ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.801.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 801/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 7. 2004 o dovolání obviněných Ing. J. B. a S. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 7 To 238/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 224/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. J. B. a S. K. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 2 T 224/2002, byli obvinění Ing. J. B. a S. K. uznáni vinnými jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Obviněný S. K. byl uznán vinným ještě dalším trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný Ing. J. B. k podmíněnému trestu odnětí svobody na 8 měsíců se zkušební dobou na 18 měsíců a obviněný S. K. k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody na 10 měsíců se zkušební dobou na 20 měsíců. Obžaloby pro další trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. byl obviněný Ing. J. B. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě podali oba obvinění odvolání, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 7 To 238/2003. Z podnětu odvolání obviněného S. K. byl ohledně tohoto obviněného rozsudek Okresního soudu ve Znojmě zrušen ve výroku o trestu a obviněnému byl nově uložen podmíněný trest odnětí svobody na 8 měsíců se zkušební dobou na 18 měsíců. Odvolání obviněného Ing. J. B. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obvinění Ing. J. B. a S. K. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu odpovídajícím výroku, jímž byl každý z nich uznán vinným. Oba podali dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podstatě shodně namítli, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, protože jejich úmysl nesměřoval k tomu, aby nesplnili zákonnou povinnost odvést daň, pojistné a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nýbrž k tomu, aby tyto platby provedli později. Poukázali na to, že prostředky, které neodvedli na uvedené platby, investovali do podnikání své obchodní společnosti. Podle obviněných důvodem, pro který neodvedli tyto platby ani později, byla nepříznivá hospodářská situace spojená zejména se změnou směnných kurzů a úrokových sazeb, což značně ztížilo podmínky podnikání. Jinak oba obvinění odkázali na to, že ve věci byly předloženy dva rozdílné znalecké posudky ohledně výše škody, že soudy se s těmito posudky náležitě nevypořádaly a že neopatřily posudek jiného znalce, resp. tzv. revizní posudek. Obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby je zprostil obžaloby. Obviněný Ing. J. B. alternativně navrhl, aby po zrušení rozhodnutí obou soudů Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obvinění relevantně uplatnili důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitkami ohledně subjektivní stránky trestného činu, a že jejich dovolání jsou v tomto ohledu zjevně neopodstatněná.
Jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., spáchaný oběma obviněnými jako spolupachateli, byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Znojmě spočíval v tom, že oba obvinění jako plátci daně a jednatelé obchodní společnosti E., spol. s r. o., se sídlem v H. n. J., P. 594, okr. Z., v období od 17. 11. 1997 do 21. 6. 1999 neodvedli Okresní správě sociálního zabezpečení Z. dávky pojistného na sociální zabezpečení, porušili tím ust. §8 odst. 1, §9 odst. 1, 2 zák. č. 589/1992 Sb. v platném znění a způsobili tak škodu ve výši 340.782,05 Kč, dále v období od 14. 11. 1997 do 15. 4. 1999 neodvedli Všeobecné zdravotní pojišťovně dávky zdravotního pojištění, porušili tím ust. §5 odst. 1, 2 zák. č. 592/1992 Sb. v platném znění a způsobili tak škodu ve výši 251.120,- Kč a v období od ledna 1998 do prosince 1999 neodvedli Finančnímu úřadu H. n. J. daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků podle §38h odst. 1, 10 zák. č. 586/1992 Sb. a způsobili tak škodu ve výši 284.855,- Kč.
Jako další trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., spáchaný pouze obviněným S. K., byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Znojmě spočíval v tom, že obviněný S. K. jako plátce daně a jednatel obchodní společnosti E. M., spol. s r. o., se sídlem v H. n. J., P. 594, okr. Z., v období od 16. 11. 1998 do 18. 2. 2001 neodvedl Všeobecné zdravotní pojišťovně dávky zdravotního pojištění, porušil tím ust. §5 odst. 1, 2 zák. č. 592/1992 Sb. v platném znění a způsobil tak škodu ve výši 135.584,- Kč.
Trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Ze skutkových zjištění, podrobně uvedených v odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, vyplývá, že částky odpovídající dani z příjmu fyzických osob, pojistnému na sociální zabezpečení, pojistnému na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti byly sraženy z hrubých mezd zaměstnanců obou obchodních společností, že je obvinění jako jednatelé těchto společností měli k dispozici a že je tedy mohli za zaměstnance odvést příslušným orgánům. Pokud se obvinění za tohoto stavu rozhodli částky srážené z hrubých mezd zaměstnanců neodvést a použít jinak, byť jako namítané investice do rozvoje obou společností, je jasné, že takto jednali zcela záměrně. Námitka obviněných, že chtěli tyto částky odvést později, nemůže obstát. Pokud obvinění neměli dostatek prostředků na investice do rozvoje společností z jiných zdrojů, např. ze zisku, a pokud si tyto prostředky opatřili tím, že na investice do rozvoje společností použili částky, které byly sráženy z hrubých mezd zaměstnanců a určeny k odvedení příslušným státním orgánům jako zákonem předepsané platby, je namístě závěr, že obvinění učinili namítané dodatečné odvedení těchto částek závislým na velmi nejistých budoucích okolnostech, z nichž vyplývala reálná možnost, že nebudou mít prostředky na odvedení uvedených částek. V žádném případě nemůže obstát námitka obviněných, že v dodatečném odvedení těchto částek jim zabránila zhoršená ekonomická situace ovlivněná zejména směnným kurzem a úrokovou mírou. Tato ekonomická hlediska se sice vyvíjela způsobem, který byl pro podnikatele obecně nepříznivý, avšak v posuzovaném případě nevyvstala jako něco nového v době po neodvedení uvedených částek. Nelze pominout, že tzv. finanční krize, kterou v rámci svých námitek měli obvinění na mysli, v roce 1997 již v plné míře probíhala. Vezme-li se v úvahu doba, od kdy se obvinění dopustili posuzovaného jednání, tj. doba od poloviny listopadu 1997, a dále okolnost, že oba obvinění se společně provedeného jednání dopouštěli prakticky do konce roku 1999 a obviněný S. K. se samostatného jednání dopouštěl až do února 2001, je evidentní, že posuzované jednání obviněných v celém rozsahu spadá do doby, kdy namítané projevy tzv. finanční krize i její důsledky byly zřejmé a rozeznatelné. Proto není možné akceptovat, že by jim tzv. finanční krize jako nějaká nová, neočekávaná či překvapivá okolnost zabránila v dodatečném odvedení částek sražených z hrubých mezd zaměstnanců. Z porovnání doby, kdy vznikla tzv. finanční krize, a doby, kdy se obvinění dopouštěli posuzovaného jednání, se spíše nabízí naopak úsudek, že obvinění tímto jednáním reagovali na důsledky tzv. finanční krize, které spočívaly mimo jiné zejména v obtížné dostupnosti úvěrů od bank. V době činu byly projevy tzv. finanční krize již zřejmé, a pokud obvinění za této situace neodvedli částky sražené z hrubých mezd zaměstnanců, je jasné, že byli přinejmenším srozuměni s tím, že jejich dodatečné odvedení je nereálné a že tyto částky neodvedou. To se ostatně v dalším průběhu také potvrdilo. Závěr obou soudů, že na straně každého z obviněných je dáno úmyslné zavinění, je proto správný. Nic na tom nemění ani skutečnost, že obviněný S. K. dne 16. 10. 2003 poukázal na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny částku 150.000,- Kč, což Krajský soud v Brně považoval za splnění dluhu obchodní společnosti E. M., spol. s r. o., z jednání, pro které byl tento obviněný samostatně uznán vinným. Tato skutečnost se stala důvodem pro snížení trestu u obviněného S. K. v odvolacím řízení.
Nejvyšší soud tedy zjevně neopodstatněné dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
K té části dovolání, která se opírala o námitku, že se soudy náležitě nevypořádaly s rozdílnými znaleckými posudky ohledně výše škody, Nejvyšší soud nijak nepřihlížel. Obvinění tím soudům vytýkaly vadné hodnocení důkazů, přičemž obviněný S. K. výslovně odkázal na porušení ust. §2 odst. 6 tr. ř. V tomto ohledu se obvinění ocitli mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Lze jen poznamenat, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, že předmětem právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a že prostřednictvím uvažovaného dovolacího důvodu není možné domáhat se změny skutkových zjištění, jiného hodnocení důkazů apod. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat jen to, že skutkový stav zjištěný soudy byl nesprávně kvalifikován po právní stránce, ale není možné namítat nesprávnost skutkových zjištění, vadné hodnocení důkazů, neúplnost provedeného dokazování, postup při provádění důkazů atd.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec