ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.71.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 71/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 1. 2004 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 23 To 404/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 T 262/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 6. 3. 2003, sp. zn. 9 T 262/2002, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák a dalšími trestnými činy a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři roky se zařazením do věznice s ostrahou, přičemž ve vztahu k jednomu z dalších trestných činů bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu. Rozhodnuto bylo také o náhradě škody.
Trestným čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. spočíval podle zjištění Okresního soudu v Písku v tom, že obviněný M. M. dne 26. 6. 2001 kolem 11:00 hodin v P., okr. P., v hotelu B. pod pohrůžkou použití krátké střelné zbraně donutil D. B., aby mu vydal osobní automobil zn. BMW registrační značky AHU 51-81, a později téhož dne v bydlišti D. B. při předávání dokladů od uvedeného automobilu ho donutil pod pohrůžkou použití násilí vydat 2.000,- Kč na hotovosti jako zálohu na převod leasingové smlouvy (bod 2 rozsudku Okresního soudu v Písku).
Proti rozsudku Okresního soudu v Písku podal obviněný M. M. odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 23 To 404/2003. Podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Písku zrušen ve výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., ve výroku o uložení trestu a zčásti i ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto. Obviněný byl uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Nově bylo rozhodnuto i o náhradě škody. V ostatních výrocích zůstal rozsudek Okresního soudu v Písku nedotčen.
Trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. spočíval podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích v tom, že obviněný M. M. poté, co dne 26. 6. 2001 kolem 11:00 hodin v P., okr. P., v hotelu B. přesvědčoval D. B., aby mu vrátil osobní automobil zn. BMW registrační značky AHU 51?81, později téhož dne v bydlišti D. B. při předávání dokladů od uvedeného automobilu ho donutil pod pohrůžkou násilí vydat 2.000,- Kč na hotovosti jako zálohu na převod leasingové smlouvy.
Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Z obsahu a smyslu dovolání je zřejmé, že dovolání podala proti výroku, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Dovolání opřela o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkla nesprávné právní posouzení skutku. Namítla, že skutek měl být posouzen také podle §235 odst. 2 písm. c) tr. zák. Odkázala na to, že k vydání částky 2.000,- Kč došlo poté, co obviněný v hotelu B. manipuloval se střelnou zbraní, a že jednání poškozeného v místě jeho bydliště bylo touto okolností ovlivněno. Podle nejvyšší státní zástupkyně jednání obviněného v hotelu B. spočívající v manipulaci se zbraní bylo dostatečně způsobilé vyvolat v poškozeném obavu, že obviněný svoji konkludentně projevenou výhrůžku uskuteční. V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a v odpovídajícím výroku o náhradě škody a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, spáchá-li takový čin se zbraní. Podle §89 odst. 5 tr. zák. je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
Otázka právního posouzení skutku podle ustanovení §235 odst. 2 písm. c) tr. zák. vyvstala v souvislosti se zjištěním, že obviněný v průběhu jednání v hotelu B. v P., při kterém sledoval to, aby mu poškozený D. B. vydal automobil, manipuloval s krátkou střelnou zbraní, kterou jinak měl uloženou v tzv. ledvince. V této souvislosti je podstatné, že na rozdíl od Okresního soudu v Písku neshledal Krajský soud v Českých Budějovicích v uvedeném jednání znaky trestného činu vydírání ani podle §235 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že spáchání činu se zbraní je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby a zakládá tak tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu, lze k němu přihlížet jedině za předpokladu, že jsou naplněný znaky tzv. základní skutkové podstaty vymezené v §235 odst. 1 tr. zák. Krajský soud v Českých Budějovicích neshledal v jednání obviněného v hotelu B. v P. znaky tzv. základní skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a proto nemá z hlediska právní kvalifikace tohoto jednání žádný význam zjištění, že obviněný v průběhu jednání manipuloval se zbraní. Pro úplnost lze jen poznamenat, že nejvyšší státní zástupkyně v dovolání nenamítla nic proti tomu, že tato část jednání obviněného nebyla kvalifikována jako součást trestného činu vydírání.
Krajský soud v Českých Budějovicích považoval za trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. pouze to jednání obviněného, ke kterému došlo následně v bydlišti poškozeného D. B. v H. H., okr. Č. B. Tento právní závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích koresponduje s tím, že nebylo zjištěno, že by obviněný v průběhu jednání v bydlišti poškozeného zbraň nějak použil, že by s ní nějak manipuloval, že by hrozil jejím použitím nebo možnost jejího použití nějak naznačoval, že by nějak upozorňoval či připomínal, že má zbraň u sebe, apod.
Nejvyšší státní zástupkyně se v dovolání domáhala právního posouzení jednání obviněného, ke kterému došlo v bydlišti poškozeného, i podle §235 odst. 2 písm. c) tr. zák. s odkazem na manipulaci obviněného se zbraní při předcházejícím jednání v hotelu B.e v P. Je však evidentní, že tato právní kvalifikace nepřichází v úvahu.
Jestliže Krajský sodu v Českých Budějovicích považoval manipulaci obviněného se zbraní při jednání s poškozeným v hotelu B. v P. za tak bezvýznamnou, že to podle jeho závěrů nestačilo ani k naplnění znaků trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., pak je logickým důsledkem tohoto nazírání na manipulaci se zbraní závěr, že tím méně mohla mít nějaký význam ve vztahu k pozdějšímu jednání obviněného s poškozeným v jeho bydlišti v H. H., zvláště jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §235 odst. 2 písm. c) tr. zák.
Podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích, které vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, spočívala manipulace obviněného se zbraní v hotelu B. v P. v tom, že obviněný zbraň vyndal z tzv. ledvinky, potěžkal ji a zase ji schoval. Jednalo se tedy z hlediska intenzity jednání obviněného o méně důrazný způsob použití, který záležel v podstatě jen v tom, že obviněný dal najevo, že má u sebe zbraň. Avšak pokud to Krajský soud v Českých Budějovicích při právním posouzení skutkového stavu, který zjistil, nepokládal za prostředek nátlaku obviněného na poškozeného při jednání ohledně vydání automobilu, logicky to nemohl pokládat ani za prostředek nátlaku na poškozeného při pozdějším jednání ohledně vydání částky 2.000,- Kč. Nelze pominout, že i když podle Krajského soudu v Českých Budějovicích byla obě jednání součástí jediného skutku, měl tento skutek dvě zřetelně oddělené fáze, z nichž každá se vyznačovala jiným dílčím cílem a při každé z nich obviněný působil na poškozeného z hlediska dosažení svých cílů odlišně. Zatímco v případě jednání o vydání automobilu šlo ze strany obviněného podle závěrů Krajského soudu v Českých Budějovicích o pouhé přesvědčování, aniž mělo povahu trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a aniž při něm byla z hlediska právní kvalifikace jakkoli relevantní zjištěná manipulace se zbraní, při následném jednání o vydání částky 2.000,- Kč šlo ze strany obviněného podle závěrů Krajského soudu v Českých Budějovicích již o pohrůžku použití násilí, při které však zbraň nehrála žádnou roli. Logika těchto závěrů Krajského soudu v Českých Budějovicích je v tom, že když manipulace obviněného se zbraní při jednání v hotelu B. v P. neměla žádný význam jako prostředek nátlaku na poškozeného, pokud šlo o vydání automobilu, nemohla tohoto charakteru nabýt dodatečně při pozdějším jednání v bydlišti poškozeného v H. H., pokud šlo o vydání částky 2.000,- Kč. V tom, jak Krajský soud v Českých Budějovicích zjistil obě stádia jednání obviněného, chybí jakákoli spojitost mezi přítomností zbraně v držení obviněného na straně jedné s jednáním proti poškozenému v jeho bydlišti v H. H. na straně druhé.
Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že právní posouzení skutku, tak jak ho zjistil Krajský soud v Českých Budějovicích v napadeném rozsudku, odpovídá zákonu. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec