ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.680.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 680/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2004 o dovolání obviněného K. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 8 To 42/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 53 T 54/2001 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 53 T 54/2001, byl obviněný K. J. uznán vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle zjištění krajského soudu se těchto trestných činů dopustil tím, že společně s dalšími dvěma obviněnými v době od 16. 5. 2001 do 5. 6. 2001 umožnili v N. C. J. v J. p. J., okres D., provozování prostituce L. C., o které věděli, že jí dosud není 18 let.
Obviněnému K. J. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 8 To 42/02, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. H. dovolání, a to proti výroku o vině i trestu. Uvedl v něm, že je podává z důvodu stanoveného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého dovolání namítl, že podle jeho názoru nebylo jednoznačným a spolehlivým způsobem prokázáno, že by umožnil L. C. provozování prostituce, ale ani to, že by věděl, že jí nebylo osmnáct let. Soudy podle jeho názoru pochybily, pokud vyšly z její výpovědi, přestože svědkyně svou výpověď v průběhu řízení měnila. Z tohoto důvodu považuje právní posouzení skutku odvolacím soudem za nesprávné a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Podle jejího názoru odůvodnění dovolání obviněného nekoresponduje s deklarovaným dovolacím důvodem. Námitky obviněného se podle ní týkají výlučně hodnocení důkazů a jsou jen opakováním jeho obhajoby, s níž se dle jejího mínění odvolací soud ve svém rozhodnutí podrobně vypořádal. Nejvyšší státní zástupkyně má zato, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než který je přípustný podle §265b tr. ř. Proto navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v dovolání neuplatnil námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky směřovaly pouze proti způsobu, jakým krajský a vrchní soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi svědkyně L. C. Věrohodnost výpovědi této svědkyně dovolatel zpochybňoval, domáhal se přehodnocení provedených důkazů, které by podle něj mělo vést ke změně skutkových závěrů a teprve v návaznosti na to i k jinému, pro něj příznivějšímu právnímu posouzení. Námitky uplatněné obviněným tedy zjevně nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný z přípustných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného K. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr