ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.802.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 802/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. července 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. F., které podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 16 T 59/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 16 T 59/2003, byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Za to byl podle §234 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Rozsudkem byla dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozenému Mgr. R. F.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 6 To 23/2004, bylo odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku soudu prvního stupně (do jeho výroku o vině i trestu) obviněný podal dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný uvádí, že trvá na tom, že se trestného činu nedopustil a že jeho vina nebyla prokázána, neboť skutečnosti, na základě kterých soud prvního stupně dospěl k jednoznačnému závěru o jeho vině a které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vyjmenovává, nemohou jeho vinu prokazovat. Podle obviněného soud opřel svůj závěr o vině o jediný přímý důkaz, a to výpověď poškozeného, aniž by se s ohledem na závěr znalce z oboru psychiatrie Prof. MUDr. Ch., že účast poškozeného v trestním řízení lze pro přítomnost dlouhodobého paměťového deficitu považovat za méně hodnotnou, vypořádal s její věrohodností. Obviněný je toho názoru, že pokud soud přibral znalce, měl by se jeho závěry zabývat a nezaujímat k otázce posuzované znalcem vlastní názor. Protože v dané věci, vyjma tvrzení poškozeného, neexistuje žádný důkaz o jeho vině, je obviněný přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a proto žádá, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolací argumentace obviněného se pohybuje zcela mimo rámec označeného dovolacího důvodu a že, což je v daném případě rozhodující, podané dovolání v rozporu s ustanovením §265a odst. 1 tr. ř. napadá pouze rozsudek soudu prvního stupně. Protože dovolatel přehlédl jednu ze základních podmínek pro podání dovolání, podle které tento mimořádný opravný prostředek může směřovat pouze proti rozhodnutí ve věci samé, které soud učinil ve druhém stupni, je třeba na uplatněné dovolání nahlížet jako na nepřípustné. Z tohoto důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a to v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé, přičemž podle písm. h) se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
V dovolání obviněného je výslovně uvedeno, že směřuje \"do rozsudku čj. 16 T 59/2003 Obvodního soudu pro Prahu 6\", přičemž v petitu tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný \"žádá, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil\". Z uvedeného je zřejmé, že obviněný svým dovoláním napadl výhradně odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a nikoli usnesení soudu stupně druhého, kterým bylo odvolání obviněného zamítnuto a proti kterému mělo dovolání správně směřovat /viz shora citovaná ustanovení §265a odst. 1 a 2 písm. h) tr. ř./. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť, jak bylo uvedeno, jednou ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání je, že tento mimořádný opravný prostředek musí směřovat proti rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni (§265a odst. 1 tr. ř.).
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, a to za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš