ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.678.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 678/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 6. 2004 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 10 To 1/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 190/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 3. 2004, sp. zn. 10 To 1/2004, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 3 T 190/2003. Dovoláním napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové v celém rozsahu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se zrušení napadeného rozhodnutí a toho, aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl zprošťujícím výrokem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v 265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodnutí soudu, při které soud podřazuje skutková zjištění, která učinil, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistil soud. To znamená, že dovoláním lze namítat, že skutek zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, zejména ne to, že tato zjištění jsou nesprávná, že jsou založena na vadném hodnocení důkazů, že nejsou podložena úplným dokazováním apod. Námitky proti správnosti skutkových zjištění a proti hodnocení důkazů totiž nejsou námitkami proti aplikaci h m o t n é h o práva a týkají se dodržení p r o c e s n í c h ustanovení, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Dovoláním je proto možné vytýkat jen p r á v n í vady ve vztahu ke kvalifikaci skutku zjištěného soudem, ale není možné vytýkat s k u t k o v é vady.
V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění soudů spočíval v podstatě v tom, že obviněný v prostoru tržnice u obchodního domu po předchozí hádce bodl nožem do levého boku poškozeného M. S. a způsobil mu bodnořeznou ránu dolní části levé strany hrudníku, přičemž pouze v důsledku nárazu hrotu nože do kostní části žeber nedošlo k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného poraněním plic, srdce a zažívací trubice.
Obviněný v dovolání namítal, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, pokud svá zjištění opřely o svědeckou výpověď poškozeného a o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství týkající se mechanismu vzniku zranění poškozeného, a s odkazem na svou neměnnou obhajobu tvrdil, že konflikt byl vyvolán výhradně iniciativou poškozeného, který ho po počátečním slovním napadání začal bezprostředně ohrožovat nožem, jímž se pokusil o přímý výpad proti jeho tělu, s tím, že obviněnému se podařilo rukou včas poškozeného zachytit, mezi oběma došlo k přetlačování, při kterém bylo ostří nože vychýleno proti levému boku těla poškozeného a tak vzniklo jeho zranění. Obviněný namítal, že jednal v nutné obraně ve smyslu §13 tr. zák. a že jeho jednání je proto beztrestné.
Oba soudy se zabývaly protichůdnými verzemi vzniku zranění poškozeného, jak byly prezentovány jednak obhajobou obviněného a jednak svědeckou výpovědí poškozeného, a došly ke zjištění, že obhajoba obviněného je nevěrohodná a že poškozený obviněného nijak neohrožoval a neútočil na něho.
Za tohoto stavu není námitka obviněného o tom, že jednal v nutné obraně podle §13 tr. zák., právní námitkou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nesměřuje k právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného soudy. Jde o skutkovou námitku, jejímž cílem je zvrátit zjištění soudů, že tu žádný útok ze strany poškozeného nebyl, a dosáhnout změny především v tom, jak soudy zjistily skutkový stav. Teprve v návaznosti na změnu skutkového stavu obviněný sledoval i jiné právní posouzení. Změna v právním posouzení, které se obviněný v dovolání domáhal, není změnou právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy, ale jiného skutkového stavu, k jehož zjištění dovolání primárně směřovalo.
Toto pojetí dovolání je mimo rámec zákonného dovolacího důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento důvod dovolání, ale jinak založil dovolání na námitkách, které uvedený dovolací důvod obsahově nenaplňují.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec