ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.780.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 780/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2004 o dovolání obviněného S. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 9 To 676/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 106/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného S. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 2 T 106/2003, byl obviněný S. S. uznán vinným pod bodem 1 výroku trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. spolu s dalšími dvěma obviněnými, sám pak pod bodem 2 trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem 3 trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Skutku pod bodem 1 se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že spolu s obviněnými R. S. a J. N., roz. K., dne 1. 3. 2002 kolem 03:00 hodin v katastrálním území obce P., okres Ž. n. S., po vypáčení uzamčených dvoukřídlých plechových dveří neoprávněně vnikli do objektu jatek, kde při prohledávání vyrazili další dveře od kanceláře, přičemž byli přistiženi majitelem J. M., kterého jeden ze spolupachatelů za užití násilí chytil pravou rukou za levé rameno a levou rukou mu přiložil k levému spánku pistoli a násilím ho zatlačil do kuchyňky, kde jej za zavřenými dveřmi držel potmě, a mezitím z objektu k jeho škodě ostatní spolupachatelé odcizili osobní počítač, tiskárnu, kopírovací stroj, telefax, jeden pár reproduktorů, mobilní telefon zn. Nokia 3210, 20 kusů disket, 500 kusů nábojů do jateční pistole, dva kusy razítek a kabel k počítači, vše v celkové hodnotě nejméně 20.440,- Kč, přičemž poškozením objektu při vloupání mu způsobili další škodu ve výši nejméně 1.800,- Kč.
Skutku pod bodem 2 se dopustil tím, že dne 30. 1. 2003 kolem 01:00 hodin v restauraci L. v T. v podnapilém stavu za přítomnosti dalších hostů po vzájemné rozepři napadl J. M., kterého nejprve opakovaně udeřil otevřenou dlaní do obličeje, a způsobil mu tak pohmožděniny hlavy a zlomeninu nosních kůstek s podstatným omezením v obvyklém způsobu života nepřesahujícím jeden týden a následně před restaurací L. vyhrožoval přivolané hlídce Policie ČR ve složení pprap. J. Š. a nstržm. T. T., že jim rozbije hubu, zmlátí je, najde si je v civilu a zlikviduje jejich rodiny, přičemž své výhrůžky opakoval i po převozu na Obvodní oddělení Policie ČR v T.
Skutku pod bodem 3 se dopustil tím, že dne 27. 3. 2003 kolem 01:00 hodin na U. ulici č. 540 ve V. M., okres Ž. n. S., poté co mu poškozený S. J. otevřel na zazvonění vstupní dveře svého bytu, bezdůvodně jej úderem pěstí do obličeje srazil na zem a následně neoprávněně vnikl do jeho bytu, který prošel a poté jej opustil.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu v okrese Ž. n. S. v trvání 5 roků.
Stejným rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit dne 7. 7. 2003 v N. B. na H. ulici č. 350 ve V. M., okres Ž. n. S., oloupením obsluhující servírky M. D.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch i okresní státní zástupce. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 9 To 676/2003, odvolání obviněného S. S. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, avšak k odvolání státního zástupce rozsudek okresního soudu zrušil ohledně obviněného S. S. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a nově mu při nezměněném výroku o vině uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků se zařazením do věznice s ostrahou.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. I. Z. dovolání, a to jak proti výroku, kterým bylo nově rozhodnuto o jeho trestu, tak proti výroku, kterým krajský soud konstatoval, že jinak zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn. V úvodu dovolání obviněný uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí obou soudů podle jeho přesvědčení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V důsledku toho mu byl podle jeho názoru uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně a proto podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napadá i výrok o trestu. Konečně obviněný jako dovolací důvod uplatňuje, že soud nesprávně rozhodoval o odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. (v dovolání se zřejmě omylem uvádí §25 tr. zák.), neboť vzhledem k vzájemným vztahům policistů a spoluobviněného J. N., roz. K., měla být věc v zájmu objektivity okresnímu soudu odňata. V důsledku toho, že se tak nestalo, bylo podle přesvědčení obviněného vyšetřování i následující řízení negativně poznamenáno.
Ve vztahu ke skutku pod bodem 1 soudům vytýká, že vyšly výhradně z výpovědi poškozeného J. M., kterou obviněný považuje za rozpornou a nevěrohodnou. Podle obviněného měly soudy vycházet z výpovědi spoluobviněného J. N., roz. K., která podporuje jeho obhajobu. Při jejím akceptování by pak skutek podle přesvědčení obviněného měl být posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.
Obviněný považuje za sporné i právní posouzení skutku pod bodem 2, když podle jeho názoru nebylo provedenými důkazy prokázáno, zda skutečně vyhrožoval přivolané policejní hlídce zabitím, resp. zda vůbec fyzicky napadl J. M. Nebylo tak podle jeho názoru prokázáno, zda vůbec naplnil formální znaky skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák., tím méně pak znaky materiální.
Ani v případě skutku pod bodem 3 nebylo dle názoru obviněného jednoznačně prokázáno, že se jej skutečně dopustil.
V závěru dovolání obviněný navrhoval, aby Nejvyšší soud ohledně něho rozsudky krajského a okresního soudu s výjimkou zprošťující části zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu ve Žďáře nad Sázavou k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. považuje za nelogické a zjevně neopodstatněné, neboť trest byl obviněnému uložen v rámci zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Další námitka obviněného, podle které soud nesprávně rozhodl o odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., stojí podle nejvyšší státní zástupkyně mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nekoresponduje podle ní ani s žádným jiným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 tr. ř.
Námitky obviněného k jednotlivým skutkům považuje nejvyšší státní zástupkyně za námitky proti způsobu hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů, které nemohou být uplatňovány v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naopak skutková zjištění ve výroku rozsudku odpovídají podle ní znakům trestných činů, jimiž byl obviněný S. S. uznán vinným. Dovolání obviněného proto navrhovala odmítnout podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
V posuzovaném případě obviněný částečně uplatnil námitky, které deklarovaný dovolací důvod svým obsahem nenaplnily. Mezi takové námitky je nutno řadit ty, v nichž se obviněný omezil pouze na výhrady vůči způsobu, jakým okresní a krajský soud přistoupily k provedení a hodnocení shromážděných důkazů, zejména výpovědi poškozeného J. M., a dále ty, jejichž prostřednictvím se domáhal přehodnocení důkazů, které by vedlo ke změně skutkových závěrů a teprve v návaznosti na to i k jinému pro něj příznivějšímu právnímu posouzení. K těmto námitkám proto Nejvyšší soud nepřihlížel.
Za relevantní námitku z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo možno považovat jen ty výhrady obviněného, podle nichž měl být skutek pod bodem 1 posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Obviněný se v této souvislosti opíral o svou obhajobu, podle které se na vloupání osobně podílel, ale s poškozeným se vůbec nepotkal a nemohl proto vůči němu použít žádného násilí ani mu hrozit zbraní.
Tuto námitku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti je třeba odkázat na skutková zjištění okresního soudu vyjádřená ve výroku rozsudku, podle nichž se obviněný S. S. dopustil skutku společným jednáním spolu s dalšími dvěma obviněnými, když poté, co vnikli do objektu a byli překvapeni jeho majitelem, jeden z nich maskován kuklou a ozbrojen pistolí chytil poškozeného J. M. za rameno, přiložil mu ke spánku pistoli, násilím jej zatlačil do kuchyňky, kde jej za zavřenými dveřmi držel potmě, zatímco druzí dva obvinění vynášeli z objektu odcizené věci a ukládali je do připraveného auta. Správnost právního posouzení tohoto jednání obviněného není možno zpochybnit tím, že vzhledem k maskování toho z pachatelů, který jako jediný byl s poškozeným v přímém kontaktu, nebylo zjištěno, kdo z nich atakoval poškozeného a kteří dva obvinění zatím vynášeli věci. Pro právní posouzení jejich jednání byl určující jednoznačný závěr okresního soudu, že šlo o společné jednání všech tří obviněných. Tento závěr je obsažen jak v úvodu výroku rozsudku, tak v jeho odůvodnění. Ke stejnému závěru dospěl i Krajský soud v Brně, když konstatoval, že \"je nepochybné, že obvinění jednali po společné domluvě, čemuž nasvědčuje způsob provedení jejich činu\" (viz str. 4 odůvodnění napadeného rozsudku). Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že za spolupachatele se v případě trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. považují i členové skupiny, kteří po společné dohodě, výslovné nebo konkludentní, naplňují každý jen některý ze znaků skutkové podstaty, která je pak naplněna ve svém celku souhrnem jednání všech pachatelů, například jeden pachatel uskutečňuje násilí, zatímco druhý se zmocňuje věcí napadeného (viz č. 1/1980 Sb. rozh. tr., obdobně č. 18/1994 Sb. rozh. tr.).
Obdobně vyznívají i námitky obviněného, podle nichž jeho jednání pod bodem 2 výroku nevykazovalo znaky trestného činu útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle závěrů okresního soudu vyjádřených v tzv. právní větě rozsudku se obviněný tohoto trestného činu dopustil tím, že jinému vyhrožoval ublížením na zdraví v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele. Podle skutkových zjištění okresního soudu naplnil obviněný tyto znaky skutkové podstaty tím, že poté, co fyzicky napadl hosta restaurace L. J. M., vyhrožoval zasahující přivolané hlídce Policie ČR - Obvodního oddělení T. ve složení pprap. J. Š. a nstržm. T. T., že jim rozbije hubu, zmlátí je, najde si je v civilu a zlikviduje jejich rodiny, přičemž svoje výhrůžky opakoval i po převozu na obvodní oddělení. Vzhledem k tomu, že k naplnění formálních znaků uvedené skutkové podstaty postačuje již výhrůžka ublížením na zdraví, nelze správnost tohoto právního posouzení zpochybňovat tím, že nebyly prokázány vyhrůžky usmrcením. Vzhledem k charakteru výhrůžek, jimž předcházelo fyzické napadení poškozeného M., přičemž tyto byly obviněným pronášeny opakovaně a po delší dobu, byly důvodně shledány naplněny i materiální podmínky uvedené právní kvalifikace.
Námitky vznášené obviněným ve vztahu ke skutku pod bodem 3 nespočívaly ve výhradách proti jeho právnímu posouzení (obviněný namítal, že se skutku nedopustil), takže nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a Nejvyšší soud k nim nepřihlížel.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Obviněný v dovolání namítá, že mu byl uložen trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Tuto námitku však obviněný opřel výlučně o výhrady vůči právnímu posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným, neboť v důsledku jím namítaného nesprávného posouzení skutku mu byl podle jeho mínění uložen i neadekvátní trest. Nejvyšší soud však v této souvislosti zdůrazňuje, že k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by došlo jen v případě, že by trest byl obviněnému uložen mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzovaném případě byl obviněnému uložen úhrnný trest v souladu s §35 odst. 1 tr. zák. v rámci sazby činu nejpřísněji trestného. Tím byl v posuzovaném případě trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. s trestní sazbou od dvou do deseti let odnětí svobody. Trest odnětí svobody uložený obviněnému v trvání osmi roků byl tedy uložen v rámci zákonné trestní sazby. Námitky uplatněné obviněným tak svým obsahem nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani jiný z dovolacích důvodů.
Posledním okruhem námitek obviněného bylo tvrzení, že soudy nesprávně rozhodly o odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Důvodem pro přikázání věci jinému soudu měla být podle dovolatele údajná \"spojitost\" policistů a spoluobviněného J. N., roz. K. Ta podle přesvědčení obviněného vedla k nestandardním postupům v přípravném řízení a k tomu, že soud odmítl návrh obviněného na doplnění dokazování znaleckým posudkem o vyšetření jeho duševního stavu.
Tato námitka svým obsahem nenaplnila žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení §265b tr. ř., ostatně ani sám dovolatel tuto námitku pod žádný z přípustných dovolacích důvodů nepodřadil. Nejvyšší soud k ní proto nepřihlížel.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného S. S. odmítl jednak podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., pokud jde dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jednak podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst.1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 23. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Robert Fremr