ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.849.2004.1
sp. zn. 7 Tdo 849/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. září 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného F. Č., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 11 To 299/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 55/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 6 T 55/2002, byl obviněný F. Č. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem bylo dále rozhodnuto odsuzujícím výrokem ohledně spoluobviněných T. F. a Z. F. a zprošťujícím výrokem ohledně spoluobviněného K. K. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným F. Č., T. F. a Z. F. uložena solidární povinnost k náhradě škody vůči poškozeným uvedeným v rozsudku; někteří z poškozených byli podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obviněných F. Č. a Z. F. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 11 To 299/2003, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ve výroku o trestu, který byl uložen obviněnému F. Č., a v rozsahu zrušení bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto tak, že tomuto obviněnému byl podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Odvolání obviněného Z. F. bylo tímto rozsudkem zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal řádně a včas dovolání obviněný F. Č., a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř., s tím, že je podává proti výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen pouze ve výroku o trestu obviněného.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uvedl, že již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně namítal, že z odůvodnění tohoto rozsudku je patrno, že předseda senátu má vůči němu výrazně negativní vztah, neboť jej tam zesměšňuje, uráží a snižuje jeho důstojnost. Z výrazů použitých soudem prvního stupně a uvedených v dovolání je podle obviněného patrné, že již v průběhu řízení byl předseda senátu vůči němu zaujat a byla tedy dána pochybnost o tom, zda může ve věci nestranně rozhodovat. Protože podjatost vyplynula především z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, obviněný podjatost namítl až v odvolání, přičemž odvolací soud tuto námitku neshledal oprávněnou. Podle obviněného není možné, aby v demokratické justici soudce obžalovaného jakkoli zesměšňoval nebo snižoval jeho důstojnost; nedokáže-li se soudce takových projevů zdržet a užije je v odůvodnění rozsudku, dává tím najevo, že byl v původním řízení vůči obžalovanému zaujat a je z jeho trestní věci vyloučen. Proto soud druhého stupně pochybil, když celý rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného z důvodu vyloučení předsedy senátu nezrušil, a to pro negativní poměr k obviněnému.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle obviněného není ze skutkové věty výroku o vině zřejmé, koho a jak měl ve spolupachatelství uvést v omyl a jaká byla příčinná souvislost mezi způsobením škody na cizím majetku, neboť absentuje základní znak skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to omyl. Z odůvodnění se určité závěry soudů v tomto směru sice podávají, tyto však nejsou zcela zřejmé. Obviněný se domnívá, že pokud tato skutková zjištění nejsou uvedena ve skutkové větě výroku o vině, došlo k nesprávnému posouzení skutku podle hmotného práva.
S ohledem na skutečnost, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. spočívají ve vadách řízení před soudem prvního stupně, je podle obviněného dán i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to i přesto, že odvolání obviněného nebylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Protože rozsudek soudu prvního stupně byl částečně k odvolání obviněného v jeho prospěch zrušen, je třeba použít analogie a vyjít z toho, že zbylá část odvolání, kterou odvolací soud neshledal důvodnou, byla zamítnuta, ačkoli rozsudek soudu druhého stupně takový výrok výslovně neobsahuje.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil v částech týkajících se jeho osoby a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání k námitkám obviněného opřeným o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že je evidentní, že se v případě předsedy senátu Okresního soudu v Kladně Mgr. L. K. nejedná o případ předvídaný ustanovením §30 odst. 2 tr. ř. Pokud obviněný namítá jeho podjatost ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř., nepředložil jedinou relevantní námitku, která by bez dalšího zakládala pochybnosti o jeho nestranném a nezávislém rozhodování. Protože deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. není námitkami obviněného naplněn, je dovolání v této části zjevně neopodstatněné. Pokud jde o námitky obviněného opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je sice možné přisvědčit, že skutek je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán poněkud nevýstižně, avšak skutková část výroku o vině ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky předmětného trestného činu. Již z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že si obvinění byli vědomi, že se ke škodě cizího majetku obohacují tím, že poškozené uvedli v omyl, a způsobili tak na jejich majetku značnou škodu. Jelikož vadný popis skutku ve výroku rozsudku není sám o sobě porušením hmotného práva, nýbrž porušením procesního ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. o náležitostech rozsudečného výroku, je zřejmé, že ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn. K námitkám, v nichž obviněný spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., státní zástupce uvedl, že jiná rozhodnutí soudu druhého stupně než ta, která jsou v tomto ustanovení taxativně uvedena, nelze v rámci tohoto dovolacího důvodu napadat, přičemž analogie, o níž se zmiňuje obviněný, není přípustná.
V závěru svého písemného vyjádření státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mj. soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Obviněný o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. opřel námitky, podle nichž je z výrazů použitých v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně patrné, že předseda senátu tohoto soudu byl vůči obviněnému zaujat a že je u něj dána pochybnost o tom, zda mohl pro svůj negativní poměr k obviněnému v předmětné trestní věci nestranně rozhodovat. Obviněný tedy spatřuje důvod vyloučení předsedy senátu soudu prvního stupně z vykonávání úkonů trestního řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. v jeho poměru k obviněnému jakožto osobě, jíž se tyto úkony přímo dotýkají.
Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům či jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském apod. Negativní vztah soudce např. k obviněnému ovšem nelze vyvozovat toliko ze subjektivního pocitu obviněného, že je soudce vůči němu zaujat, ale musí být podložen konkrétními, objektivními skutečnostmi. Skutečnost, že soudce použil v odůvodnění rozsudku ve vztahu k obviněnému nevhodných výrazů a hovorových obratů, nezakládá bez dalšího pochybnosti o jeho nestranném rozhodování, tím spíše, že soudce těchto výrazů a obratů použil i v jiných částech odůvodnění rozsudku týkajících se spolupachatelů obviněného, jako tomu bylo v posuzovaném případě (\"ocitlo by se na vodě … původní tvrzení\" obviněného F. - str. 8 rozsudku soudu prvního stupně, \"obžalovaný\" F. \"již ve chvíli předání směnek považoval svůj závazek za chiméru\" ? str. 9 téhož rozhodnutí). Obviněný ve svém dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by byly způsobilé o nestrannosti předsedy senátu soudu prvního stupně vyvolat pochybnost. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl námitkami obviněného naplněn a dovolání obviněného je v části opírající se o tento dovolací důvod zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné zejména namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Obviněný o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřel námitku, že skutkový stav tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., neboť z něj není zřejmé, koho a jak měl ve spolupachatelství uvést v omyl. Dovolací soud dospěl k závěru, že tato námitka je zjevně neopodstatněná.
Podle zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněný trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že společně se spoluobviněnými T. F. a Z. F. \"v době od listopadu 2000 do dubna 2001 v K., v P., K. n. O. a dalších místech na území České republiky nabízeli poskytnutí nebankovních úvěrů, sjednávali schůzky se zájemci, … při nabídce úvěrů obžalovaní a další, neztotožněná osoba vystupující pod jménem K. V., uváděli různé subjekty jako údajné investory půjček, … šlo o firmy bez kanceláře a stálé adresy na území České republiky, na zájemcích požadovali zaplacení akontace ve výši 3 - 5 % z požadované výše půjčky, na tuto akontaci potom podepisovali K. V. a obžalovaní Z. F. a T. F. směnku na jméno, kterou nechali notářsky ověřit, akontace měla být proplacením směnky v případě neposkytnutí úvěru vrácena během jednoho měsíce zpět žadateli, k poskytnutí žádné půjčky však nedošlo, čímž obžalovaní způsobili na cizím majetku škodu ve výši 3.123.000,- Kč …\".
\"Uvedení v omyl\" je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Z této stručné definice jednoho ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a uvedené skutkové věty výroku o vině je zřejmé, že obviněnému nelze přisvědčit do té míry, že předmětná skutková věta vůbec neobsahuje konkrétní okolnosti, které by zákonný znak \"uvedení v omyl\" naplňovaly. Není v ní sice uvedeno, že obvinění nabízeli zájemcům poskytnutí nebankovních úvěrů, resp. půjček a požadovali po nich zaplacení akontace, přestože věděli, že jim půjčky poskytnuty nebudou a že jim bylo známo, že poškození zpět již své peníze nedostanou. Tato skutková zjištění, která vzal soud prvního stupně za nepochybně prokázána, ale vyplývají z části skutkové věty, že obvinění \"uváděli různé subjekty jako údajné investory půjček\", tj. předstírali existenci subjektů schopných poskytnout úvěry, ač tyto subjekty neexistovaly. Jak tedy uzavřel odvolací soud, obviněný F. Č. ubezpečoval váhající zájemce o důvěryhodnosti akce za použití prokazatelně nepravdivých informací. Uvedená část skutkové věty vyjadřující podvodný úmysl pak byla soudem prvního stupně podrobně konkretizována na str. 11 v odst. 3 rozsudku.
Obviněnému tedy nelze dát za pravdu, že by naplnění posuzovaného zákonného znaku jednoznačně nevyplývalo ani z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů a že pokud nejsou skutková zjištění uvedena ve skutkové větě výroku o vině, došlo k nesprávnému posouzení skutku podle hmotného práva, když v této věci tomu tak není.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je totiž zřejmé, že tento soud považoval zákonný znak \"uvedení v omyl\" za naplněný skutkovým zjištěním, že obvinění \"nabízeli poškozeným poskytnutí půjček a vyžadovali předem poplatek, který nazývali akontace, přičemž oni sami neměli prostředky na poskytnutí těchto půjček a věděli, že neexistuje subjekt schopný půjčky poskytnout\" a \"že poškození zpět své peníze již nedostanou a nezískají ani žádnou protihodnotu\" (str. 11).
Námitky obviněného i ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Pokud jde o odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, tento dovolací důvod může být naplněn ve třech případech, a to v případě jeho zamítnutí bez meritorního přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky opravňující soud k takovému postupu, dále v případě jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (§253 odst. 4 tr. ř.), a konečně v případě, že odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z jakýchkoli důvodů a řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jak již bylo shora uvedeno, odvolací soud z podnětu odvolání obviněného, kterým obviněný napadl rozsudek soudu prvního stupně ve všech jeho výrocích (č. l. 1504 tr. spisu), napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu, který byl obviněnému uložen, a v rozsahu zrušení podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému opětovně uložit trest odnětí svobody, ovšem kratšího trvání a se zařazením do věznice s mírnějším režimem.
Protože odvolací soud na podkladě odvolání obviněného neučinil ve věci žádné z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je zřejmé, že dovolací důvod podle tohoto zákonného ustanovení nemůže být obviněným úspěšně uplatněn a že i tato část dovolání obviněného je zjevně neopodstatněná, když navíc i v případě existence takového rozhodnutí nebyly v předcházejícím řízení dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř., jak byly obviněným uplatněny.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že pokud jde o tu \"část odvolání, kterou odvolací soud neshledal důvodnou\", je třeba \"vyjít z toho, že tato část odvolání byla zamítnuta, ač rozsudek soudu II. stupně takový výrok výslovně neobsahuje. Při jiném výkladu by totiž byla odsouzenému odňata možnost podat proti rozsudku soudu II. stupně dovolání\". S tímto názorem obviněného nelze souhlasit. Dovolání lze totiž podat, jestliže trestní řád podání tohoto mimořádného opravného prostředku připouští a pouze z důvodů v tomto zákoně uvedených. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé vydané soudem druhého stupně, přičemž podle písm. a) §265a odst. 2 tř. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popř. ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Z těchto ustanovení ovšem nevyplývá, že by dovolání bylo možné podat toliko proti tomu rozsudku soudu druhého stupně, který obsahuje výrok o vině. Odsuzujícím rozsudkem ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je i rozsudek soudu druhého stupně vydaný podle §259 odst. 3 tr. ř. po zrušení výroku o trestu jako oddělitelné části rozsudku soudu prvního stupně (§258 odst. 2 tr. ř.). Prostřednictvím tohoto rozsudku může obviněný napadnout výrok o vině pouze tehdy, pokud odvolací soud zákonnost a opodstatněnost tohoto výroku přezkoumal podle §254 tr. ř., a to z podnětu odvolání podaného obviněným. Jinými slovy, obviněný může v uvedeném případě napadnout dovoláním výrok o vině, pokud proti tomuto výroku směřovalo i jeho odvolání. Protože obviněný Č. svým odvoláním napadl všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně, mohl bez dalšího ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnit i námitky směřující do výroku o vině (popř. o náhradě škody), jak to také učinil.
Protože všechny námitky obviněného opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a l) tr. ř. byly dovolacím soudem shledány jako zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš