ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.661.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 661/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2004 o dovolání obviněného V. T. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 6 To 508/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 80/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 2 T 80/2002, byl obviněný V. T. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Toho se podle zjištění obvodního soudu dopustil tím, že dne 29. 5. 2002 v P. – Z., v hypermarketu G. odcizil zboží o celkové hodnotě 32.847,10 Kč (v rozsudku je uveden podrobný výčet zboží) tak, že pokladnímu R. P. po domluvě předal jednorázovou úplatu ve výši 10.000,- Kč, ten odebrané zboží nenamarkoval, peníze uložil do pokladny a nechal obviněného se zbožím projet, načež za pokladnou byl obviněný zadržen pracovníky ostrahy a byla provedena kontrola pokladny, kde přebývalo 10.000,- Kč.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 6 To 508/2003, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. P. dovolání, a to proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a současně proti všem výrokům rozsudku obvodního soudu. Uvedl, že dovolání podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V úvodu odůvodnění dovolání konstatuje, že podle jeho názoru byl průvodním jevem celého řízení nedostatek důkazů. Obvodnímu soudu v této souvislosti vytýká, že poté, co Městský soud v Praze zrušil jeho původní rozsudek v této věci, kterým jej návrhu na potrestání zprostil, na základě stejných důkazů změnil svou argumentaci a uznal jej vinným. Podle dovolatele obvodní soud pominul důkazy, které zpochybňovaly závěr o jeho vině, a městský soud v této tendenci pokračoval, když jednostranné hodnocení důkazů obvodním soudem ještě prohloubil. Dovolatel především namítá, že nedošlo-li mezi ním a prodavačem hypermarketu jako spolupachateli k dohodě o spáchání trestného činu, nelze jej uznat vinným trestným činem krádeže. V další části dovolání obsáhle argumentuje ve prospěch svého tvrzení, že k takové dohodě nedošlo. Na podporu tohoto tvrzení opakuje svou obhajobu, že se s prodavačem navzájem neznali, obviněný neznal přesnou cenu zboží uloženého v nákupním košíku, neměl s sebou ani dostatek peněz na uhrazení nákupu, nicméně mohl se domnívat, že mu prodavač poskytl určitou slevu, a tuto nabídku na místě přijal. Fakt, že mu nákup nebyl markován a že na něj nedostal účet, podle jeho názoru k závěru o jeho vině nepostačuje. Podle jeho přesvědčení se oba soudy nedostatečně zabývaly zaviněním obviněného a negativní vliv měla i skutečnost, že je jedním z občanů Vietnamu, na které je nahlíženo s určitou předpojatostí. V závěru své výhrady shrnuje tak, že shromážděné důkazy neumožňovaly dle jeho přesvědčení jednoznačný závěr o jeho vině, takže měl být při respektování zásady „in dubio pro reo“ návrhu na potrestání zproštěn. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a sám obviněného zprostil návrhu na potrestání.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti vyzdvihuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní námitky, které v dovolání uplatnil, tomuto důvodu obsahově neodpovídaly. Veškeré námitky dovolání oponovaly závěru obvodního soudu, se kterým se ztotožnil městský soud, že mezi obviněným a pokladním hypermarketu došlo k dohodě o odcizení zboží shromážděného obviněným v nákupním vozíku. Její existence je zřejmá již z popisu skutku ve výroku rozsudku obvodního soudu. Ten v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně konstatuje (viz str. 6), že provedenými důkazy má za bezpečně prokázané, že mezi oběma muselo dojít k dohodě (domluvě) o odcizení zboží.
Městský soud pak v odůvodnění svého usnesení velice podrobně reagoval na odvolací námitky obviněného, v jejichž duchu se nesly i námitky dovolací, a připustil, že v krajním případě mohlo jít i o iniciativu pokladního, na níž však obviněný, vědom si nezákonnosti nabízené transakce, konkludentně přistoupil (viz str. 11 - 12 odůvodnění). Šlo tedy podle jeho závěru o konkludentní formu dohody o krádeži zboží.
Námitky obviněného uplatněné v dovolání byly založeny na tvrzení, že ke skutku došlo jinak, než jak jej zjistily obvodní i městský soud. Dovolatel opakuje svou obhajobu, podle níž byl v dobré víře, že za zboží řádně zaplatil, ačkoliv obvodní i městský soud dospěly jednoznačně k závěru opačnému. Šlo tedy o ryze skutkové námitky, s nimiž se obvodní a zejména městský soud podrobně vypořádaly. Tyto námitky tak směřovaly k přehodnocení skutkových zjištění, a teprve na jeho podkladě k jinému, pro obviněného příznivějšímu, právnímu posouzení. Svým obsahem však zjevně nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný z přípustných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. T. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 15. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr