ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.829.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 829/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. září 2004 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. J., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2004, sp. zn. 3 To 94/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 5/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 3 T 5/2003, byl za jednání v tomto rozsudku uvedené obviněný uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v jakékoliv činnosti, která je spojena s mezinárodní přepravou zboží, a to na dobu 3 roků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku na náhradu škody.
K odvolání obviněného byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2004, sp. zn. 3 To 94/2003, rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám rozhodl při nezměněném výroku o vině tak, že podle §148 odst. 4 tr. zák. uložil obviněnému mírnější trest odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání ve kterém uvedl, že se \"v daném případě jedná o dovolací důvod podle §260b, písm. f) tr. ř., neboť dle mého názoru rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutků ...\". V rámci takto uplatněného důvodu dovolání pak konkrétně namítal nepřípustnost trestního řízení pro předchozí odsouzení pro naprosto stejný skutek ve Spolkové republice Německo a uváděl další námitky ohledně neprokázání objednatele přepravy zboží, zda věděl kde, kdy a kým byla prováděna záměna komodit, že zboží nebylo nikdy zadrženo a nebylo prokázáno, zda skutečně skončilo na území České republiky.
Protože v rozporu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. nebyl v dovolání řádně uveden odkaz na konkrétně uplatněný důvod dovolání, vrátil Nejvyšší soud trestní spis soudu I. stupně, aby tento nedostatek dovolání odstranil postupem podle §265h odst. 1 tr. ř. Na základě výzvy soudu I. stupně pak obviněný ve stanovené lhůtě odstranil vadu dovolání přípisem ze dne 21. 6. 2004, ve kterém uvedl, že uplatňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Samotné nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že odvolací soud sice ve věci rozhodl ve veřejném zasedání dne 9. 1. 2004, nicméně v době jeho rozhodování bylo notorietou, že od 1. 5. 2004 bude ČR členským státem EU. V době rozhodování odvolacího soudu sice dovoz zboží z Itálie do ČR podléhal celní kontrole a porušení celního zákona mělo za následek zkrácení cla a DPH, od 1. 5. 2004 však dovoz tohoto zboží celní kontrole a zdanění nepodléhá. K této okolnosti měl podle obviněného odvolací soud přihlédnout přinejmenším při hodnocení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost a vyhodnotit, zda tato okolnost nebrání použití přísnější právní kvalifikace podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. S ohledem na ustanovení §88 tr. zák. má za to, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze podle §148 odst. 1 tr. zák. a při tomto podstatně mírnějším právním posouzení mu měl být uložen podstatně mírnější trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na přiměřenou zkušební dobu. Již v původním dovolání pak bylo navrženo, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a obviněný zproštěn obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k původnímu dovolání obviněného uvedla, že jediná relevantní námitka překážky věci pravomocně rozsouzené je zjevně neopodstatněná a proto navrhla, aby bylo dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání. Ve vyjádření k doplňku dovolání pak uvedla, že se tam uvedenou argumentací nelze zabývat, neboť byla uplatněna při nerespektování procesního omezení uvedeného v §265f odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze rozsah v němž je rozhodnutí dovoláním nepadáno, a důvody dovolání, měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Protože obviněný v původním dovolání formálně uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. a v doplnění dovolání nově uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. až po uplynutí dovolací lhůty, lze rozsah dovolání a jeho důvody přezkoumávat pouze s ohledem na znění verze dovolání ze dne 28. 4. 2004. Proto setrvala na svém původním návrh, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou, zda lze přihlížet k obsahu doplňku dovolání obviněného a zjistil, že se nelze zcela ztotožnit s námitkami státní zástupkyně uvedenými ve vyjádření k tomuto doplňku. Je sice skutečností, že lhůta k podání dovolání skončila dne 3. 5. 2004 (1. a 2. 5. 2004 byla sobota a neděle - viz §60 odst. 3 tr. ř.). Podle §265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. I když doplněk dovolání byl soudu I. stupně doručen až dne 25. 6. 2004, tj. po uplynutí dovolací lhůty, nelze s ohledem na obsah obou podání obviněného v rámci jednoho dovolání dospět k závěru, že v doplňku dovolání obviněný změnil důvod dovolání z §265b odst. 1 písm. f) na písm. g) tr. ř. Důvodem vrácení věci Nejvyšším soudem k odstranění vady dovolání byla právě nejasnost uplatněného dovolacího důvodu, když odkaz byl na neexistující ustanovení §260b, písm. f) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutků. Nebylo tedy zřejmé, zda obviněný uplatňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) nebo písm. g) tr. ř., které bylo uvedeno pouze citací jeho zákonného znění nebo oba tyto důvody. Pokud tedy obviněný v doplňku dovolání s odkazem na písařskou chybu v původním dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejde o změnu důvodu dovolání, protože možnost uplatnění tohoto důvodu vyplývala již ze znění povodního dovolání. Nejvyšší soud tedy vycházel ze skutečnosti uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jak vyplývá ze znění výše citovaného ustanovení §265f odst. 2 tr. ř. omezuje zákon na dobu trvání lhůty k podání dovolání pouze změny rozsahu a důvodů dovolání. Zákonné důvody dovolání jsou uvedeny v §265b tr. ř. Uplatněný důvod dovolání pak dovolatel odůvodňuje určitými okolnostmi, tj. faktickými důvody, které podle jeho názoru existenci zákonného dovolacího důvodu opodstatňují, resp. které naplňují daný zákonný dovolací důvod. Ze znění ustanovení §265f odst. 2 tr. ř. časově omezujícího možnost změny rozsahu a důvodů dovolání však vyplývá, že po uplynutí dovolací lhůty nemůže dovolatel měnit nejen uplatněný zákonný důvod dovolání, ale ani svoje konkrétní námitky naplňující podle jeho názoru uplatněný zákonný důvod dovolaní, protože tím mění důvod dovolání. Účelem tohoto zákonného omezení možnosti změn dovolání je zajistit, aby Nejvyšší soud o něm rozhodoval vždy za situace, kdy je jasné, jaký je obsah dovolání. Toho lze dosáhnout jedině stanovením nejzazší časové hranice, do které lze obsah dovolání měnit, pokud jde o jeho podstatné náležitosti. Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. totiž přezkoumá napadené rozhodnutí v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání. Připuštění změny dovolání po uplynutí lhůty uvedené v §265f odst. 2 tr. ř. by nutně znamenalo vystavit rozhodování Nejvyššího soudu riziku, že bude rozhodnuto o dovolání určitého obsahu za situace, kdy tento obsah byl pozdějším podáním dovolatele změněn, aniž se to stalo Nejvyššímu soudu v době rozhodování známým. Takovéto riziko vylučuje i úprava zakotvená v §265h odst. 2 tr. ř., podle které soud I. stupně předkládá spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání až poté, co lhůta k podání dovolání uplyne všem oprávněným osobám, tj. kdy je definitivně jasno mj. i o obsahu dovolání.
Ze znění doplňku dovolání obviněného M. J. ze dne 21. 6. 2004 vyplývá, že právě k takovéto změně konkrétních důvodu v jeho dovolání došlo. Oproti původním námitkám ohledně překážky věci pravomocně rozsouzené a ohledně neprokázaní některých okolností žalovaného jednání, které v původním dovolání ze dne 28. 4. 2004 měly naplňovat uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., změnil obviněný tyto konkrétní důvody v doplňku dovolání když výslovně uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že odvolací soud ve věci rozhodl v době, kdy již bylo obecně známo, že ČR bude členem EU od 1. 5. 2004 a od této doby již dovoz zboží celní kontrole ani zdanění nepodléhá. Soudu proto vytýká, že tuto skutečnost nezohlednil při posuzování podmínek §88 odst. 1 tr. zák. a namítá, že jeho jednání mělo být právně posouzeno pouze podle §148 odst. 1 tr. zák. S ohledem na výše uvedené důvody proto Nejvyšší soud posuzoval dovolání obviněného z hlediska důvodů uplatněných v podání ze dne 28. 4. 2004, a k změně těchto důvodu nepřihlížel, protože to zákon nepřipouští.
Obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ač toto ustanovení obsahuje dvě alternativy nesprávného právního posouzení, obviněný nespecifikuje, zda uplatňuje nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Ze znění citovaného ustanovení je ale zřejmé, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat toliko vady hmotně právního posouzení, tj. zejména že soudy zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný nebo dané jednání nevykazuje znaky žádného trestného činu. Posuzuje-li Nejvyšší soud podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku je zřejmé, že skutek obsažený ve výroku rozsudku soudu I. stupně, příp. soudu odvolacího, posuzuje v rozsahu uplatněných konkrétních důvodů pouze z hlediska práva hmotného a nikoli procesního. Namítá-li proto obviněný, že nebylo prokázáno, že objednal přepravu zboží, zda věděl kde a kdo prováděl záměnu komodity a zda zboží skutečně skončilo na území republiky, popírá tím skutkové zjištění soudu, že věděl co dováží a že předkládá nepravé doklady a také, že na území ČR náklad ethylalkoholu složil bez vědomí celní správy. Zpochybňováním těchto skutkových zjištění soudu nevytýká nesprávné právní posouzení skutku, ale nesprávné zjištění skutkového stavu samotného, který byl ale pouze podkladem pro jeho právní posouzení. Takovéto skutkové námitky vytýkající soudu pochybení při postupu podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. ale uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují.
Totéž pak platí i o námitce, že trestní řízení je nepřípustné. Pro nepřípustnost trestního stíhání upravuje trestní řád zvláštní důvod dovolání v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Protože obviněný tento důvod dovolání neuplatnil a Nejvyšší soud se zabývá dovoláním pouze z důvodů uvedených v dovolání, které podle §265f odst. 1 tr. ř. musí být uvedeny odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř. o které se dovolání opírá, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitka nepřípustnosti trestního stíhání obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje.
Protože námitky obviněného uplatněný dovolací důvod nenaplnily, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš