prvou z nich, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato alternativa však na případ obviněného zjevně nedopadá. Je totiž naplněna tehdy, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut nebo odmítnut z tzv. formálních (procesních) důvodů, tj. bez věcného přezkoumání rozsudku. Tak tomu je v případě, že odvolání bylo zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jej výslovně vzdala, nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím vzala zpět. Dále jde o případ, kdy bylo odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř. Jinými slovy tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl rozsudek přezkoumat po věcné stránce, avšak namísto toho bez věcného přezkoumání rozsudku odmítl nebo zamítl odvolání z formálních (procesních) důvodů, a pokud takto rozhodl chybně, odňal tím obviněnému právo na přístup k druhé instanci. V posuzovaném případě sice krajský soud odvolání obviněného zamítl, avšak podle §256 tr. ř. poté, co rozsudek věcně přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto konstatoval, že i v případě tohoto dovolacího důvodu opřel obviněný dovolání o námitky, které obsahově deklarovaný dovolací důvod nenaplňovaly.
IV.
Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného R. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr