ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.570.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 570/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2004 o dovolání obviněného Ing. D. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 10 To 403/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 20/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. D. N. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 7. 2003, sp. zn. 6 T 20/2003, byli obvinění Ing. D. N. a V. D. uznáni vinnými pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1, §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Toho se podle zjištění okresního soudu dopustili tím, že dne 23. 12. 1996 a 24. 1. 1997 v H. K. jako majitelé a jednatelé společnosti H. k., s. r. o., H. K., na F. ú. v H. K. podali za tuto společnost daňová přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) za období listopad a prosinec 1996, v nichž neoprávněně uplatnili nadměrný odpočet DPH na vývoz textilu na Ukrajinu pro firmu F. V. od společnosti S., s. r. o., P. ve výši 792.000,- Kč, a dále na vývoz vánočních ozdob na Ukrajinu pro firmu F. V. od společnosti L. K. ve výši 918.601,60 Kč, s úmyslem poškodit stát o částku 1.710.602,- Kč, přičemž věděli, že obě transakce jsou fiktivní, avšak F. ú. v H. K. zjistil, že uvedené obchody uskutečněny nebyly, a proto nadměrný odpočet DPH neuznal.
Obviněnému Ing. D. N. byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků .
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 10 To 403/2003, zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný Ing. D. N. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. Š. dovolání.
Dovolání podal proti zamítavému výroku tohoto usnesení z důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru obviněného okresní soud pochybil, když jeho jednání podřadil pod skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., neboť správně je měl kvalifikovat podle §148 odst. 2 tr. zák. Poukazuje přitom na to, že odst. 2 citovaného ustanovení postihuje vylákání výhody na některé z povinných plateb uvedených v §148 odst. 1 tr. zák., zatímco odst. 1 postihuje jejich zkrácení. Ustanovení §148 odst. 2 tr. zák. v uvedené podobě však bylo do trestního zákona zařazeno až zákonem č. 253/1997 Sb. s účinností od 1. 1. 1998, takže podle názoru dovolatele v době, kdy se měl skutku dopustit, tj. v prosinci 1996 a lednu 1997, nebylo takové jednání trestné. Dovolatel vyzdvihl, že obdobné námitky uplatnil již v průběhu odvolacího řízení, avšak Krajský soud v Hradci Králové se ztotožnil s právními úvahami okresního soudu, aniž by k jeho námitkám zaujal konkrétní stanovisko.
Okresní soud podle mínění obviněného sice postupoval správně, pokud s přihlédnutím k ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. dovodil, že skutek je namístě posoudit nikoli dle zákona účinného v době jeho spáchání, nýbrž dle zákona pozdějšího, avšak nepostupoval v tomto směru důsledně. Jinak by totiž podle obviněného musel dospět k závěru, že nejpříznivější je pro něj právní kvalifikace podle §148 odst. 2 tr. zák., a k tomu by také muselo být zaměřeno dokazování.
Podle názoru obviněného je znak skutkové podstaty podle §148 odst. 2 tr. zák. „vyláká výhodu“ možno naplnit jen podáním daňového přiznání, v němž je nadměrný odpočet DPH uplatněn. Obviněný zdůraznil, že daňová přiznání nepodepsal. Jednání, které podání daňového přiznání předcházelo, nemuselo pak podle jeho přesvědčení nutně vést k vylákání výhody. Svou argumentaci proto uzavírá tak, že podle jeho názoru skutek, kterého se dopustil, nelze postihnout podle žádného ustanovení trestního zákona. Navrhoval proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a sám rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data rozhodnutí Nejvyššího soudu podle ust. §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím skutek, jak byl zjištěn soudem, takže v rámci tohoto důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný uplatnil zčásti námitky, které měly charakter námitek skutkových. Mimo jiné totiž namítal, že nepodepsal daňová přiznání, kterými byly nadměrné odpočty DPH uplatněny, takže nelze dovozovat, že by jeho jednání směřovalo k vylákání daňové výhody. Dovolatel však pomíjí skutková zjištění okresního soudu obsažená jednak ve výroku rozsudku, jednak blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Okresní soud sice zjistil, že daňová přiznání skutečně podepsal toliko spoluobviněný V. D., avšak současně uzavřel, že šlo o společné jednání obou obviněných, kteří byli jedinými majiteli a jednateli společnosti H. k., s. r. o. Okresní soud konstatoval, že oba obvinění věděli, že jde v obou případech o fingované obchody a že tudíž uplatňují nárok na nadměrný odpočet DPH neoprávněně. Z výroku rozsudku a jeho odůvodnění je zcela zřejmé, že podání daňových přiznání obviněným V. D. nebylo jeho samostatnou iniciativou, nýbrž završením společného jednání, na jehož realizaci obviněný Ing. D. N. od počátku vědomě a zcela rovnocenně participoval. S těmito závěry okresního soudu se krajský soud v plném rozsahu ztotožnil.
K těmto námitkám dovolatele proto Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť svým obsahem nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naproti tomu námitky obviněného, že skutek, kterým byl uznán vinným, nebyl v době jeho spáchání trestným činem, již deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňovaly a Nejvyšší soud se jimi proto věcně zabýval.
Při právním posouzení zjištěného skutku bylo nutno mít na zřeteli, že od doby jeho spáchání v prosinci 1996, resp. lednu 1997 došlo několikrát ke změně odpovídající právní úpravy. Podle ustanovení §16 odst. 1 tr. zák se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl spáchán, podle pozdějšího zákona jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že východiskem pro úvahy o možném právním posouzení jednání obviněného byla skutková zjištění Okresního soudu v Hradci Králové.
Podle §148 odst. 1 tr. zák. účinného v době spáchání činu se trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky dopustil ten, kdo ve větším rozsahu zkrátil daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou dávku. Podle §148 odst. 2 písm. c) tr. zák. se posuzovalo jednání pachatele, který způsobil činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu, a podle §148 odst. 3 tr. zák. se posuzovalo jednání pachatele, který činem uvedeným v odstavci 1 způsobil škodu velkého rozsahu.
Značnou škodu se přitom podle §89 odst. 14 tr. zák. ve znění účinném v letech 1996 a 1997 rozuměla částka dosahující nejméně stonásobku nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády, tedy částku nejméně 200.000,- Kč, škodou velkého rozsahu nejméně pětisetnásobek takové mzdy, tedy částka nejméně 1.000.000,- Kč. Z toho plyne, že podle tehdy platného znění trestního zákona způsobil obviněný škodu velkého rozsahu.
Nejvyšší soud však považuje za nutné zdůraznit, že případy obdobné posuzovanému skutku nebyly podle tehdy platné právní úpravy posuzovány jako trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák., nýbrž jako trestné činy podvodu podle §250 tr. zák. Tento právní názor vycházel z rozhodnutí publikovaného pod č. 45/1997 Sb. rozh. tr. Podle něj jestliže pachateli zákonná daňová povinnost fakticky vůbec nevznikla, neboť k podnikatelské činnosti spojené s přiznáním daně vůbec nedošlo, neboť byla fingována za účelem uplatnění nadměrného odpočtu DPH, nemohlo se jednat o zkrácení daně ve smyslu ust. §148 odst. 1 tr. zák., ale o jednání naplňující znaky skutkové podstaty trestného čin podvodu podle §250 tr. zák. Naopak pokud by podnikatelskou činností obviněného skutečně vznikla zákonná povinnost přiznat daň, avšak obviněný by nepravdivými údaji dosáhl toho, že by mu byla vyplacena částka za nadměrný odpočet DPH například předstíráním, že nakoupil větší množství zboží, než tomu bylo ve skutečnosti, naplňovalo by takové jednání znaky skutkové podstaty podle §148 tr. zák. Podle tehdy platné úpravy by proto zjištěný skutek bylo namístě posoudit jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. s trestní sazbou na pět až dvanáct roků odnětí svobody.
Zákonem č. 253/1997 Sb. však bylo ustanovení §148 tr. zák. novelizováno.
Podle takto novelizovaného ustanovení §148 odst. 1 tr. zák. se trestného činu nově nazvaného zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociálním zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou jim podobnou povinnou platbu, a bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.
Podle novelizovaného ustanovení §148 odst. 2 tr. zák. bude stejně potrestán ten, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1.
Podle §148 odst. 3 písm. c) tr. zák. v novelizovaném znění bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let pachatel, který činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 způsobí značnou škodu.
Podle §148 odst. 4 tr. zák. odnětím na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.
V této souvislosti je třeba zmínit příslušnou pasáž důvodové zprávy k zákonu č. 253/1997 Sb., která uvádí, že účelem nově koncipovaného ustanovení §148 odst. 2 tr. zák. je postihnout případy, kdy pachatel nezkracuje plnění vůči státu, ale naopak od státu daňovou výhodu v podobě peněžní výplaty uvedením nepravdivých tvrzení vyžaduje, a odstranit tak pochybnosti, zda taková jednání posuzovat podle §148 nebo podle §250 tr. zák. Z ničeho tedy nevyplývá, že do účinnosti zákona č. 253/1997 Sb. bylo vylákání neoprávněného nadměrného odpočtu DPH beztrestné, jak to tvrdil obviněný ve svém dovolání. V tomto ohledu tedy Nejvyšší soud shledal jeho námitky zjevně neopodstatněné.
Při právním posouzení skutku bylo nutno respektovat také to, že i zákonné vymezení jednotlivých kategorií škod doznalo v době od spáchání skutku do rozhodnutí soudu změn. Novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. bylo s účinností od 1. 1. 2002 do trestního zákona zařazeno nové ust. §89 odst. 11 tr. zák. Podle něho se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.
Z toho tedy plyne, že v době spáchání skutku by jednání obviněného Ing. D. N. bylo posouzeno jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 4 tr. zák. Trestní zákon na tento trestný čin tehdy stanovil trestní sazbu na pět až dvanáct let odnětí svobody.
Po novele provedené zákonem č. 263/1997 Sb. se vztahovalo na jednání obviněného ustanovení §148 odst. 4 tr. zák., které mělo stejnou trestní sazbu jako ustanovení §250 odst. 4 tr. zák., takže při respektování ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. mělo přednost právní posouzení činu podle zákona účinného v době jeho spáchání.
Po další novele trestního zákona provedené zákonem č. 265/2001 Sb. vzhledem k posunu hranic jednotlivých kategorií škod však bylo namístě skutek posoudit podle mírnějšího ustanovení §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. s trestní sazbou na jeden až osm let. Toto právní posouzení bylo pro obviněného ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák. příznivější než posouzení podle předchozích právních úprav.
Okresní soud v Hradci Králové posoudil jednání obviněného podle §8 odst. 1, §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., aniž by blíže v odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč tuto právní kvalifikaci upřednostnil před ustanovením §8 odst. 1, §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. Toto pochybení pak nenapravil ani Krajský soud v Hradci Králové, přestože obviněný v odvolání právě tuto skutečnost namítal. Krajský soud se těmito odvolacími námitkami v odůvodnění rozhodnutí blíže nezabýval a jen obecně uvedl, že právní posouzení skutku okresním soudem považuje za správné.
Z výroku rozsudku ani jeho odůvodnění nelze dovodit, že by jednání obviněného bezprostředně směřovalo ke zkrácení DPH, naopak skutek, tak jak byl soudy zjištěn, zahrnoval jednání obviněného, které evidentně bezprostředně směřovalo k vylákání výhody prostřednictvím neoprávněného uplatnění nadměrného odpočtu DPH. Proto Nejvyšší soud uzavřel, že správně měl být zjištěný skutek posouzen jako pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1, §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. Takový závěr lze spolehlivě učinit na podkladě dosud provedeného dokazování, které není třeba nijak doplňovat, jak se toho domáhal dovolatel.
Nejvyšší soud se zabýval v souladu s ust. §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. tím, zda zjištěná vada v právním posouzení skutku mohla zásadně ovlivnit postavení obviněného, resp. zda jde o otázku po právní stránce zásadního významu, neboť jen při splnění alespoň jedné z těchto podmínek by dovolání muselo být projednáno.
K závěru o zásadním ovlivnění postavení obviněného by bylo možno dospět, jestliže by rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí po něm následující, podstatně změnilo situaci obviněného v jeho prospěch. O takovou situaci zcela zřejmě nejde. Obviněnému byl uložen trest podle trestní sazby §148 odst. 3 tr. zák., přičemž v případě posouzení skutku podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. by byl ukládán dle shodné trestní sazby. Kritéria rozhodná pro uložení trestu ve smyslu ust. §31 odst. 1 a §23 odst. 1 tr. zák. by byla rovněž naplněna ve shodné míře. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že při novém ukládání trestu obviněnému za trestný čin podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. by zcela zřejmě nebyly dány důvod pro jakékoli jeho zmírnění.
Právní názor, že jednání spočívající ve vylákání nadměrného odpočtu DPH prostřednictvím fingované podnikatelské činnosti je namístě posuzovat podle §148 odst. 2 tr. zák., nikoli podle §148 odst. 1 tr. zák., byl již Nejvyšším soudem opakovaně vysloven, takže v tomto případě nejde o otázku zásadního právního významu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. D. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, není po stránce právní zásadního významu. V souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr