ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.720.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 720/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 6. 2004 dovolání obviněného D. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 11 To 67/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 71/2000 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují
1) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 11 To 67/02, pokud jím byl v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 1 T 71/2000, ponechán nedotčen výrok o náhradě škody ohledně poškozeného K. p., a. s., P., T. 5,
2) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 1 T 71/2000, ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného K. p., a. s., P., T. 5.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím ustanovení §265 tr. ř. se poškozený K. p., a. s., P., T. 5, odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 1 T 71/2000, byl obviněný D. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit škodu poškozeným obchodním společnostem T. K., s. r. o., H., N. č. 266, ve výši 1.917.179,36 Kč a K. p., a. s., P., T. č. 5, ve výši 3.579.716,- Kč.
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, podle něhož obviněný D. M. s dalšími pachateli, kteří však nebyli ztotožněni, v době od 6:00 hodin dne 1. 5. 1998 do 6:00 hodin dne 4. 5. 1998 v H., okr. T., v areálu obchodní společnosti T. K., s. r. o., odstranili zámek u brány, vnikli dovnitř, po rozbití okénka kabiny vnikli do zaparkovaného nákladního automobilu-tahače návěsů zn. LIAZ státní poznávací značky TU 71-64 v hodnotě 172.925,- Kč s kontejnerovým návěsem zn. BSS-NK státní poznávací značky TU 67-41 v hodnotě 74.560,- Kč, to vše v majetku obchodní společnosti T. K., s. r. o., přičemž v návěsu byly naloženy kusové zásilky, a tento tahač návěsů s kontejnerovým návěsem neoprávněně použili k jízdě do obce Ž. - H., okr. L., zde násilím vypáčili dveře kontejnerového návěsu, zevnitř odcizili kusové zásilky v úhrnné hodnotě 5.845.497,70 Kč ke škodě obchodní společnosti T. K., s. r. o., poté tahač s návěsem odstavili u obce C., okr. L., poškozením tahače návěsů na něm způsobili škodu ve výši 15.000,- Kč na úkor obchodní společnosti T. K., s. r. o., a z tahače návěsů odcizili dioptrické brýle v hodnotě 1.192,60 Kč ke škodě řidiče J. W. a dále sluneční brýle v hodnotě 80,- Kč a autoatlas v hodnotě 100,- Kč ke škodě řidiče M. P. V další části výroku o vině Krajský soud v Hradci Králové pod body 1 až 103 specifikoval jednotlivé věci, jejich hodnotu a jejich majitele, pokud jde o odcizené kusové zásilky, které byly uloženy v kontejnerovém návěsu.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2002, sp. zn. 11 To 6/02, bylo odvolání obviněného D. M. podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný D. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že výrok o vině trestným činem krádeže neobsahuje popis takových skutečností, které by naplňovaly zákonný znak přisvojení cizí věci a zákonný znak zmocnění cizí věci. Výrok o vině, v němž je uvedeno, že došlo k odcizení věcí, označil za nepřezkoumatelný a ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. za neúplný. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval ve výroku o náhradě škody, který se týkal K. p., a. s. Tento výrok je podle obviněného v rozporu s výrokem o vině, neboť ve výroku není K. p., a. s., mezi poškozenými uvedena a právní odůvodnění nároku pojišťovny na náhradu škody chybí, což zároveň znamená i neúplnost výroku ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že Vrchní soud v Praze nevěnoval ani jednu větu výroku o náhradě škody, nesplnil přezkumnou povinnost odvolacího soudu a neměl tak splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, pokud směřovalo proti výroku o náhradě škody ohledně poškozeného K. p., a. s.
Pokud však jde o námitky směřující proti výroku o vině a v důsledku toho i proti výroku o trestu, je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním a způsobí uvedeným činem škodu velkého rozsahu. Pokud je ve skutkové části výroku o vině obviněného D. M. tímto trestným činem uvedeno, že obviněný a další spolupachatelé o d c i z i l i kusové zásilky a další věci (brýle a autoatlas řidičů), jsou tak odpovídajícím způsobem vyjádřeny skutkové okolnosti, které naplňují jak zákonný znak \"přisvojí\", tak zákonný znak \"zmocní\" ve smyslu §247 odst. 1 tr. zák. Zjištění, že obviněný a další pachatelé o d c i z i l i kusové zásilky a další věci, má jasnou návaznost na ostatní skutkové okolnosti zjištěné ve výroku o vině, zejména že k odcizení došlo poté, co obviněný a další pachatelé odstranili zámek u brány areálu, kde byl tahač s návěsem zaparkován, že vnikli dovnitř areálu, že rozbitím okénka kabiny tahače vnikli do tohoto vozidla, že s tímto vozidlem včetně návěsu a jeho obsahu odjeli na jiné místo a že vypáčili dveře návěsu. Tímto způsobem si obviněný a jeho spolupachatelé zajistili volnou dispozici se zbožím určeným k přepravě i s dalšími věcmi a zároveň z možnosti takové dispozice vyloučili osoby, které jinak byly oprávněny se zbožím a dalšími věcmi nakládat. Za těchto okolností je zjevné, že zjištění, podle něhož obviněný a jeho spolupachatelé o d c i z i l i kusové zásilky a další věci, znamená naplnění zákonných znaků trestného činu krádeže spočívajících v \"přisvojení\" cizí věci a ve \"zmocnění\" cizí věci. V uvedeném kontextu je toto zjištění dostatečně konkrétní, jasné a určité. Námitkami obviněného nemohl být výrok o vině v žádném případě zvrácen. Tento výrok nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a není neúplný.
Výrok o náhradě škody, který se týká poškozeného K. p., a. s., sice není neúplný, ale nemůže obstát. Krajský soud v Hradci Králové odůvodnil tento výrok tím, že \"má podklad ve skutkovém zjištění ve výroku o vině\". Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení pouze uvedl, že \"neshledal pochybení ve výroku o náhradě škody\".
Dovolání obviněného je třeba přisvědčit v tom, že v rozhodnutích obou soudů chybí právní odůvodnění nároku pojišťovny na náhradu škody, a v tom, že obsahem těchto rozhodnutí není žádné zjištění, z něhož by nárok pojišťovny vyplýval. Přitom nebylo nutné, aby takové zjištění bylo pojato do výroku o vině, ale bylo nezbytné, aby je soudy vůbec učinily a vyjádřily alespoň v odůvodnění svých rozhodnutí.
Pokud Krajský soud v Hradci Králové odůvodnil výrok o náhradě škody, který se týká pojišťovny, odkazem na skutkové zjištění uvedené ve výroku o vině, je nutné konstatovat, že toto zjištění vyjadřuje pouze to, jaké věci ke škodě jakých poškozených obviněný s dalšími spolupachateli odcizil. Toto zjištění však nepostačuje k výroku, jímž byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody ve prospěch pojišťovny.
K. p., a. s., a obchodní společnost T. K., s. r. o., uzavřely smlouvu o pojištění podle §788 a násl. obč. zák. (pojistná smlouva č. 80?595011702-7). Podle této smlouvy se pojištění vztahovalo na odpovědnost dopravce a zasilatele za škodu na přepravovaných zásilkách. Pojišťovna uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 3.579.716,- Kč s odůvodněním, že v této výši vyplatila pojistné plnění.
Podle §827 obč. zák. pokud pojistitel nahradil za pojištěného škodu, přechází na něj právo pojištěného na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, které mu v souvislosti s jeho odpovědností za škodu vzniklo proti jinému.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že podmínkou přechodu práva na náhradu škody na pojišťovnu je skutečnost, že pojišťovna odškodnila subjekty, kterým za škodu odpovídala obchodní společnost T. K., s. r. o., jako pojištěný. Ohledně tohoto předpokladu však Krajský soud v Hradci Králové ani Vrchní soud v Praze neučinily žádné zjištění. Přitom teprve zjištění soudu o tom, že pojišťovna odškodnila subjekty, jimž za škodu odpovídala obchodní společnost T. K., s. r. o., bylo skutkovým předpokladem toho, aby pojišťovně byl přiznán nárok na náhradu škody. Toto zjištění ovšem není součástí výroku o vině, na který odkázal Krajský soud v Hradci Králové. Soudy toto zjištění neučinily v žádné části svých rozhodnutí.
K. p., a. s., k podání, jímž uplatila nárok na náhradu škody, připojila doklady označené jako likvidační zprávy (č. l. 523 - 616 spisu). V podstatě jde o interní doklady pojišťovny, jejichž obsahem je výpočet pojistného plnění, datum likvidace a jméno likvidátora ve vztahu k jednotlivým poškozeným. Krajský soud v Hradci Králové tyto doklady nijak nehodnotil a nevyvodil z nich žádné zjištění, zejména ne zjištění, že pojišťovna uvedené poškozené skutečně odškodnila. Odkaz Krajského soudu v Hradci Králové na pouhý výrok o vině svědčí o tom, že toto zjištění patrně ani nepovažoval za významné a že proto na pojišťovně, případně jednotlivých poškozených nepožadoval předložení autentických dokladů o skutečném zaplacení pojistného plnění. Kromě toho součet částek vykázaných v likvidačních zprávách jako celková výše pojistného plnění není 3.579.716,- Kč, nýbrž jen 2.693.060,- Kč a v některých likvidačních zprávách jsou jako poškození uvedeny subjekty, ohledně kterých není ve výroku o vině žádné zjištění v tom směru, že by jim bylo něco odcizeno, např. VDO H. A. (č. l. 526), R. \"Ch. p. t.\" (č. l. 562), MEZ M. (č. l. 609).
Výrok o náhradě škody, který se týká poškozeného K. p., a. s., se neopírá o skutečnosti, jež byly rozhodné podle §287 obč. zák. Rozhodnutí obou soudů proto spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tj. jiném nesprávném hmotně právním posouzení, než je právní posouzení skutku). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, pokud jde o napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, který zamítl odvolání obviněného, ačkoli vadný výrok o náhradě škody v předcházejícím rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zakládal důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jednak napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, pokud jím byl ponechán nedotčen vadný výrok o náhradě škody týkající se poškozeného K. p., a. s., jednak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku o náhradě škody týkající se tohoto poškozeného. Zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která případně byla učiněna a která zrušením části obou uvedených rozhodnutí ztratila podklad. V souladu s ustanovením §265m odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného, jehož se týkal zrušený výrok o náhradě škody, na řízení ve věcech občanskoprávních. Pro to, aby Nejvyšší soud mohl ve věci sám rozhodnout, nebyl podklad ve skutkových zjištěních nižších soudů rozhodných z hlediska ustanovení §827 obč. zák. ani v důkazech obsažených ve spisech.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec