ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.615.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 615/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 6. 2004 o dovoláních obviněných B. Z. a A. W., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 8 To 410/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 43/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných B. Z. a A. W. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění B. Z. a A. W. podali prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 8 To 410/2003, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2003, sp. zn. 44 T 43/2003. Oba obvinění dovoláním napadli všechny výroky rozsudku Městského soudu v Praze, které se každého z nich týkaly. Oba obvinění podali dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. a shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že obvinění podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedený v §265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodnutí, která záleží v podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení ve smyslu hmotně právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání je proto možné namítat, že skutek zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně, že dokazování bylo provedeno neúplně apod. Jinak řečeno, v dovolání lze namítat jen p r á v n í vady, pokud jde o kvalifikaci skutku zjištěného soudem, avšak nelze namítat s k u t k o v é vady.
V posuzovaném případě obvinění neuplatnili žádné námitky v tom smyslu, že by právní posouzení skutkového stavu zjištěného soudy bylo nesprávné, ale své výhrady v celém rozsahu zaměřili proti správnosti skutkových zjištění, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu, že soudy neprovedly důkazy podle návrhů obviněných. Své podrobné a obsáhlé námitky obvinění završili tím že soudům vytkli porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Lze jen poznamenat, že to jsou p r o c e s n í ustanovení, která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, zatímco dovolacím důvodem je nesprávná aplikace h m o t n ě právních ustanovení.
Obvinění byli uznáni vinnými trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Takto byl posouzen skutek spočívající v podstatě v tom, že obvinění jako policisté Policie České republiky při výkonu služby policejní autohlídky kontrolovali řidiče K. M., požadovali po něm zaplacení blokové pokuty v blíže neurčené výši, s ohledem na to, že u sebe neměl peníze, ho odvezli k bankomatu a nechali ho vybrat částku 4.000,- Kč s tím, že K. M. jim tuto částku předal, aniž od nich obdržel pokutové bloky.
V dovoláních obvinění nijak nezpochybnili právní posouzení takto zjištěného skutkového stavu. Výrok o vině se snažili zvrátit tvrzením, že oni nebyli pachateli tohoto skutku, že v osobě pachatelů došlo k záměně apod., a v podrobnostech poukazovali na to, v čem spatřují nesprávnost hodnocení provedených důkazů, neúplnost provedeného dokazování atd. Podstatou dovolání obviněných byla polemika se s k u t k o v ý m zjištěním soudů, že oni byli pachateli, kteří od poškozeného přijali peníze, aniž mu dali pokutové bloky. Tímto pojetím dovolání se obvinění ocitli mimo rámec dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jejich námitky proti výroku o vině obsahově nekorespondují s tímto dovolacím důvodem.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byli obvinění uznáni vinnými, byl každému z nich uložen podle §158 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, podle §53 odst. 1 tr. zák., §54 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na jeden měsíc a podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v policejních složkách na tři léta.
Obvinění v dovoláních nenamítali, že by jim byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou trestní sazbu, ale to, že trest zákazu činnosti je nadbytečný. Odkazovali přitom na skutečnost, že osoba, která není bezúhonná, nemůže v policejních složkách působit bez ohledu na to, zda jí byl či nebyl uložen zákaz činnosti.
Dovolacím důvodem ovšem je pouze n e p ř í p u s t n o s t uloženého druhu trestu, nikoli jeho n a d b y t e č n o s t . Námitky proti výroku o trestu zákazu činnosti tedy obsahově neodpovídají zákonnému dovolacímu důvodu.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Rozsudkem Městského soudu v Praze bylo rozhodnuto tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušuje u obou obviněných ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto o uložení trestů oběma obviněným.
Obvinění v dovoláních namítali, že výrok o zrušení rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje to, na základě kterého z podaných odvolání oprávněných osob ke zrušení došlo. Podle obviněných tak „některý výrok chybí“.
Stav, kdy „některý výrok chybí“, nastane v případě, že odvolací soud ve výrokové části svého rozhodnutí nevyčerpá vše, co z hlediska poměru rozsudku a odvolání tvoří předmět rozhodnutí. Takový stav v posuzované věci nenastal a obvinění to ve skutečnosti v dovoláních ani nenamítali. Jejich námitky se týkaly nikoli nějakého chybějícího výroku, ale výroku, který Městský soud v Praze jako soud odvolací učinil, a byly zaměřeny jen proti jeho formulaci.
Výrok o zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 u obou obviněných ve výroku o trestu, který byl učiněn podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., je součástí napadeného rozsudku a obvinění tomuto výroku vytýkali jen jeho formulaci, kterou označili za nedostatečnou. Tím ale není obsahově naplněn dovolací důvod spočívající v tom, že některý výrok chybí.
I když to obvinění nenamítali, považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že nejde ani o neúplnost výroku napadeného rozsudku Městského soudu v Praze. Z výroku je totiž jasné, který výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 byl zrušen, z jakého důvodu a v jakém rozsahu. Údaj, z podnětu odvolání které oprávněné osoby ke zrušení došlo, není nezbytnou součástí výroku. V posuzovaném případě je ze záhlaví napadeného rozsudku Městského soudu v Praze jasné, že ke zrušení části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 došlo z podnětu odvolání obou obviněných, to znamená, že výrok o trestu byl ohledně každého z obviněných zrušen z podnětu jeho odvolání.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obvinění v dovoláních neuvedli žádné námitky, které by tomuto dovolacímu důvodu odpovídaly. Citované ustanovení se ostatně na posuzovanou věc ani nevztahuje, protože napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze nebyla odvolání obviněných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 zamítnuta ani odmítnuta, ale z podnětu těchto odvolání byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zčásti zrušen a Městský soud v Praze poté znovu sám ve věci rozhodl.
Závěrem k dovoláním obviněných B. Z. a A. W.
Z toho, co bylo uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení, je zřejmé, že obvinění sice formálně deklarovali zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř., avšak uplatnili námitky, které obsahově žádný z těchto dovolacích důvodů nenaplňovaly.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jejich podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Jinak pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že vyhotovení a opisy rozsudku Městského soudu v Praze jsou opatřeny spisovou značkou 8 To 410/2002, ačkoli správně jde o spisovou značku 8 To 410/2003.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec