ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.635.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 635/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2004 o dovolání obviněného M. F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 4 To 511/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 3/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 3 T 3/2003, byl obviněný M. F. uznán vinným návodem k trestnému činu porušování domovní svobody podle §10 odst. 1 písm. b), §238 odst. 1, 2 tr. zák. a k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. b), §234 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle zjištění okresního soudu dopustil s dalšími dvěma obviněnými tím, že „si po předchozích pokynech a instrukcích obviněného M. F. dne 7. 5. 2003 v O., okres N. J., vypůjčili vůz zn. Škoda Fabia, se kterým odjeli do H. u O., kde po dohodě vystoupil před touto obcí obviněný M. F., zatímco obvinění L. S. a V. N. pokračovali až do této obce, během cesty si obviněný V. N. nasadil paruku, čepici s kšiltem a rukavice, v H. u O. zaparkovali před domem č. p. 66, vyšli do patra domu k bytu poškozených K. V. a M. M., zaklepali na dveře jejich bytu a po otevření dveří poškozeným K. V. tohoto natlačili do chodby bytu, násilím jej přinutili lehnout si na zem, kde jej spoutali kovovými pouty, současně rovněž za užití násilí spoutali i poškozenou M. M., oběma zalepili ústa lepící páskou, při tom jim hrozili maketou střelné zbraně, poté byt prohledali a odcizili finanční hotovost ve výši 25.900,- Kč a mobilní telefon v hodnotě 3.000,- Kč, následně z bytu utekli a s vozem odjeli směrem na J. n. O., přičemž po cestě vyzvedli obviněného M. F.“.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo rozhodnuto i o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Obviněný podal proti rozsudku odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 4 To 511/2003, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. L. dovolání, a to proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle obviněného rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu odůvodnění dovolání obviněný opakuje svou obhajobu, že se zjištěného skutku nedopustil. Podle jeho názoru soudy pochybily tím, že provedené důkazy nesprávně vyhodnotily, nicméně si je vědom, že tyto skutečnosti v rámci dovolání napadat nelze. V další části dovolání zdůrazňuje, že okresní soud na rozdíl od obžaloby neposoudil jeho jednání jako spolupachatelství, nýbrž jen jako návod podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. ke spáchání trestných činů porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Podle názoru dovolatele však mohlo být jeho jednání posouzeno nejvýše jako návod k trestnému činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., neboť ze strany pachatelů došlo při spáchání činu k excesu. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by věděl, že spoluobviněný V. N. je vybaven pouty, lepící páskou či maketou pistole. Obviněný v tomto směru poukazuje na výpověď spoluobviněného L. S., podle níž sice měl obviněného V. N. před činem instruovat, ale nehovořil při tom o použití násilí nebo hrozby násilím. Podle přesvědčení dovolatele není proto dáno jeho úmyslné zavinění ve vztahu k použití násilí, čemuž ale neodpovídá právní posouzení jeho jednání. Závěrem dovolání proto navrhoval, aby Nejvyšší soud rozhodnutí jak Krajského soudu v Ostravě, tak Okresního soudu v Novém Jičíně zrušil a okresnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru obviněný fakticky nerespektuje skutková zjištění učiněná okresním soudem. Přehlíží podle ní znění výroku rozsudku okresního soudu, kde se uvádí, že spoluobvinění L. S. a V. N. se skutku dopustili po jeho předchozích pokynech a instrukcích. Pokud se za této situace dovolatel domáhá, aby použití násilí spoluobviněnými bylo hodnoceno jako exces, jde podle nejvyšší státní zástupkyně o námitku mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, takže k ní nelze přihlížet. Námitka o absenci zavinění obviněného ve vztahu k těmto skutečnostem je podle jejího názoru stejné povahy. Proto navrhovala, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní námitky, které v dovolání uplatnil, tomuto důvodu svým obsahem neodpovídaly. Dovolatel je sice prezentoval jako výhrady vůči právnímu posouzení skutku, avšak fakticky oponoval skutkovým závěrům okresního soudu vyjádřeným ve výroku rozsudku i jeho odůvodnění. Obviněný namítal, že závěr soudu o tom, že měl obviněné L. S. a V. N. před spácháním činu instruovat, je nepodložený, resp. pokud se z některých důkazů naznačuje, že je měl instruovat, nelze z nich podle jeho přesvědčení vyvozovat, že by tyto instrukce obsahovaly pokyn k použití násilí a v jeho rámci počítaly s užitím pout, lepící pásky a makety pistole.
Podle skutkových závěrů okresního a krajského soudu, které Nejvyšší soud z titulu podaného dovolání nepřezkoumává, se jednání naplňujícího znaky trestných činů loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. dopustili jen spoluobvinění V. N. a L. S., avšak podle zjištění soudů se tak stalo po předchozích pokynech a instrukcích obviněného M. F. a v plném souladu s nimi. Z výroku rozsudku okresního soudu, ale ani z jeho odůvodnění neplyne nic, co by dovolovalo činit závěr, na němž buduje dovolatel své námitky, a sice že by se snad spoluobvinění V. N. a L. S. od jeho instrukcí nějak odchýlili, resp. že by o své vůli užili vůči poškozeným násilí, které v pokynech a instrukcích obviněného M. F. obsaženo nebylo.
Z toho je zřejmé, že námitky, které obviněný prezentuje jako námitky proti právnímu posouzení skutku, fakticky vycházejí z tvrzení, že skutek nebyl soudy správně zjištěn, neboť proběhl jinak, než jak jej zjistil okresní soud. Obviněný tedy nezpochybňuje správnost právního posouzení zjištěného skutku, nýbrž se domáhá přehodnocení skutkových zjištění, které by podle něj mělo až následně vést k jinému právnímu posouzení. Takové námitky zjevně nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný z přípustných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 15. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval: JUDr. Robert Fremr