ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.700.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 700/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2004 o dovolání obviněného V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 7 To 487/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 203/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 2 T 203/2003, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Toho se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že
1/ na přesně nezjištěném místě v P. vystupoval jako údajný zmocněnec společnosti D. G., a. s., S., zmocněný k vymáhání dluhu této společnosti u L. S., převzal od něho dne 20. 6. 2001 částku 50.000,- Kč a dne 9. 8. 2001 částku 25.000,- Kč, přičemž tyto finanční prostředky neodvedl společnosti D. G., a. s., S., ale ponechal si je pro svoji potřebu,
2/ v přesně nezjištěný den v prosinci roku 2001 se pod shodnou záminkou jako v bodě 1 telefonicky dohodl s L. S., aby peněžní částky určené k úhradě jeho závazků u společnosti D. G., a. s., S., zasílal na osobní účet obviněného u G. C. B. u pobočky v P. s tím, že došlé finanční prostředky předisponuje na úhradu dluhu L. S. u společnosti D. G., a. s., S., což však neučinil a s částkou 41.000,- Kč zaslanou L. S. na jeho účet v období od 12. 12. 2001 do 25. 3. 2002 naložil neznámým způsobem.
Obviněnému V. M. byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Kromě toho bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 7 To 487/2003, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. J. N. dovolání, a to proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle dovolatele rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání namítá, že podle jeho přesvědčení z provedených důkazů nevyplývá, že by se úmyslně dopustil podvodného jednání. Podle obviněného nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že jednal ve zmocnění společnosti D. G., a. s., S. Oběma soudům v této souvislosti vytýká, že jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. posoudily nikoli jeho skutečné jednání, ale jednání, kterého se měl dopustit podle jejich důkazně nepodložených úvah. Krajský soud proto podle dovolatele pochybil v právním posouzení tím, že posuzoval jiné jednání, než ke kterému skutečně došlo.
Dalšího pochybení se podle mínění obviněného dopustil okresní soud při ukládání trestu, neboť výslovně přihlédl jako k přitěžující okolnosti k výši škody, kterou měl obviněný způsobit, ačkoli podle názoru obviněného jde o skutečnost, která je jedním ze znaků skutkové podstaty. Nesprávné právní posouzení věci proto obviněný spatřuje i v tom, že trest mu byl uložen v rozporu se zásadami pro ukládání trestů.
Závěrem svého dovolání obviněný V. M. navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru námitky obviněného uplatněné v dovolání nejsou podřaditelné pod jím tvrzený dovolací důvod. Obviněným namítané vady v hodnocení důkazů mají podle ní povahu procesní, nikoli hmotně právní, takže je nelze zahrnout pod nesprávné právní posouzení skutku. Výhrady obviněného vůči uloženému trestu podle ní rovněž nenaplňují deklarovaný dovolací důvod, neboť z formulací odůvodnění rozsudku okresního soudu nelze dovozovat porušení ustanovení §31 odst. 3 tr. zák. Protože v dovolání uvedené výhrady neodpovídají tvrzenému, ale ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., navrhovala, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil takové konkrétní námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky spočívaly především ve výhradách vůči způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k hodnocení provedených důkazů. Obviněný jim v této souvislosti vytýkal, že neuvěřily jeho obhajobě a v rozporu s ní založily své skutkové závěry na úvahách, které dovolatel považuje za nedostatečně důkazně podložené. Obviněný trvá na tom, že skutkový děj se odehrál tak, jak to uváděl v rámci své obhajoby, domáhá se, aby tato jeho tvrzení byla akceptována, což by mělo vést k přehodnocení skutkových závěrů, a teprve v návaznosti na to i k jinému, pro něj příznivějšímu, právnímu posouzení. Tyto námitky obviněného tedy deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplňovaly.
Další výhrady obviněného směřující proti tomu, z čeho okresní soud vycházel při ukládání trestu, uplatněný dovolací důvod rovněž nenaplňovaly a nespadaly ani pod jiný dovolací důvod.
Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí (viz str. 8) výslovně uvedl, že „při rozhodování o druhu a výši trestu … nemohl přehlédnout, že obviněný trestnou činnost páchal po delší dobu a způsobil jí vyšší škodu“. Okresní soud posoudil zjištěný skutek jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. V právní větě rozsudku v souladu se zákonem citoval znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu tak, že obviněný ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Tou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. V pasáži odůvodnění, ve které v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. okresní soud reprodukuje své úvahy, jimiž se řídil při ukládání trestu, pak poukázal pouze na to, že škoda způsobená obviněným byla výrazně vyšší než zákonná hranice tzv. škody nikoli malé. Jde tedy o úvahy hodnotící kritéria pro ukládání trestu v rámci zákonné trestní sazby, které nemají žádný vliv na právní posouzení skutku. Nejvyšší soud proto shledal, že ani tyto námitky obviněného nenaplňují svým obsahem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Současně konstatoval, že dovolatelem uplatněné výhrady proti uloženému trestu nenaplňují ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jeho uplatnění předpokládá, že obviněnému byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ust. §265r odst.1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 29. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval: JUDr. Robert Fremr